Marťani právě přistáli

.

V jednadvacátém století pak dostává tato prastará duchovní součást středo a východoevropské identity nový háv. Obrovské bohatství umožnilo Saúdské Arábii, přezdívané v zemích Koruny České na Saudskou Barbarii, účinný ideologický atak. Jakoby prorok Mohammed vstal z mrtvých a řekl, že veškerá ropa (jejíž užitečnost pro islámský svět vymyslela a umožnila právě evropská civilizace) a z ní plynoucí bohatství jsou zde jen pro to, aby se naplnilo jeho čtrnáct století trvající úsilí o podmanění si celého světa. Děje se tak ve chvíli, kdy se Evropa po mnoha stovkách let zbavila své vlastní závislosti na náboženské ideologii a kdy dospěla – zejména na základě svého vlastního „sebezkušenostního“ výcviku k názoru, že všichni lidé jsou si navzájem svými bližními, že všichni jsou hodni úcty a že – alespoň teoreticky – zisk získaný rabováním Země není to, co přináší lidskému rodu štěstí a bezpečnost. 

To, k čemu Evropa na základě svého bolestného vývoje dospěla, je zcela v rozporu s tím, co přináší islám: kdyby v Evropě přistáli marťani, nezpůsobilo by to větší údiv a zároveň větší snahu o pochopení něčeho tak exotického a zároveň něčeho tak – pro nás zcela neuvěřitelně a nepochopitelně – jiného. 

To, co na islámu přitahuje, co jej činí tak neodolatelným, je něco, co Evropa momentálně ztratila: totiž jednota slov a činů. Ano, islám skutečně chce, aby se všichni vzdali své osobní, národní, morální a etické identity. Není to hra. Je to něco, za co je správné zcela přirozeně položit život… 

Oproti tomu stojí Evropa se svými pochybnostmi, se svým „vím, že nic nevím“ a se svým politikařením, odvěkou snahou „jestli by to přece jen nešlo nějak zaonačit“. Nešlo. Islám k nám dnes přichází s důležitým – a možná tím nejdůležitějším poselstvím. Totiž, že je nutno si stát za svým. Že je potřeba hloubat, přemýšlet, avšak neustupovat z toho, k čemu jsme došli a co považujeme za správné. Jestli nás něco přišel islám naučit a jestliže je něco, co od něj nutně musíme přijmout, je to jeho absolutní jednota slov a činů. 

Učit se od nepřítele je už podle starověkého čínského mistra Sun Tzu to nejvyšší umění. Pokud se o islámu chcete něco dozvědět z “druhé strany”, předpokládám, že víte, kam sáhnout. Já zde to napsat nesmím, abych se neprovinila a snad nedaj bože/Aláh někoho obchodně nepropagovala… (můžete se mne zeptat na [email protected]) V každém případě hledejte vhled do nepřátelských pozic. Protože nepřátelské pozice to jsou. Je na nás, abychom to pochopili, poučili se a, jak praví klasik, přijali „poučení z krizového vývoje“.

Je třeba vzít na vědomí, že u nás skutečně „přistáli Marťani“, kteří s námi mají společného pouze to, že to jsou lidské bytosti, přičemž ve všech ostatních aspektech vnímání světa se lišíme. Je třeba pochopit, že ke každému dialogu je vždy potřeba dvou a že stejně jako v manželství snaha jednoho nemůže nikdy nahradit snahu obou. Je třeba využít této mimořádné příležitosti, kterou nám islám svým způsobem přinesl tak říkajíc až pod nos a utvrdit se v tom, kdo vlastně jsme my sami, v co věříme, jak chceme žít, jaké morální hodnoty vyznáváme a jaké hranice jsou pro nás již nepřekročitelné. Je potřeba si uvědomit, že jsme Češi – a nikdy se nevzdáme.