Ministerstvo financí má poradce přes genderové otázky

Na stránkách Deníku N mě zaujal článek s titulkem „Stanjura má ideového poradce na hlídání ideových témat“ (v plné verzi je ho bohužel možné na internetu přečíst pouze pro předplatitele tohoto média, v tištěné verzi je pak možné si celý článek s titulkem „Stanjurův poradce přes gender“ přečíst ve vydání Deníku N ze dne 29. 7.).

Že v dnešní době nějaký státní úřad zaměstnává i poradce přes genderové otázky, už nejspíš většinu lidí ani nepřekvapí. Nicméně pro mě bylo překvapivé, když jsem se ve zmíněném článku dočetl, že se tak děje i na ministerstvu financí. Tím Stanjurovým „genderovým poradcem“ je dle zjištění žurnalistů z Deníku N jistý Jakub Kvapilík, který je vystudovaným ekonomem, jenž v současné době působí na Právnické fakultě Karlovy univerzity a mimo jiné zastává funkci prezidenta Vysokoškolského katolického hnutí ČR.

Pokud se však někdo domnívá, že ministr financí Zbyněk Stanjura sklidil za zřízení takové funkce od novinářů z „progresivního“ Deníku N pochvalu, tak je na omylu. Hlavním úkolem zmiňovaného poradce Kvapilíka je totiž údajně to, aby některá vládní opatření, která ve Fialově vládě navrhují jiná ministerstva (například ministerstvo práce a sociálních věcí) nebyla příliš „progresivní“ a nestála tak státní kasu příliš mnoho peněz. Konkrétně je pak v textu uváděna otázka zkrácených pracovních úvazků (které by mohly využívat zejména ženy na mateřské dovolené), téma rovných příležitostí či otázka přístupu k evropské deklaraci, zavazující se více otevřít sektor informačních technologií a inovací ženám.

A zatímco novináři z Deníku N za zřízením takové funkce vidí určité obavy z přílišné konzervativnosti některých politiků z ODS, předseda poslaneckého klubu této strany Marek Benda je naopak přesvědčen, že hlídání toho, aby tyto „moderní trendy“ nestály daňového poplatníka příliš mnoho peněz, je zcela v pořádku.

Jaký je na popisovanou tématiku můj názor? Obecně nejsem ani přehnaně konzervativní, ani přehnaně liberální, a platí to i v tomto případě. Což konkrétně například znamená, že podle mě je individuální věcí každé ženy, zda chce být na mateřské dovolené co nejdéle, nebo naopak (ať už z finančních či z kariérních důvodů) upřednostňuje tuto dobu zkrátit a využít například možností zkráceného pracovního úvazku či ve specifických případech i toho, že kvůli péči o dítě zůstane určitou dobu doma místo ní její partner.

Na druhou stranu však vidím jako scestné například snahy o prosazování povinných kvót (nejenom) pro ženy, ať už v politice, v IT sektoru nebo třeba v armádě. A že přehnaná politická korektnost má již za následek i takové absurdity jako je v dnešním textu popisovaný fakt, že si některé státní instituce najímají odborníky přes genderovou rovnost, považuji za jednu z absurdit dnešní doby. Nebo si někteří lidé vážně myslí, že v současném období vysoké inflace a energetické krize je nejdůležitější věcí, která běžné občany zajímá, téma genderové rovnosti?

Josef Nožička