27.10.2020
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Likvidace českého školství v podmínkách pandemie

Sdílejte článek:

ZDENĚK TRMOTA

Občané, kteří se dozvěděli něco bližšího o poměrech v současném neokomunistickém školství, si možná již zvykli na všeobecný úpadek kvality výuky, na dlouhodobě klesající efektivnost vzdělávání i na infantilní a absurdní „moderní“ vyučovací metody, které nejenom, že málokoho vůbec něco naučí, ale navíc poškozují charakter a vytvářejí líné, bezcharakterní, sobecké, na sebe zaměřené a podfukářské jedince.

Tyto občany možná už nepřekvapí všeobecně podporované rovnostářství, a s tím související vyzdvihování průměrnosti, ani protizákonné zneužívání školství k propagandě extrémně levicových myšlenek a myšlenek Černého komunismu (neboli rasového, genderového a enviromentálního). Ten čím dál více ovládá Evropskou unii i západní svět, jejichž hospodářskou a politickou kolonizaci naší země školy systematicky, cíleně a kolaborantsky podporují.

Nad motivy můžeme zatím pouze spekulovat. Nejpravděpodobněji se jeví ambice vytvořit hloupou a levnou pracovní sílu, neboť masa zbavená inteligence se dá lehce ovládat a zneužívat. Nadnárodní korporace se tak snadněji stanou pány světa.

Nicméně v podmínkách pandemie dosáhlo tempo likvidace českého školství nové dimenze. Nemám teď na mysli neuvěřitelný chaos, s nímž Ministerstvo školství na jaře i na podzim zaplavilo školy. Nemám na mysli bláznivé nápady se střídáním skupin, které budou v rotaci chodit do školy a zůstávat doma a pedagog bude ve stejnou chvíli učit ve třídě i online. Nemyslím to, že doma zůstanou i první dva ročníky základních škol a nebohé děti se nenaučí číst ani psát a budou v pravém smyslu rozvojově negramotné. Ani nemám na mysli spoustu dalších nesmyslných a technicky naprosto neproveditelných opatření, která byla a jsou po školách vyžadována.

Jde mi o to nejhloupější a nejškodlivější opatření, které bylo uprostřed pandemického rozvratu na školy uvaleno, aby se ještě více ztížily podmínky pro učitele a aby se co možná maximálně zmenšil již tak skromný objem toho, co se žáci a studenti v době pandemie naučí.

Řeč je o limitu online hodin. Ministerstvo školství, opřené o zaručené informace „expertů“ na vzdělávání, včetně machrů z neziskovek, omezilo počet online hodin na maximálně 4 hodiny denně. Z toho pouze 3 hodiny mohou být bezprostředně za sebou. A aby toho nebylo málo, musejí učitelé psát o náplni každé online hodiny svým nadřízeným.

Online hodina znamená přímý zvukový či obrazový kontakt učitele a žáka. Nenahradí sice běžnou výuku, ale pořád je mnohem lepší než obyčejné zadávání úkolů mailem, které ponechává plnou váhu přípravy na žácích, případně jejich rodičích. Administrativně šikanovat učitele, který si zodpovědně vybere náročnější a efektivnější metodu, a házet mu klacky pod nohy omezením počtu online hodin, kdy se o ně pak musí doslova prát s ostatními kolegy, odporuje jakékoliv pedagogické logice i zdravému rozumu vůbec. Motivem při tom byla opět komunistická a mimořádně rovnostářská úvaha, že by se někdo mohl při výuce přes počítač unavit rychleji, a byl by tak diskriminován. Dalším argumentem byla květinová myšlenka, že žáci by se neměli studiem příliš vyčerpávat. Jakou mládež si tímto přístupem vychováváme a vzděláváme, je asi zřejmé.

Dokud si občané budou volit politické strany, které vytváří ze školství populistický a nefungující moloch, můžeme zapomenout na budoucí ekonomickou prosperitu. Naše budoucnost je totiž mládí. A to, jakými pracovníky i lidmi dnešní mladí budou, se přetaví v charakter našeho trhu práce a ve vše, co bude v budoucnu předmětem hrubého domácího produktu.

  • Zdeněk Trmota, FB
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,47 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky