Pře
18.11.2019
Kategorie: Historie22 přečtení

Před 30 lety skončilo 50 let totality – posledních 100 let bylo v Česku rovnoměrně rozděleno mezi totalitu a demokracii

Sdílejte článek:

TOMÁŠ GUTTMANN

Posledních 100 let bylo v Česku téměř rovnoměrně rozděleno na období totalitních systémů (1938-1989) a období parlamentních demokracií (1918-1938 a 1989-2019). Záleží na vkusu každého občana, která období mu připadají sympatičtější a která méně. Živou diskusi by určitě vzbudila otázka, jaký vliv měli občané Česka na nástup jednotlivých období (1918, 1938, 1989) a na jejich průběh. Vůdci národa – Masaryk, Beneš a Havel – měli  určitě větší vliv než všichni ostatní občané, a tento vliv byl pravděpodobně pozitivní v roce 1918 a negativní v ostatních letech.

V případě všech změn byly však hlavním hybatelem vnější události v Evropě a ve světě, kterým se vůdci přizpůsobili, opíraje se o podporu zhruba poloviny občanů. Rozpadu Rakouska se po prohrané válce v roce 1918 stěží dalo zabránit. Stejně se bez boje nedalo zabránit postupu Hitlera v roce 1938. A v roce 1989 nebylo síly, která mohla proti vůli sovětského vůdce Gorbačova udržet Česko v sovětském područí. O podstatě nově vzniklých politických systémů tak rozhodovala historie, zatímco vliv vůdců a dalších občanů byl spíše kosmetický.

Vůdci všech období jsou v nějaké fázi glorifikováni, a vznik všech režimů je v nějaké fázi mytologizován. Za všech situací část lidí vzpomínala v dobrém na starý režim. Za První republiky se říkalo „to za Rakouska nebylo“, po Druhé světové válce se říkalo „to za protektorátu nebylo“ a dnes se říká „to za socialismu nebylo“. Na druhé straně se alespoň polovina lidí vždy s novým režimem smířila, ať byl jakýkoli. Ať bylo dobře nebo špatně, asi nemohlo být jinak.

Každé období má kořeny v tom předchozím. První republika získala základy demokracie a i svou ekonomickou a kulturní sílu v posledních desetiletích Rakouska-Uherska. Masaryk ovšem svou autoritou přispěl k upevnění morálních principů v novém období. Beneš naopak využil svého politického vlivu vyplývajícího z masarykovského dědictví k prosazení defétistických rozhodnutí vůči nacistům i komunistům. Nastalo půlstoletí totality. Komunisté nakonec ztratili zahraniční podporu, a aby si zajistili beztrestnost, prosadili do role národního vůdce Havla, jehož heslem bylo „nebudeme jako oni“.

Mohl vývoj probíhat jinak? Možná ano, kdyby nezastřelili v Sarajevu Ferdinanda, i když ani to není jisté. Kdyby však studenti před třiceti lety nevyšli na Národní třídu, sotva by tím zabránili rozpuštění Sovětského svazu. Činy jednotlivých lidí nemohou změnit tok událostí, i když mohou mít nějaký malý kosmetický vliv. Ovšem kosmetika má svůj význam – komu nezáleží na hezké tváři? Kdyby Havel nechtěl v roce 1989 nebýt jako oni, tak by zde dnes komunisté nebyli v nejvyšších funkcích, což jistě hyzdí tvář dnešní demokracie. Kosmetiku ale není třeba přeceňovat. Komunisté a agenti StB nakonec vymřou, a demokracie zůstane.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
22 přečtení
(10 votes, average: 3,10 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.