Mýty současného sociálního státu: Pohledem aktuálních průzkumů

Úvod

Po více než čtyřech desetiletích budování reálného socialismu v letech 1948 až 1989 jsou ve slovenské společnosti nadále přítomny a významnou částí lidí ve veřejné debatě stále podporovány mýty o úspěšnosti tohoto politického, ekonomického a sociálního experimentu. Jak ukázaly výsledky průzkumů veřejného mínění týkajících se vnímání socialismu (prezentovány a realitou konfrontovány v publikaci Socialismus: realita namísto mýtů ^[1]), ve slovenské populaci stále rezonují pozitivní představy spojované s obdobím socialismu a značná část společnosti vůči socialismu přechovává pozitivní sentiment. I více než třicet let od listopadu 1989 si lidé spojují socialismus se sociálními jistotami, které představovaly například levné a dostupné bydlení, sociální zabezpečení či jistota zaměstnání. Na Slovensku je stále více lidí přesvědčeno, že život za socialismu byl lepší, než je dnes, než těch lidí, kteří si myslí, že lépe se žije dnes. ^[2]

Podstatné však je, že období reálného socialismu a s ním spojené mýty se odrážejí iv současném společenském diskurzu. Souvisí to totiž s kolektivistickými postoji, podporou silného státu a jeho intervencí v současných podmínkách. Kromě silného sentimentu vážícího se k období reálného socialismu značná část společnosti i dnes inklinuje k řízenému a regulačnímu přístupu k ekonomice a dožaduje se posilování rolí státu v různých oblastech.

Silný stát, který výrazně zasahuje do ekonomiky, přerozděluje bohatství od vysokopříjmových k nízkopříjmovým obyvatelům, pro všechny poskytuje důchodové zabezpečení či sociální jistoty a zajišťuje bezplatné školství či zdravotnictví všem občanům bez rozdílu. Tato představa o úloze a postavení státu ve společnosti a ekonomice má ve slovenské společnosti silnou podporu, což potvrzují i ​​výsledky kvalitativního a kvantitativního průzkumu agentury FOCUS z roku 2018. Průzkumy identifikovaly představy a očekávání lidí od státu a zároveň poskytují bázi pro vyvracení konkrétních mýtů o sociálním státě v této publikaci. ^[3]

Výsledky kvalitativního průzkumu z ledna 2018

V prvním kroku bylo třeba identifikovat, jaké konkrétní představy a vžitá očekávání lidí spojená se sociálním státem jsou ve slovenské populaci přítomny. Cílem kvalitativního průzkumu formou skupinových rozhovorů. fokusových skupin (popsaných v kapitole Rámcová východiska), bylo východiskově zmapovat, jaké představy si lidé se sociálním státem spojují a jaká očekávání spojená s úlohou státu ve společnosti rezonují.

Jak naznačily výsledky průzkumu, mezi dotázanými silně rezonovala představa, že úkolem státu je zejména zajištění fungující a dostupné zdravotní péče, dále také fungování školství, sociální jistoty v podobě důchodového zabezpečení či podpora rodiny.

Na druhé straně úlohu jednotlivce dotázaní vnímali zejména v dodržování pravidel, zákonů, poctivosti a zabezpečování své rodiny a dětí. Většina diskutujících však vyjádřila přesvědčení, že zajištění důchodu by mělo být úkolem státu. Argumentovali přitom, že aktuální model důchodového zabezpečení je zažitý a vyhovující.

V diskusích však zazněl i názor, podle kterého by penze měly být spolufinancovány jednotlivci, protože současný systém je finančně neúnosný. Zároveň mezi diskutujícími převládal názor, že stát by měl zajistit důchod i těm lidem, kteří během produktivního věku na svou penzi nemysleli.

V otázce vzdělávání byla většina diskutujících přesvědčena, že vzdělávání by měl mít na starosti stát a mělo by být bezplatné pro všechny. Možnost vzdělávat se byla vnímána jako univerzální lidské právo. Bezplatné vzdělávání by se podle většiny diskutujících mělo týkat celého systému, přičemž s předloženým tvrzením, že „stát je zodpovědný za poskytnutí vzdělání všem od úrovně základního školství až po vysoké školství,“ vyslovily celkový souhlas více než čtyři pětiny účastníků fokusových skupin.

Většina diskutujících rovněž deklarovala názor, že stát by měl vstupovat do vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem stanovováním minimální mzdy. Ani v jedné z diskusí se neobjevil názor, že náš stát by neměl minimální mzdu určovat. Zaměstnavatelé by podle převládajícího přesvědčení “zneužili” situaci bez stanovené hranice minimální mzdy a snížili odměnu svým zaměstnancům pod hranici minimální mzdy. I dopady opačné situace, výrazné zvýšení státem určené minimální mzdy, by však podle většiny diskutujících mělo převážně negativní důsledky.

V otázce zdravotnictví průzkum identifikoval silné přesvědčení, že zdravotní péče by měla být zdarma. Absolutní většina diskutujících vyjádřila názor, že poskytování zdravotní péče má spravovat stát ze zdravotních odvodů občanů, přičemž bezplatná péče má zahrnovat i hospitalizaci včetně stravy, ubytování a dopravy sanitkou. Na jednoznačný odpor diskutujících naopak narazila myšlenka výrazného snížení zdravotních odvodů a doplácení za ošetření při běžném onemocnění.

Oslabování principu solidarity v oblasti zdravotní péče diskutující vnímali negativně a průzkum odhalil i obavy diskutujících ze zvýšených finančních nároků za služby související se zdravím. S tvrzením „stát je zodpovědný za zajištění kvalitní zdravotní péče všem občanům a lidé by nad rámec zdravotního pojištění neměli za zdravotnictví platit“ se účastníci diskusí většinově ztotožnili.

S názorem, že „stát je zodpovědný za životní úroveň svých občanů a měl by dohlížet na to, aby mezi lidmi nevznikaly příliš velké sociální rozdíly“ se ztotožnili více než čtyři pětiny diskutujících ztotožnili. Preferovali však adresný a diferencovaný přístup k pomoci chudým na základě adresnosti, zásluhovosti a kontroly pomoci.

Výsledky reprezentativního kvantitativního průzkumu z dubna 2018

Cílem reprezentativního kvantitativního průzkumu veřejného mínění (blíže charakterizovaného v kapitole Rámcová východiska) bylo identifikovat, do jaké míry jsou ve slovenské populaci a napříč jejími jednotlivými kategoriemi přechovávány mýty, které byly zmapovány prostřednictvím kvalitativního průzkumu. ^[4]

Představy o úloze státu

Nejintenzivněji přítomné mýty průzkum odhalil v případě intervencí státu v oblastech zdraví, školství a pracovně-právních vztahů, kde byl zaznamenán nejvyšší podíl souhlasných postojů. Poměrně vysokou míru podpory ve slovenské populaci však podle průzkumu mají i zásahy státu v oblastech sociální péče a životní úrovně lidí (graf 1).

Uvedené potvrzuje bližší pohled na konkrétní výsledky průzkumu. Výrazná většina respondentů (87 %) se ztotožnila s tvrzením, že „zdraví není zboží, proto stát musí garantovat, financovat a poskytovat bezplatnou zdravotní péči pro všechny,“ přičemž až 55 % dotázaných s tímto tvrzením souhlasilo rozhodně. Druhé nejsilněji podporované tvrzení se týká nároku na bezplatné školství. S názorem, že „zpoplatnění vysokoškolského studia by bránilo chudším lidem studovat na vysokých školách, proto musí stát garantovat bezplatné vzdělávání od základní až po vysokou školu“ se ztotožnilo 81 % dotázaných.

Obě výše uvedená tvrzení z oblasti zdraví a školství dosáhla silné podpory napříč všemi sociálně-demografickými skupinami a kategoriemi respondentů. Celkově vysoké míře ztotožnění s těmito výroky se mírně vymyká pouze kategorie podnikatelů a živnostníků – s prvním tvrzením týkajícím se nároku na bezplatnou zdravotní péči se v této kategorii respondentů ztotožnilo 65 % dotázaných, s druhým tvrzením týkajícím se nároku na bezplatné školství souhlasilo 5 . Naopak nejvyšší podíl souhlasných postojů k těmto výrokům byl mezi důchodci (míra souhlasu 93 %, resp. 87 %).

