Libo kávičku?

Pořád se nemůžu smířit s tím, že se tak nějak schyluje k prodloužení Zemanova působení na Hradě. Jak je možné, že v zemi, kde žije deset milionů lidí neumíme najít nikoho, kdo by byl schopen proti němu uspět ve volbách? Mimo tradiční roztříštěnosti kavárenských povalečů je to zocelování Zemanovy voličské základny. Neustálé výpady na Zemanovu adresu a hlavně dost nešťastně vedené sluníčkaření jej ve skutečnosti posilují. A není to jenom o Zemanovi.

Vezměte si Pepu ze strojní traktorové stanice, bere pár korun, pár kaček vyškrábne z otočené zelené nafty, na dvorku má pár slepic a starou, která ječí pokaždé když patnáctého prochlastá půl výplaty. A tenhle Pepa má na něco občas nějaký názor, který je založen na často omezeném množství informací k tématu a počtem čárek na lístku v místní sokolovně. Pojďme mu nakouknout do hlavy:

• „Cikáni nemakaj. Héj, nech našeho Dežu na pokoji, nebo ti jednu vrazim!“ Bohužel, všechny agentury (bojující proti nenávisti rozséváním nenávisti ještě větší) slyší pouze první dvě slova. To, že vzápětí většinou následuje explicitně stanovená výjimka vztahující se většinou na všechny cikorky, které dotyčný zná jménem, je pro dojiče státního cecku zcela zbytečná informace poškozující jejich zájmy. Pepa sice nezná žádného nezaměstnaného cikána, protože svůj čas dělí mezi rachotu, melouchy, hospodu, slepice a starou, ale používá generalizující tvrzení. A hned se od přičinlivých škatulkářů dozví, kým je: Rasistou.
• Pepa poslouchá debatu prezidentských kandidátů (tento odstavec je smyšlený, tohle by Pepa nikdy neudělal). Jako ideálního kandidáta identifikuje toho buzeranta v brejlích – mluví ze všech nejvíc a nikoho nepustí ke slovu. To bude ten pravý! Když ho manželka upozorní, že ten pán je moderátor, začne věnovat pozornost dalším dvěma mužům. Jeden spí a když mluví, tak mu není rozumět. Ten druhý vypadá, že si rád dá kalíšek, cože je Pepovi sympatické. Sice nesnesitelně huhlá, ale občas pronese nějaký fórek. Takže je jasno. Pepa odvolí a druhý den se dočte v novinách, že je kremlofilní šváb.
• „Tyhlecty černý dásně tady nechci, bůhvíco přitáhnou za nemoce.“ Pepovo stanovisko ohledně migrantů je úsměvné a čárky na lístku vůči množství informací zde vítězí téměř kontumačně. Takže opět přispěchá nějaký aktivist a nadá Pepovi do tupého xenofoba, co chlastá a nemá ten celosvětový tamten, no, rozhled. Pepa se bojí, neví přesně proč, ale bojí se a jediné, čeho se mu od tzv. intelektuální elity národa dostane, je pohrdání a přezíravost. To, že měl Pepův instinkt pro tentokát asi pravdu (alespoň podle chování migrantů v Evropě) se stává irelevantním.

Tyhle tři příklady ilustrují jednu jedinou věc. Cokoliv udělal prostý a třeba i když třeba nepříliš chytrý (ale rozhodně ne zlý) Pepa za posledních 25 let se stalo terčem kritiky a posměšků těch, kteří (pokud opravdu chtějí být intelektuální elitou národa) mu měli pomoci.

Takže až Pepík zase půjde za čas k prezidentským volbám, jak myslíte, že to dopadne? Čtvrt století Pepu buzerujete, nadáváte mu do xenofobů a rasistů, abyste si pohonili vlastní ego. Pak přijdete s prosíkem a řeknete: „Nevol Zemana.“ Věř mi milá „intelektuální elito“, že Pepa má jméno příštího prezidenta někde v oblasti glutea maxima, protože jeho prostý život rozhodně neovlivní to, kdo zasedne na trůn. Ale rád vám to u té urny spočítá.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: no4711