8.10.2021
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Německé zelené chiméry platíme my. Máme šanci to změnit. Nepromarněme ji!

Sdílejte článek:

JIŘÍ JOHN

jiri-john68356105_0Většina lidí kroutí hlavou, když bruselská vrchnost vyhlašuje ambiciózní cíle „snižování emisí CO2“ a „přechod k uhlíkově neutrální Evropě“. Zejména tehdy, když platí stále více za spotřebované energie.


Mechanismus, stanovený vedením Evropské unie, je nastaven tak, že budovatelům Nové uhlíkově neutrální Evropy nejvíce přispívají obyvatelé těch států, které tyto nedomyšlené chiméry neuskutečňují tak rychle jako ti „nejpokrokovější“. Čech, Polák nebo Rumun tedy dotuje zelené experimenty např. Němcům.

Již základní myšlenka, tedy porovnávání vypouštěných emisí CO2 s rokem 1990 je absurdní. V r. 1990 se v Evropě v daleko větší míře vyráběly energeticky náročné výrobky, např. ocel. Nyní se daleko více zboží dováží z Číny a asijských států, takže když se sečtou emise vytvořené výrobou zboží v Asii, importovaného do Evropské unie, emise vzniklé dopravou do Evropy a z výroby, která dosud zůstala v Evropě, tak bude poměr snížení emisí zcela jiný, než sdělují zelení aktivisté.

Chvályhodná snaha o snížení škodlivin v ovzduší (silně zjednodušená na „emise CO2“) je vynucována i „emisními povolenkami“. Část povolenek rozdává emitent, tedy Evropská Unie, zdarma pro výroby, které CO2 musí produkovat, a část povolenek je prodána. Každá povolenka povoluje vypustit 1 tunu CO2.

Povolenky se obchodují, takže kdo vypustí méně CO2, může ušetřené povolenky prodat. Nyní je cena povolenky velmi vysoká, cca 60 € Cena bude čím dál vyšší, protože Evropská unie počet vydávaných povolenek každý rok snižuje, aby donutila výrobce ke snížení vypouštěných emisí. Cenu povolenek zaplatí v ceně elektřiny, tepla nebo jakéhokoli výrobku odběratel. Loni bylo v oběhu 1,579 miliardy povolenek.

Nedávno, když cena elektřiny již stoupala, EUrovůdci stáhli z obchodování 378,9 milionu povolenek a umístili je do rezervy pro stabilizaci trhu, což přispělo k dalšímu růstu jejich ceny.

Cena elektřiny vyrobené v uhelných elektrárnách je tedy zatížena cenou „emisních povolenek“ (1kWh elektřiny = cca 380 g CO2). Energie vyrobená „Obnovitelnými Zdroji Energie“ (OZE)“, tedy zejména solárními a větrnými elektrárnami, je povinně dotována spotřebiteli energie a navíc ze státního rozpočtu, tedy daňovými poplatníky. Když hodně fouká nebo svítí a pro elektřinu z OZE není odbyt, tak se odstavují klasické uhelné elektrárny a spotřeba produkce z OZE je upřednostňována. Pro zajištění stability přenosové sítě je nezbytné udržovat v pohotovosti uhelné elektrárny, které po dobu výroby elektřiny v OZE nic nevyrábějí, ale spalují uhlí, a vznikají emise CO2, které také platíme.

V Německu odstavují uhelné a jaderné elektrárny, vč. těch moderních, které v kogeneraci vyrábějí elektřinu i teplo. Např. v Hamburku byla odstavena supermoderní uhelná elektrárna, dokončená teprve před 5 lety, která zajišťovala i vytápění pro velkou část Hamburku . Obnovitelné zdroje nezajistí stabilitu sítě, takže v době, kdy nesvítí slunce a nefouká, je cena elektřiny na burze extrémně vysoká. Jelikož je přenosová síť propojená pro většinu Evropy, tak se zdražení elektřiny v Německu projevuje i u nás.

Absurdní chiméry, jako je rychlé zavedení elektromobility, i když není technicky vyřešeno skladování elektřiny v účinných akumulátorech, povede ke zvýšené poptávce po elektřině a tím k růstu její ceny. Tato elektřina ani nebude v dostatečné míře k dispozici.. Evropští vůdci odmítají pochopit, že emise elektromobilu, který je nabíjen elektřinou z uhelné elektrárny, je v průběhu jeho životnosti daleko vyšší, než emise z auta s moderním spalovacím motorem.

Současný stav není konečný. Eurounijní vrchnost plánuje do několika let zavést dovozní cla na zboží ze států mimo EU, kde se nevyrábí tak „ekologicky“. Výše cla má odpovídat ceně emisních povolenek za množství při výrobě produkovaného „CO2“. Clo se promítne do zvýšení ceny výrobku. Je třeba připomenout, že výnos z dovozních cel už nyní nekončí ve státech, kam je zboží dovezeno, ale v pokladně EU. Tím by se naše příspěvky na provoz pro nás velmi drahé EU ještě zvýšily.

Historie ukazuje, že pokrok je důsledkem dobrých nápadů, vynálezů a objevů, uskutečněných výjimečnými jednotlivci. Nelze ho nařídit dekrety, nařízeními a směrnicemi vydávanými Moskvou, Berlínem nebo Bruselem. Jakékoli pokusy o nařízení pokroku vedou do velmi drahých slepých uliček. Zdá se, že pravým pionýrem prozkoumávání slepých uliček nebyl jen Jára Cimrman. V poslední době mu silně konkurují vrcholní politici Evropské unie. Někdo musí slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé! Bohužel tento průzkum je drahý a platíme ho my.

Jestli chceme, aby se současný životní styl v Evropě nehroutil nekompetentním rozhodováním nevzdělaných fanatiků, kteří z Bruselu a Berlína řídí Evropu, tak jděme nyní k parlamentním volbám a také choďme k volbám do Europarlamentu. Malá naděje na zjednání nápravy je v každém správně vyplněném volebním lístku.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky