Nacistický socialismus

Myšlenka sociální rovnosti je stará jako lidstvo samo. Křesťanství, ani jiné podobné formy náboženství ji neuspokojily, protože samy stojí většinou na příkazu chudoby, osobního odříkání a odmítání chtíče. Takže přestože dobře řeší to, že někdo nemá, už neřeší druhou stranu a to, kdy jiný zase má. A jak sami uznáte, dělat revoluci tam, kde se jinému nic nedá ukrást, to už není vůbec žádná revoluce. V tomhle se shodli jak nacističtí, tak i komunističtí projektanti lepších zítřků.

Nejlépe hada za ocas uchopili ti socialisté 19.století, kteří pochopili, že sociální spravedlnost (jak se původně říkalo myšlence rovných příležitostí) se dá protlačit jen skrze centrální řízení celého státu. Tedy takové flintou vnucené páchání dobra všemi, pro všechny a všem stejně. Odstraní se tím základní a hlavní překážka celého projektu – individualismus. Hlavním nástrojem k nastolení světového blahobytu za zdmi ráje se pak pro ultrasocialisty stal socialismus – centrálně řízený stát silou a ve všem, od snění až po škytnutí z žitného komisárku. Ovšem centrálně se stát může řídit jen za pomoci diktatury, protože baba demokracie by stále házela klacky pod nohy. Takže imperátor – diktátor.

Jenže diktátorem se lze prohlásit jen v případě přímého ohrožení republiky. Musí se tedy najít takový zákeřný nepřítel, který je jako nepřítel překvapivě odhalen až dnes a v šoku rozpoznán. Tak zatímco u komunistů to byl třídní, u nacionalistů rasový nepřítel lidu, v obou případech též konzervativci, liberálové, intelektuálové a mnozí další. K odhalení jejich nekalých rejd potom slouží ideologie. To je jakýsi návodný manuál, který široké veřejnosti otevírá oči. Ideologie by měla být sice podrobně a úderně přesvědčivá, ale přitom jednoduchá na pochopení a bezezbytku vytěsňující pochybnosti i případné štiplavé otázky. Má totiž oslovit co nejširší masy lidí všech úrovní, kteří budou jméno imperátora s nadšením provolávat v ulicích a zároveň se tak umlčí případná opozice. A tím se naplní současně i původní poslání diktátora jako velitele lidu (magister populi, magister peditum). Tedy máme zde definovanou nespravedlnost, prokazatelně odhaleného viníka, lidskou sílu v ulicích a vůdce, který je ochotný a umí s tím něco udělat. Společnost tímto právě nasbírala všechny potřebné indicie ke vstupu do pekla skrze sirnou bránu a kruh se uzavírá.

Dorozumívacím jazykem Satana je lež. Ne jinak je tomu i u konstruktérů sociální spravedlnosti pro všechny rovným dílem. Lží je u ultrasocialistů prošpikován nejen jejich výklad toho jak a proč se to děje, jak by to mělo být, ale i toho jak to bude. Na lži je založeno prakticky všechno od pozdravu až po potřesení rukou. Po uzurpaci státního aparátu pak dochází k rychlé destrukci společnosti a všech hodnot budovaných po desetiletí. Ekonomický, společenský a právní systém jde do kopru takovým tempem, že je potřeba dalších ještě údernějších lží, které horečně nahrazují ty předešlé. Lidem je násilím odebrána šrůtka špeku ve jménu sociální sounáležitosti a zpětně předhozena kůže z něj jako důkaz, že to opravdu funguje. Z lidí se přes noc stávají otroci s předepsanými dávkami práce, jídla a místa na přespání. Je jim nařízeno jak mají konat, mluvit i myslet. Přímo před očima jim mizí celé skupiny jejich spoluobčanů, je zakazována jiná než oficiální kultura, jakákoliv kritika i svobodný projev. Jsou okrádáni, mučeni a vražděni, jsou jim ukradeny jejich vlastní děti, minulost i přítomnost a to jménem nesmyslných, účelově vytvořených zákonů. Jsou pod kulomety hnáni do tlamy jakési narůžovo nabarvené sociální bestie s mávátky v rukou a údernou písní na rtech. Ale jsou šťastní, protože ten svrab je sdílený, všeobecně rovnoměrně rozložený a nikdo nevyčuhuje. A proto do toho přeci původně šli.

Německý nacionální socialismus byla levičácká hrůza se vším všudy. Už z původních programových ideí z 20. let, kde se to vyvlastňováním půdy, zahraničního velkokapitálu, obchodních domů a bank ve jménu všeho lidu jen hemžilo, se to dalo tušit. To že oficiálně neznárodnil továrny nehrálo žádnou roli a mělo to dva dobré důvody. Jednak vystupoval naoko jako protikladná alternativa k bolševickému komunismu s cílem chránit vše národní a tedy i německý průmysl, a potom beztak si je násilím sebral formou zestátnění a centrálního řízení, kdy jejich majitele ponížil do role pouhých dosazených správců za provizi. Navíc se dalo předpokládat, že fabrikant dá přednost u své hlavy spíše natažené pistoli před štěkajícím samopalem, což byla alternativa, kterou mu nabízeli komunisté. Tržní vztahy potom sešněroval množstvím precizních vládních direktiv, kdy stát určoval co se bude vyrábět a pěstovat, kdo, kolik, za kolik komu dodávat, jaké budou mzdy, platy a odměny, kdo co smí vlastnit a s čím nakládat atd. do té míry, že svobodný trh se stal prakticky fikcí. Následná nulová nezaměstnanost díky obřím zbrojním projektům, garance regulovaných mezd i cen, nárok na dovolenou a státní monopol na příděl bytů pak vyvážily takové totalitní praktiky, jakými byly např. zrušení svobodných odborů, odstavení žen z vedoucích funkcí, uzákonění pracovní povinnosti, anebo nařízený druh a místo výkonu práce, což s úspěchem předtím vymysleli bolševici. Pikantní potom byly takové levičácké vychytávky, kdy byl například dělník postaven společensky na roveň vůdce fabriky (ředitele, majitele) a na rekreačních lodích se kvůli tomu zrušilo dělení kajut na třídy, protože všichni jsou si rovni.

Rozdíly mezi marxistickým a nacionálním socialismem jsou v praxi minimální, oba také vychází ze stejných základů a ideí. Stejně tak jako mezi oběma totalitami. Spíše lze mezi nimi nalézt dva kýble totožných znaků, než jeden talíř rozdílů. Společnými znaky obou sesterských ideologií jsou např.:

• Jeden vůdce, jedna pravda, jeden lid, jeden názor, jeden cíl, společný nepřítel, společný boj
• Kult osobnosti a neomylnosti, vůdčí strana se svou stranickou armádou, rozpoutání a vedení válek jako legitimního prostředku k prosazování své zločinecké ideologie
• Likvidace opozice, svobodného projevu i odlišných názorů, potlačení individualizace, rodina, děti i osobní život patří státu
• Řízené masové projevy kolektivního souhlasu, monstrózní vojenské přehlídky, úderné proslovy a vyprojektované bouřlivé aplausy, naprosto stejná agresivní ideová propagace v totožných barvách černé a rudé, ve stejné grafice a za použití identických hesel
• Povýšení bezpráví na spravedlnost, zločinů na vůli lidu, vražd na spravedlivou odplatu, krádeže a diskriminaci na rovnost a účelové rozsudky na legitimní mocenský nástroj vlády
• Kolektivní vymývání mozků, ponížení člověka na otroka, vykořisťování lidské práce, vyhazování lidí ze zaměstnání, bytů a ze studií z politických důvodů
• Všudypřítomné lži, nucení dětí ke lhaní už od narození, nesvoboda, cenzura, vyhrožování, vydírání, nadřazenost a arogance, systém konfidentů, tajných policií a řízeného strachu, destrukce mezilidských vztahů
• Fyzická likvidace nejpotřebnějších, nejpracovitějších a nejpřínosnějších tříd vlastního obyvatelstva
• Bída, hladomory, války, rozvrat ekonomiky a její přežívání na dluh, mostrprocesy, koncentrační tábory, genocida celých skupin obyvatel a to vše ve jménu míru a lepších zítřků pro naše děti

„Jako národní socialisté vidíme náš program v naší vlajce. V červené vidíme sociální myšlenku hnutí,“ Adolf Hitler.

• Petr Burian