6.10.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Nástin systému školství v Českých zemích za středověku do roku 1620

Sdílejte článek:

MARTIN ŠTĚPANÍK

Magdaléna Šustová, vedoucí oddělení dějin školství Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského tvrdí, že dějiny školství se začaly psát v dobách Marie Terezie, ta nastolila povinnost vzdělávání dětí.1 Opravdu?

[ad#textova1]

Obecná i odborná historiografie česká zná pro počátek našich dějin pro 10. století obvykle toliko jedinou školu v Českých zemích — školu na hradě Budči při kostele sv. Petra.2

Úvaha nad historickými prameny však dokazuje, že byly u nás už v 9. století školy, které předcházely učiliště na Budči, a to ve Velké Moravě a v Bořivojově českem knížectví. V obou případech je jejich vznik a existence svázána s počátky křesťanství v našich zemích. Svědectví o tom dokládají legendy: staroslověnské legendy Život svatého Cyrila a Život svatého Metoděje, latinské Diffundente sole, Kristiánova a Tempore Michaelis Imperatoris, všechny tyto pro období moravské, kdežto pro období prvních křesťanských Přemyslovců vedle latinského Kristiána ještě též obě církevně slovanské legendy o sv. Václavovi. Byly to údajně školy elementární i vyšší. Učily čtení a psaní, ale i předmětům, jež byly tehdy obvykle na církevních školách připravujících na kněžství.3

Pro 11. století máme zmínky o církevních školách, a to o škole olomoucké, o níž první zmínky pocházejí z roku 1073, dále škole brněnské z roku 1234, resp. škole znojemské z roku 1248. Benediktini působili v Rajhradě (1048), v Hradisku u Olomouce (1078) a v Třebíči (1109).

První světská škola, která je doložena, byla založena v roce 1270 v Praze.4

Již ze 14. století však máme informace o husté síti škol, a to nejen ve městech, ale rovněž na vesnicích, většinou financovaných soukromými založeními, ale rovněž i obcemi samými. Rovněž jsou přítomny farní a kolegiátní školy. Školy ve 14. století tak překvapivě neprovozovala církev, ale většinou lidé sami, pak obce a města a teprve poté církev.5

Chlapci navštěvovali školu od 7. roku věku; učili se základy psaní, čtení a počítání. První dívčí školy, resp. třídy postranní přidružené ke chlapeckým školám, lze v Čechách doložit až v polovině 16. století.6 V Táboře však byly školy smíšené již v 15. století.7

Na Starém Městě pražském v polovině 16. století existovalo 7 – 8 partikulárních škol, což je mimořádné u evropských měst srovnatelné velikosti, která měla zpravidla pouze 1 – 2 školy tohoto zaměření. Dnes bychom je považovali za gymnázia, která z nich také později vznikla.

V evropském kontextu tak představovala školní síť v Českých zemích jednu z nehustších školních sítí v celé Evropě.8

Nepřekvapí proto, že čtvrtina bakalářů promovaných na pražské univerzitě v první polovině 15. století pocházela z vesnic.9

Např. Martin Luther (žijící 1483 – 1546) dával české školství za vzor celé Svaté říši římské.10

Již ve 14. století existovaly stupně vzdělávání.

Školská soustava po roce 1348 zahrnovala nejnižší stupeň vzdělávání, a to tzv. elementární školy, nazývané rovněž dětinské, malé nebo české, ve kterých se učitelé zaměřovali na to úplně základní vzdělání (psaní, čtení, počítání) a vyučovali v mateřském jazyce, dále školy latinské, tzv. minor, v nichž se žáci učili psát, číst, počítat a také náboženství a latinskou mluvnici, a konečně školy vyšší, tzv. partikulární.11

Pro představu, jak vypadala výuka v tehdejší elementární městské škole: Žáci seděli na prostých dřevěných lavicích bez opěradel, v místnosti, kde probíhala výuka, byly kamna, ve škole měl svou vlastní místnost také učitel, který tam bydlel, stejně jako přespolní žáci, kteří v ní přespávali. Žáci se nejprve učili rozpoznávat písmenka, potom četli slabiky, poté celá slova, a teprve když toto vše úspěšně zvládli, učili se psát. Jako studijní pomůcka sloužila žákům vosková tabulka, do které si vyrývali písmena a čísla. Učebnice v té době ještě neexistovaly, proto se žáci učili tím, že naslouchali učiteli a poté jeho slova opakovali. Při výuce počtů žáci užívali především ruce, resp. prsty na nich.12

Vyšší stupeň představovala škola partikulární nebo latinská. Partikulární školy vzdělávali budoucí univerzitní studenty a kněžský dorost. Mnozí historikové jako Šmahel nebo Čornej latinské školy připodobňují k nižším středním školám.13

Existovaly rovněž „internátní školy“, jež disponovaly prostornou místností, kde malí žáčkové mohli přespávat (např. město Kaňk).14

Po roce 1437 školství procházelo výrazným odklonem od náboženského vlivu a naopak příklonem k postupnému zesvětštění.15

Perlička je, že Viklef, Hus, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, Jakoubek ze Stříbra, Mikuláš z Drážďan a další významní husité a ze začátku rovněž členové jednoty bratrské vystupovali proti vzdělávání a vzdělanosti.16

Již od počátku 15. století máme informace o veřejných i soukromých knihovnách.17


A jak to bylo s českým a moravským školstvím po roce 1620?

Marie Terezie „zestátnila“ základní školství až v roce 1774, přičemž základem tereziánské školské reformy bylo vybudování základních škol ve všech farních obcích.

František Morkes k tomu uvádí, že „Všeobecný školní řád z roku 1774 Marie Terezie je obecně vnímán i jako předpis, který v našich zemích zavádí povinnou šestiletou školní docházku. V posledních letech se však vyskytly určité pochybnosti o tom, zda je taková formulace historicky přesná, neboť základním úkolem Všeobecného školního řádu bylo vybudování systému škol, do nichž by děti mohly chodit. Císařovna Marie Terezie, která dokument podepsala, v něm také výslovně nenařizovala, že by děti do školy musely docházet. Mělo to určitě racionální důvody. Jestliže dosud v monarchii neexistovala relativně hustá síť škol, nebylo možné ani nařizovat, aby do nich děti chodily…Výraznou novotou Všeobecného školního řádu bylo i to, že zřizované školy měly poskytovat vzdělání nejen chlapcům, ale i dívkám. Ty ale prakticky až do roku 1780 do škol nedocházely.“18

To je vše k nástinu dějin školství v Českých zemích, které se, jak doloženo výše, začaly psát dlouho před dobou Marie Terezie.

[ad#pp-clanek-ctverec]

1 https://www.seznamzpravy.cz/clanek/rodice-v-minulosti-posilali-deti-do-skoly-jen-neradi-prisli-tim-o-pracovni-silu-50492?dop-ab-variant=&seq-no=3&source=hp

2 V. Novotný, České dějiny, Praha, 1912, str. 446.

3 K. Čondl, První školy v Čechách a na Moravě, in: Dějiny pedagogiky, 6/1963, str. 697-709

4 J. Horák, M. Kratochvíl, Nástin dějin pedagogiky, 2003, str. 28

5 J.Čechura, České země v letech 1378 – 1437, str. 334
J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, II. díl, str. 369

6 M. Nodl, F. Šmahel, (edd.), Člověk českého středověku, str. 419

7 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 255, 368

8 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, II. díl, str. 365, 366

9 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 256

10 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, II díl, str. 369

11 J. Horák, M. Kratochvíl, Nástin dějin pedagogiky, 2003, str. 28

12 T. Vacínová, Dějiny vzdělávání od antiky po Komenského, 2009, str. 118-117

13 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 253, 255, 257

14 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 253, 255, 257

15 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 253, 255, 257

16 J.Čechura, České země v letech 1437 – 1526, I. díl, str. 252

17 M. Nodl, F. Šmahel, (edd.), Člověk českého středověku, str. 409: Např. v Brně na radnici byla veřejná knihovna již v této době.

18 F. Morkes, Tereziánská reforma v českém školství, dostupné zde: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/827/terezianska-reforma-v-ceskem-skolstvi.html/%3E./

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky