
Migrace od Merkelové po Ceutu: Neudělalo se téměř nic. Kvóty vznikly, aby zanikly
THOMAS KULIDAKIS
Sice jsou vládní prázdniny, čas hledat stín a vodu či se opalovat a odpočívat, přesto jedno zásadní téma proniklo běžný letní provoz „co kdo o kom řekl a neřekl“. Do města Ceuta patřícího Španělsku se dostaly desítky tisíc nelegálů. V EU začal virvál, který zase rychle utichl – z Schengenu nikdo Španělsko nevyloučil a občan, daňový poplatník může jen nevěřícně koukat.
Nejdříve si shrňme základní fakta. Ano, Ceuta je formálně španělská (stejně jako Melilla). Od evropského Španělska, tudíž od starého kontinentu, ji však dělí v nejužším místě zhruba 20 kilometrů Středozemního moře. Není se tedy co divit, že Španělsko nakonec nikdo ze Schengenu nevystrnadil. Naopak mu všichni slíbili pomoc. I největší hlomoznice utichly. V tomto ohledu není bez zajímavosti, jak téma spojilo protipóly – dánskou předsedkyni vlády Frederiksenovou a italskou předsedkyni vlády Meloniovou.
Přitom všem muselo být jasné, že při velikosti Španělska a faktu, že Španělsko kontinentální dělí od Ceuty řádný kus moře, dojde k očekávanému výsledku. Na zasedání ministrů vnitra EU vyjádřily ostatní země pochopení a slíbily Španělsku pomoc v jeho nelehké úloze udržovat kontrolu hranic v koloniích, které se však už v dnešní době kolonie nenazývají, protože by to bylo více než žinantní.
Co už jsme zažili na Balkáně
Když popíšeme situaci z odstupu, postupovalo se podle osvědčeného vzoru. Pašeráci rozhlásili, že hranice jsou otevřené, desítky tisíc lidí se daly do pohybu. Neunijní vláda byla zpočátku laxní, minimálně desítky lidských bytostí přišly o život při pokusu hranici překonat. Pohraničníci pak raději otevřeli brány, než aby se zapsali do historie jako ti, kdo postříleli desítky tisíc nebo se dívali na další topící se.
Španělská vláda narychlo nainstalovala bóje na vzdálenost cca půl kilometru. V moři vytvořili zábranu metr nad hladinu a metr pod ní, protože soud rozhodl, že vráceni mohou být jen ti, kteří překonali překážku vytvořenou člověkem. Většina běženců už odešla sama, protože nebylo co získat. Z moře se stále loví mrtvoly těch, kteří nezvládli přeplavat, a jede se dál.
V obecné rovině se vše stalo už dříve na trase balkánské. Naposledy ve velkém před covidem (řecko-turecká hranice), poprvé před 11 lety, což vyústilo 31. srpna 2015 ve slavnou větu tehdejší německé kancléřky Merkelové: Wir schaffen das. Tím zvládnutím měla na mysli mimo jiné fakt, že kvůli nelegální migraci hrozil konflikt mezi státy nejen v jihovýchodní Evropě. Mám to z vlastní zkušenosti, byl jsem roky na východní migrační stezce coby korespondent. Vzpomeňme také na konflikt v Itálii ohledně lodí neziskovek.
Dělo se a děje se v bleděmodrém to samé už jedenáct let. Ti, kteří mohou přijít legálně, mají kvalifikaci, nebo se jen přivdají či přižení, zažívají byrokratické peklo na zemi. Ti, kteří chtějí přijít nelegálně, procházejí jednou více, po druhé méně co do počtu i obtíží. A občan – daňový poplatník jen zírá.
Sem tam se udělá práce pro práci. Jako se například přijal migrační pakt. Jedna z jeho údajně hlavních a pro bezpečnost klíčových částí byla právě do 6. září vypnuta. Snímání biometrických údajů má od samotné Evropské komise výjimku, protože platí „mimořádná situace“. Nelekejme se, nejedná se o nic jiného než o fakt, že jsou dovolené a na letištích i pozemních hranicích Schengenu to byl opravdový očistec. Takže otisky a sítnice si dají chvíli pohov.
Jelikož jsem tuto praxi zažil při cestování, jsem za danou absurditu vlastně rád, protože to je stejně typické opatření „aby se něco dělalo“. Jelikož jako unijní občan jsem musel čekat s neunijními, protože proč na hranici oddělit ty, kteří mohou projet snáze, když mohou raději všichni trpět spolu. Budu rád, když „mimořádné okolnosti“ povedou k zamyšlení se nad praktickým zlepšením snímání biometrických údajů.
Jednoduché řešení
Za jedenáct let se zkrátka neudálo téměř nic. Kvóty vznikly, aby zanikly, v migračním paktu se objevily přejmenované na přidělené alokace, hranice jsou propustné, nikdo z nelegálů se skoro nevrací, legálové trpí, stejně jako jejich partneři, firmy či instituce, které lidi kvalifikované ze zemí mimo EU chtějí. A přitom řešení by bylo jednoduché.
Kromě výše zmíněného, a to už chce obzvláštní práci, je potřeba řešit radikalizaci druhé a třetí generace těch, kteří přišli už dříve. Jednodušší je ale křičet tak hezky, jako to typově dokážou dva údajné politické protipóly z opačných konců Evropy.
- Kauza Turek a jeho příspěvky na sociálních sítích aneb pouze média rozhodují o vině místo soudu a také jak média vaří z vody - 11.8.2026
- Jsme tu, abychom zničili bílou rasu: Americký demokratický socialista vyhlašuje válku Americe a bělochům (video) - 11.8.2026
- Přijetí eura by představovalo ekvivalent výrazného rozvolnění rozpočtových pravidel - 11.8.2026

Kur.a keď to išlo zadrtovať tam, tuš to musi isť i sem. Či včil to do ři.i už hovno gdo umi. To musy uměť i cygan.
Jasne že ide o hranice.