7. listopad a Lenin: Všem „našim soudruhům“ k jejich svátku

Jsem přesvědčen, že všichni příznivci a vyznavači komunismu, kteří dodnes hájí tuto ideologii, budou mít jistě velikou a neskonalou radost, když se konečně, dost možná poprvé ve svém životě dozvědí „Pravdu“; zvláště pak o soudruhu Leninovi. A taky o té jejich slavné Velké říjnové socialistické revoluci, o bolševicích a tak podobně.

Pozorně sledujte, soudruzi, pak si vypíchneme to důležité a příznačné:

Příznačné u nás je například „antiněmectví“ všech komunistů a bolševiků (a jim podobných), stvrzené například i v prvním kole „první přímé volby prezidenta“; jistě si to všichni, zejména příznivci a podporovatelé „vítěze“ pamatují, nebo ne? Ve světle tohoto dokumentu, je zřejmé, že nebýt zájmů a podpory Německa, nebyla by VŘSR, a možná by po Leninovi „neštěkl ani pes“. Příznačné pro komunisty, ale nejen ty „naše“ je především snaha o falsifikování a tedy přepisování dějin, tutlání pravdy za každou cenu a hlavně lživá PROPAGANDA. A taky diktatura proletariátu, nebo jen „většiny“.

Příznačné – tedy symptomatické, je pro komunisty nejen násilné převzetí moci, ale i násilné nebo pod pohrůžkou násilí – v jejich vnímání tedy dobrovolné či dokonce demokratické (?) – začlenění do znárodňování či kolektivizace; kdy odpůrci jsou nekompromisně a bez zaváhání likvidováni, a to především fyzicky. Dnes už samozřejmě tyto bolševické manýry přizpůsobily době, ale třeba právě na příkladu „komunistické mlátičky“ Ondráčka, a jejich pokusu prosadit ho do čela parlamentního výboru pro kontrolu nad policejním sborem, a to výměnou za podporu vlády, opět a nepochybně soudruzi svou rétorikou potvrdili, že se v jejich smýšlení a jednání nic nezměnilo. K dosažení svých cílů, se nezastaví vůbec před ničím, ani před zradou, ani kolaborací s kýmkoliv, ani před násilím či vyhrožováním. Zde je na místě si uvědomit, kdo všechno dnes něčím straší a vyhrožuje, a kdo právě na tom staví svou politickou kariéru a budoucnost. To je velmi důležitý a taky příznačný aspekt v politice, jasně ukazující, kdo je kým. Bolševické manýry naneštěstí ještě z naší společnosti nevymizely.

Příznačná je pro komunisty, a nejen pro ně, také další věc – jednoduchá a plošná řešení. Tak, aby vše mohl pochopit a tedy se s tím také ztotožnit každý, a to bez ohledu na inteligenci, vzdělání, znalosti, bez ohledu na morálku či etiku. Zde platí to samé, jako výše uvedené; je dobré mít na paměti, kdo s čím zachází. A na závěr už jen dodám, dvě věci – totiž, že stále doufám, že platí to, co se říkávalo, tedy to, že „čím kdo zachází, tím také schází“; a taky přání, aby to netrvalo moc dlouho, to aby následky nebyly nevratné.