Dále přibližně tři čtvrtiny dotázaných (77 %) souhlasily s tvrzením, že „pokud by zákoník práce nechránil zaměstnance před svévolí zaměstnavatelů, zaměstnanci by měli horší pracovní podmínky, přicházeli by častěji o práci a nezaměstnanost by byla vyšší.“ Podobně velká proporce respondentů (74 %) se rovněž ztotožnila s výrokem, že „bez státu a jím poskytovaných sociálních dávek by velká část společnosti žila v chudobě.“

Velmi vysokou míru podpory ve slovenské populaci průzkum identifikoval i v případě výroků týkajících se regulace životní úrovně, sociálního systému a minimální mzdy.

Zatímco s tvrzením, že „ve vyspělých zemích mají lidé vyšší životní úroveň, neboť v nich stát výrazněji přerozděluje zdroje od bohatších směrem k chudším“ se ztotožnilo 71 % dotázaných, názor, že „lidé nejsou ochotni v dostatečné míře dobrovolně pomáhat lidem v nouzi , proto se o ně musí prostřednictvím sociálního systému starat stát“ podpořilo 69 % respondentů. Stejnou míru podpory získal i názor, že „minimální mzda pomáhá lidem s nízkou kvalifikací.“

Mírná většina respondentů podpořila i tvrzení, že „soukromé a nevládní organizace nedokážou poskytovat stejně kvalitní sociální služby jako státní zařízení, proto by měly fungovat pouze jako doplněk k sociálním službám poskytovaným státům“ (celková podpora u 56 % dotázaných) a také, že „stát dokáže svým občanům dlouhodobě garantovat důchody alespoň na jejich současné úrovni, proto je státní důchodový systém lepší než soukromé důchodové systém“ (55 %).

Jedinou oblastí, ve které většina dotázaných odmítla intervenční roli státu, byla pomoc imigrantům. S výrokem, že „stát by měl pomáhat lidem z jiných zemí, kteří přijedou na Slovensko jako uprchlíci“ souhlasila jen přibližně třetina respondentů (32 %), přičemž až 63 % dotázaných vyslovilo nesouhlas s tímto tvrzením.

Postoje k míře intervencí státu

Kromě toho, že respondenti v průzkumu zajímali stanovisko k tvrzením o úloze státu v různých oblastech, posuzovali také sedm různých dvojic výroků týkajících se intervencí státu v ekonomických otázkách. I v tomto případě průzkum identifikoval silnou inklinaci slovenské společnosti k silnému postavení státu.

Ze všech tvrzení, se kterými byli respondenti konfrontováni, jednoznačně nejvyšší míru podpory získal názor, že „stát by měl co nejvíce chránit zaměstnance a jejich práva vůči zaměstnavatelům.“ S tímto výrokem souhlasily tři čtvrtina dotázaných (76 %), zatímco s jeho „protipólem „ v podobě tvrzení, že „zaměstnavatelé by měli mít co nejvolnější ruce při rozhodování o podmínkách práce a při odměňování zaměstnanců,“ vyjádřilo souhlas 12 % dotázaných (graf 2).

Druhým nejsilněji podporovaným tvrzením je, že „stát by měl zajistit, aby měl každý práci a slušnou životní úroveň,“ s čímž souhlasily dvě třetiny dotázaných (68 %). Naopak s tvrzením vyjadřujícím opak: „o svou práci a životní úroveň by se měl postarat především každý sám,“ vyjádřilo souhlas 16 % dotázaných.

Podporu více než poloviny dotázaných získaly ještě další tři tvrzení přiznávající státu důležitou roli v ekonomice.

S výrokem, že „v hospodářství je několik oblastí, které by neměly patřit do soukromých rukou a měl by je vlastnit a spravovat stát,“ souhlasilo 57 % dotázaných, zatímco přibližně pětina respondentů (22 %) se postavila za názor, že „stát by neměl vůbec podnikat a vlastnit podniky a hospodářské subjekty.“

Více než polovina (55 %) dotázaných se vyslovila pro postoj, že „je spravedlivé, pokud stát přerozděluje prostředky bohatších lidí ve prospěch chudších, protože tím snižuje sociální nerovnost ve společnosti.“ Na druhé straně s „protipólem“ tohoto výroku, podle kterého „ je nesprávné, pokud stát zatěžuje nadprůměrně vydělávající a majetnější lidi příliš vysokými daněmi a odvody, protože tím omezuje iniciativu lidí a hospodářský růst,“ sympatizovala necelá čtvrtina dotázaných (22 %).

Přibližně polovina dotázaných (51 %) podpořila názor, podle kterého „existuje mnoho oblastí, kde jsou potřebné zásahy státu do ekonomiky.“ Naopak, s protichůdným tvrzením, že „čím méně zásahů státu do ekonomiky, tím lépe,“ se ztotožnila čtvrtina respondentů ( 25%).

Odlišným případem je otázka zásahů státu do soukromého vlastnictví, kde převládalo přesvědčení o jeho nedotknutelnosti. S výrokem, že „soukromé vlastnictví je nedotknutelné, zásahy do něj jsou možné pouze ve výjimečných případech“ souhlasila přibližně polovina dotázaných (46 %), zatímco s opačným tvrzením, že „ve veřejném zájmu lze soukromé vlastnictví omezit, veřejný zájem musí mít přednost před soukromým ,“ souhlasila zhruba čtvrtina dotázaných (27 %).

Při poslední testované dvojici výroků byli respondenti nerozhodní. Podporu 39 % dotázaných získalo tvrzení, že „pokud stát své výdaje používá a investuje rozumně, přispívá tím k hospodářskému růstu, proto by se státní výdaje neměly za každou cenu omezovat,“ na druhé straně se však 38 % respondentů přiklonilo k názoru, podle kterého „výdaje státu by měly být co nejnižší, stát by měl ponechat co nejvíce peněz lidem a firmám, které s nimi dokážou naložit lépe.“

Pohled výrazné většiny respondentů na roli státu můžeme na základě jejich odpovědí hodnotit jako silně kolektivistický. To platí dokonce iu respondentů, kteří sami sebe zařadili do politického středu či napravo od středu v ekonomických otázkách, respektive u voličů politických stran, které se řadí napravo od středu nebo proklamují svou středopravou a protrhovou orientaci.

Kontext politické orientace v ekonomických otázkách

Na základě postojů respondentů k dvojicím tvrzení týkajících se míry intervencí státu v ekonomických otázkách byli dotázáni následně rozděleni podle kritéria jejich politicko-ekonomické orientace. Skutečnost, že mýty o sociálním a zároveň intervenčním státě ve slovenské společnosti silně rezonují a většina lidí se přiklonila k silnému postavení státu v ekonomice, potvrzuje i tento rámcový pohled na orientaci slovenské populace. Vyplývá z něj, že většina respondentů se v ekonomických otázkách zařadila do prostoru nalevo od středu. ^[5]

Zatímco za jasně levicově smýšlejících lze považovat přibližně třetinu respondentů (32 %), do kategorie nalevo od středu patří další téměř čtvrtina respondentů (23 %). Za středově smýšlející – tedy ani levicově, ani pravicově – lze dále označit třetina dotázaných (34 %). Na opačném pólu se nachází 7 % respondentů v kategorii napravo od středu a 4 % respondentů smýšlejících jasně pravicově.

Zcela odlišný obrázek o politicko-ekonomické orientaci dotázaných poskytuje jejich rozdělení na základě sebezařazení. Respondenti se měli v rámci průzkumu možnost sami zařadit do některé z výše uvedených pěti kategorií, co se týče jejich smýšlení v ekonomických věcech.

