Našim diskutantům

Tristní. Místo argumentů hněvivé emoce, místo faktů nadávky a insinuace, zástupné obviňování – á la kdo ke komu patří. Nač argumentovat. Příznivci přitakají a nepřátelé budou zuřit. Kdybych měl oplácet stejnou mincí, musel bych napsat „Fendrych žil za komunistů odvážně, je zasloužilým otcem čtyř dětí a kam to se svou svobodomyslností dotáhl? Nyní se spojil s nenávistnou liberálně imperiál-ní skvadrou. Jako komentátor se s kritiky EU nebaví, o důsledcích neomezené masové imigrace ne-diskutuje, (církev mu splývá se Samaritánem přijímajícím miliony uprchlíků z nepřátelské civilizace), morálnímu postoji konzervativců a nacionalistů zřejmě nerozumí.“

Serióznější střet názorů vypukl mezi exposlancem Pavlem Svobodou a Dukou, jenž možná s diplomatických ohledů na podporu Lipovské napsal, že se Maastrichtskou smlouvou (1992) EU radikálně odklonila od záměru katolických otců. Svoboda dokládá, že je to omyl. Cituje zakladatele Monneta i Schumana a mohu to i doložit postojem německého kancléře Konrada Adenauera: „Věk národních států je u konce… My v Evropě se musíme zbavit svého návyku přemýšlet v zájmu národních stá-tů… Evropské smlouvy mají za účel znemožnit válku mezi evropskými národy… Pokud myšlenka evropského společenství přežije 50 let, válka v Evropě už nikdy nevypukne.”

Adenauer a zejména Němce opravdu po válce inspiroval Kantův ideál impéria a věčného míru, snad i proto, že nikdy nedokázali vytvořit národní stát (zůstali v jádře Sasové, Bavorácí, Švábové et al.) a v ideálu „Svaté říše“ na rozdíl od protestantského řádu národních států, od počátku viděli možnost německé hegemonie, kterou dodnes skrývají pod katolický termín subsidiarity. Ideál globálního im-péria ke spase světa vyhlašují liberálové zprava (von Mises a von Hayek) i zleva. Maastricht je jen logickým vyústěním byť i skokem k další integraci Evropy. Svoboda ale také polemizuje s Dukovým názorem, že je Unie pohanská (defacto antikřesťanská), vždyť vyznává mír a solidaritu.

Co má proboha Pax Romana nebo ekonomická solidarita mezi regiony imperiálního státu společného s křesťanstvím? Ve skutečnosti je EU mírnou verzí nám známého tábora míru a socialismu, dnes ovšem na rozdíl od padlých komunistů principiálně opepřenou všelijakými progresivistickým bludy. A nemylme se, ty jsou neméně záštiplné jako Fendrych. Genderismus skrytě hlásí nenávist vůči mužům a tradiční rodině, internacionalismus globálního řádu vůči národům a ve jménu bezbřehé tolerance subjektivní identity se popírá lidská přirozenost. Málokdo z českých zastánců Unie si její ideologickou roli uvědomuje a proto jsou představy o czexitu naprosto nerealistické.

• Alexander Tomský