17.11.2023
Kategorie: Historie

Kvůli tomu co je dnes, jsem klíčema necinkal

Sdílejte článek:

MARTIN KAVKA

Tak zas vás tu máme bratři Bruselu z krve Kainovy. Poslové bruselské moci, která do zad bodá dýku. Ve jménu demokracie.
17.11. bude zase v pátek. Jako v roce 1989. Ten den jsem byl na opušťáku a byli jsme v Třebíči na hotelu Slávie. Diskotéka, víno, myslím, že Nitranské knieža. na diskotéce hrála Lambáda, já se na hodinu zamiloval do recepční. No krása. A ve dvě ráno z rozhlasu pod drátě se linula Svobodná Evropa. Dodnes mi nikdo nevysvětlil jak to bylo možné. A pořád dokola o smrti Martina Šmída.

Vyšel jsem před hotel, tam u pokácených popelnic stáli příslušníci Veřejné bezpečnosti, jak se tenkrát říkalo policistům. Vlastně, až na tu Svobodnou Evropu nic neobvyklého.

V pondělí 20.11 se k nám do kasáren nedostala Mladá Fronta, Svobodné slovo. Jen Rudé právo. V úterý soudruzi svolali schůzi SSM a i když jsem nebyl členem, tak to bylo povinné. Měli jsme odsoudit demonstraci studentů a jejich protistátní postoje. Vystoupil jsem, že bychom měli spíše odsoudit zásah jednotek Veřejné bezpečnosti. Ve dvaceti každý hrdina, že? Druhý den jsem byl na VKR. (vojenská kontrarozvědka). Už jsem měl u nich vroubek od srpna za podpis Několika vět na folkáči v Loučovicích, kde mě prásknul nejlepší kamarád. 

Někdy si říkám, jak bych dopadl, kdyby to komunisté ustáli. A vlastně ani nevím co dnes dělá můj “kamarád” z VKR tehdy poručík Klapuch. Můj “nejlepší kamarád” Kamil Štrachota, který mě napráskal VKR. Ale za to vím, že ten, kdo byl tenkrát členem vojenské rozvědky, členem KSČ, nadějným komunistickým kádrem je dnes prezidentem.

Měl jsem tedy problémy už dříve než na vojně s VKR. Ještě na střední škole, když umřel Brežněv a pak následoval Andropov a Černěnko a nastoupil Gorbi.

Pro mne Gorbačov znamenal, že mě začal bavit ruský jazyk, kultura. Objevil jsem Vysockého, Bulata Okudžavu a nosil jsem tričko s ručně nastříkaným nápisem Zapadlí vlastenci nad kopcem, kde zapadá slunce a pod kopce nápis Gorbi. Tričko bylo bílé, k tomu džísky, džíska s pyramidami, kotníkové boty. Metalák. Orgánům VB se to moc nelíbilo, ale co mohli proti Gorbačovovi? Pak jsem se v 1987 na Haškově Lipnici potkal s Václavem Havlem. A od dva roky později ve ValMezu se Standou Devátým.

Víte co je na tom všem nejhorší? Měli jsme politickou nesvobodu, měli jsme plánované hospodářství, ale cítil jsem se svobodněji než dnes. Víc jak za komunistů si dnes lidé dávají pozor na to co řeknou, jen aby nebyli obviněni z nenávisti k menšinám různého typu, aby nebyli obviněni z těch či oněch politických postojů. Stát pomalu, ale jistě začíná určovat co je pro člověka dobré a co špatné. Zatímco za komunistů jsme toužili po demokracii, tak dnes je jedno koho zvolíme, protože nejsou to politici kdo rozhodují, ale politické neziskovky a jejich tlak na politiky. Úzká skupina lidí v západním světě a i u nás ovlivňuje rozhodnutí politiků, určuje v čem budeme jezdit, jak budeme bydlet, co budeme vyrábět, jak budeme vyrábět elektřinu apod. A chtějí omezit i cestování. Jasně, nezakážou cestovat, jen podmínky budou takové, že to bude jen pro vyvolené. Neomezují svobodu slova, jen bojují proti “dezinformacím”

Nevím jak vy, ale kvůli tomu co je dnes, jsem klíčem necinkal. A studenti neklečeli před kordony ozbrojenců na Národní třídě.

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...
56 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)