Nejvíce dotázaných, až 39 %, se zařadilo do kategorie „ani levicově, ani pravicově,“ tedy za středově smýšlející. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří respondenti, kteří uvedli, že smýšlejí pravicově. Celkově bylo do této kategorie zařazeno přibližně 25 % dotázaných, přičemž zastáncem „napravo od středu“ je 15 % a dalších 10 % dotázaných bylo identifikováno s pravicovou kategorií. Naproti tomu k levici v ekonomických věcech se přihlásilo 22 % respondentů, z toho do skupiny „nalevo od středu“ se zařazuje 15 % dotázaných a 7 % dotázaných se považuje za „levicově“ smýšlejících. K otázce se neumělo vyjádřit 14 % respondentů.

Z rámcového pohledu na rozdělení respondentů na základě pravolevého dělení podle jejich reakcí na nabízená tvrzení a podle jejich vlastní sebeidentifikace vyplývá, že zatímco značná část (25 %) dotázaných označila sami sebe za pravičáky v ekonomických otázkách, při konfrontaci s konkrétními ekonomickými otázkami možná za pravicově smýšlející označit jen zhruba desetinu (11 %) respondentů.

Závěr

Výsledky prezentovaných výzkumů veřejného mínění, především výsledky reprezentativního kvantitativního průzkumu, prokázaly, že ve slovenské společnosti silně rezonuje přesvědčení o nezbytnosti státních zásahů do hospodářství, jakož i do sociálně-ekonomické oblasti životů lidí. Paradoxem je, že ačkoli za levicově smýšlejících považuje sami sebe jen relativně malá část lidí na Slovensku, podle názorů na potřebu státních intervencí v různých ekonomických oblastech lze levicový pohled na postavení státu v ekonomice označit na Slovensku za dominující.

Silný sociální stát by podle představ většiny lidí měl především garantovat bezplatnou zdravotní péči pro všechny občany, jakož i bezplatné vzdělávání od základní až po vysokou školu. Podle přesvědčení většiny lidí by měl stát prostřednictvím Zákoníku práce chránit zaměstnance před svévolí zaměstnavatelů a zároveň poskytovat občanům sociální zabezpečení tak, aby je ochránil před chudobou. Výsledky zmíněných průzkumů prokázaly, že většina společnosti inklinuje ke kolektivistickým přístupům v otázkách solidarity nejen v těchto otázkách a podporuje silné postavení státu téměř ve všech oblastech hospodářství a sociálních věcí.

I více než třicet let po kolapsu socialistického experimentu v Československu v listopadu 1989 lze konstatovat, že zásadní část společnosti nadále volá po silné ruce státu, který se má občany postarat a výrazně zasahovat do ekonomiky i životů lidí. To vnímáme jako zásadní rizika ve vztahu k omezením svobody a prosperity, a to nejen v ekonomické oblasti.

Představy lidí o sociálním státě a úloze státu ve společnosti a ekonomice jsou rámcovým výchozím pohledem na vybrané mýty. V následujících kapitolách této publikace je rozebíráme a především konfrontujeme s ekonomickou realitou. Věříme, že tato publikace konkrétními a věcnými argumenty vyvrací mnohé ze vžitých mýtů o sociálním státě a bude příspěvkem do debaty nejen o důsledcích sociálního státu na Slovensku a v zahraničí, ale také do debaty o úloze státu ve společnosti a ekonomice.

Poznámky pod čarou

1. Gonda, Zajíc (2020) ↑
2. Blíže FOCUS (2018) a Gonda, Zajíc (2020). ↑
3. V následujícím textu kapitoly prezentujeme výsledky průzkumů veřejného mínění agentury FOCUS, zrealizované v roce 2018 pro Konzervativní institut MR Štefánika (charakterizované v kapitole Rámcová teoretická a metodická východiska), které jsou zaměřeny na otázky týkající se úkolů státu. Výsledky průzkumů vztahující se k otázkám, které jsou zaměřeny na období socialismu před rokem 1989, jsme představili v publikaci Socialismus: realita namísto mýtů . ↑
4. Níže prezentované výsledky tohoto kvantitativního průzkumu vycházejí ze závěrečné zprávy agentury FOCUS, zveřejněné na webu Konzervativního institutu MR Štefánika (FOCUS, 2018). ↑
5. Kuhn, Potočár, Dostál, Gonda (2018) ↑