Někdo s tím musí začít

Přátelé, dnešní výslech na policii byl jako z rádia Jerevan. Nakonec nešlo o zemědělský protest, ale o protest odborářský, nešlo o hnůj, ale o pomluvu a nebyl jsem v roli sprostého podezřelého, ale potenciálního poškozeného. Ano, moji stálí čtenáři už vědí. Šlo o Petru Mazancovou z učitelské platformy, která o mě v televizi řekla, že jsem dezinformátor a proruský kolaborant a po ní do zopakoval i Daniel Takáč a spousta dalších libtardích intervjuků napříč televizemi, rádii i tiskovinami.

Policie to vyšetřuje, bo jsem mohl být poškozen třeba vyhazovem ze zaměstnání, mohl utrpět můj sociální status, moje děti mohly čelit výhružkám, moje žena nebo já jsme z toho mohli mít zdravotní újmu a to všechno by mohlo být kvalifikováno jako trestný čin. To všechno jsem se dozvěděl během poučení, než mi začali klást otázky.

Přiznám se, svedl jsem sám se sebou těžký boj. Od loňska mám diagnostikovanou cukrovku a vysoký tlak. Také už nemám běžné zaměstnání na osm hodin a jsem závislý na přízni svých čtenářů. Mám bambilion svědků, jak se mnou zacházeli v miroslavském kostele a dokonce si to i dali do zápisů z jednání. Na mém mesengeru jsou stovky nenávistných zpráv, mobil mám plný nenávistných SMSek s vyhrožováním smrtí. Komentáře na mém twitterovém účtu, to je přímo přehlídka žlučovitosti. Seděl jsem tam a hlavou se mi honilo, že stačí několik vět a pak jen doložit všechno to, co se mi po Mazancové výrocích sešlo… Stačilo jen přinést zprávy od mého diabetologa, jak se mi na podzim zhoršilo zdraví. Navíc, by mě to nic nestálo. Šetří to policie. Žádné podávaní žaloby… stačí jen vypovídat…

Ale také se mi honilo hlavou, že ničit druhým životy, to je výsadou liberálů. Oni cenzurují, nahlašují a podávají trestní oznámení na cokoliv, co se jim nelíbí. Kvůli nim existují ty udavačské Pol Pot budky… tedy Pol Point budky… Nechci jednou houpat na klíně vnoučata a vyprávět jim, že jsem bojoval za své přesvědčení tím, že jsem jedné blběně zničil život. Navíc takové, která neví, co činí. Takové, která bude na povel křičet „sláva,“ prostírat své roucho na cestu a za týden bude křičet „ukřižuj!“ Já přece nejsem jako oni. Ač vyhozen z kostela, přece nezapomenu na to, že nejdůležitějším kořenem křesťanství je odpuštění.

Nechci žít ve světě, kde se jen budou stupňovat vzájemné křivdy až k nesnesitelnosti a krvi. To mají tam v Izraeli a Palestině. Už si toho udělali tolik, že se buď musejí navzájem vyvraždit a nebo si odpustit. Spravedlnosti tam nikdy nebude učiněno zadost. Už to nejde. Nechci žít v zemi, kde to budeme mít stejné a kde se jen bude stupňovat vzájemná nenávist. Smíření je víc než vítězství. Nemohu ovlivnit, co udělají jiní a jsem si celkem jistý, že to ode mě bude vzato nikoliv jako vstřícnost, ale jako slabost, ale já tuto hru hrát prostě nebudu.

Moje vlast potřebuje odpuštění, ne spravedlnost. Tato společnost potřebuje velkorysost, nikoliv sudičství. Nota bene sudičství, jehož tváří je Igor Mříž. Mým vzorem je Ghándí, nikoliv Tadasuke Óoka.

Petro Mazancová! Nejspíš toho budu brzy litovat, protože podobnou vstřícnost k sobě čekat nemohu, ale já ti život komplikovat nebudu. Jestli tu jednou chceme mít slušnější společnost, někdo s tím musí začít.

Děkuji tomu, kdo se mě zastal a podal to trestní oznámení. Pokud se mi ozvete, máte u mě pozvání na zabijačku. Ale nemohu si chladit žáhu na hloupých lokajích mocných.