25.5.2016
Kategorie: Politika

Korespondenční volby – světlá budoucnost a záruka přežití Evropské unie?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 25|05|2016

Uff, to se Evropě ulevilo. V Rakouských presidentských volbách nakonec, sice těsně ale přece, zvítězil slušný a seriosní kandidát! Pan profesor, jak jej titulují naše i zahraniční media. Dobro zvítězilo. Sobotka si otírá pot z čela i na zátylku, Dienstbier s Matějem Stropnickým neskrývají jásot a dávají si dvojité sójové laté.  Ale byla to fuška…

[ad#clanek-respo]

O porážce toho ničemného „extrémisty“, jak kandidáta rakouských Svobodných označují media, rozhodly až tak zvané „korespondenční hlasy“. A že jich bylo! Prý 700 tisíc. Podle rakouského deníku Kurier tvořily celých 14%  z odevzdaných a započítávaných hlasů.

Tak Rakušané rozhodli, jak rozhodli. Je to jejich věc. Ale člověka podezřívavého, vytrénovaného jak podrazy komunistického režimu, tak i švindly a křivárnami režimu polistopadového, upoutá jedna zdánlivá maličkost. Drobnost. A to, že se ty tak zvané korespondenční hlasy sčítaly až do druhého dne. Tedy vlastně po volbě. Když už se vědělo o kolik…

Ano, až po volbě. A oficiální media od počátku nijak neskrývala, že její výsledek ty hlasy pravděpodobně změní. Bylo jich na to dost – celých 14%.  Ano, 700 000 lístků, u kterých se asi dost těžko ověřuje autentičnost podpisu a volby. Stovky krabic s papíry, uložených „kdesi“ a čekajících na svůj čas.

Hnusné, takové podezření… Ale i kdybychom organizátory rakouských voleb považovali za anděly, nebo za ty nejčestnější lidi bez jakýchkoli postranních úmyslů, přece jen každého zvídavého člověka musí napadnout nepříjemná otázka: Jak hodlají ověřit, že pan Hofrichter, toho času na studijním pobytu na univerzitě v Berkeley, hlasoval skutečně tak, jak hlasoval? A hodlají to vůbec nějak ověřovat?

Pomyslíme-li pak na uložení těchto, docela důležitých  „lístků“, po dobu čekání na jejich sečtení,  vyvstávají další otázky. Samo rakouské ministerstvo vnitra přiznalo, že lístky „korespondenční volby“ nejsou v nějakém centrálním depotu, ale „na více místech“.

Přitom o podivných pohybech velice podobných bedniček s hlasovacími lístky, tehdy, v roce 2009, při opakování Irského referenda o přijetí Lisabonské smlouvy, si už nějaký pátek špitají evropští vrabci na střeše. Stejně jako o zvláštním nutkání, které postihlo tisíce Londýňanů v roce 2014. Těsně před termínem skotského referenda o samostatnosti jich náhle velmi, velmi mnoho popadla touha po životě ve Skotsku,  a tak neváhali, a houfně se tam přihlašovali k pobytu…

Ale kolem těch rakouských  voleb se objevují  i další podivnosti.   Například na webu Rakouského ministerstva vnitra je pro volební okrsek Waidhofen uvedena docela zajímavá volební účast – 146,9%Vypadá to, jako by příliš horliví soudruzi své úkoly nejen splnili, ale i vysoko překročili.

Co tyto pochyby a všelijaké spekulace vyvolává? Pomineme-li zaujatý, až bezohledný tlak místních, ale i všech evropských medií a elit na „správný“ výsledek, pak je to především právě ta korespondenční forma volby. Působí dojmem, jako by si jisté síly ponechávaly (nezanedbatelnou) zálohu hlasů ke „korekci“ nežádoucího výsledku voleb. Se 14% už se dá něco udělat, že?

Je tahle korespondenční forma volby nějakou novinkou, ad hoc improvizací proevpropských elit, anebo jde o rakouskou specialitu? Ne, není. Korespondenční volbu tady, ve střední Evropě, tedy v našem nejbližším okolí, umožňuje, kromě zmíněného Rakouska, také Německo (1956), Polsko (2011) a Slovensko (2006). I u nás se o ní uvažovalo.

Koncem roku 2015 ji navrhl Marek Ženíšek, místopředseda TOP 09. Argumentoval tím, že zavedení korespondenční volby, tedy hlasování dopisem, otevírá možnost volit pro studenty, kteří jsou mimo domov, například v rámci programu Erasmus. Ale nešlo by jen o studenty. V zahraničí se pohybuje okolo 300 000 Čechů, pro které je prý dnešní systém volby komplikovaný. jeho návrh by prý také velice pomohl těm občanům, kteří jsou v době voleb na dovolené.

Dojemné. Taková starost a péče o naše, z republiky vzdálené spoluobčany! Ale podívejme se na tento návrh znovu a ve světle nejnovější rakouské zkušenosti. Kdo že tento návrh podal? Představitel (horlivě) proevpropské strany, jejíž preference jdou od desíti k nule.

A není sám Podobné, krajně podezřelé návrhy, prosazuje i další, velice známý a horlivý  představitel krachujícího europeismu u nás – Jiří Dienstbier. Nejenže doslova sprasil vládní návrh všeobecného referenda tak, aby občané nesměli o čemkoli trochu důležitějším rozhodovat. Ale vcelku potichu a nenápadně prosadil i volební právo pro cizince. Zatím jen na místní úrovni. Ale co to může způsobit třeba v takových Teplicích, kam se za arabskou klientelou stahují i muslimští obchodníci a poskytovatelé služeb, je snadné domyslet.

Zkrátka elitám, u nás i za hranicí, hoří koudel… až u Brusele. Lid Evropy se už fakt naštval, propaganda přestává působit a tomu, že by si je občané dobrovolně znovu zvolili, už nevěří ani ti největší optimisté mezi nimi.  A tak vymýšlejí všelijaké kreativní způsoby, jak krach systému co nejvíce oddálit. Hrají o čas. Protože to jediné, co je ještě může zachránit je co nejrychlejší „naředění“ Evropy nekompatibilní, ale zvýhodňovanou masou cizinců.

[ad#clanek-respo]

Takže rakouské volby dopadly, jak dopadly. Zvítězil bytostný demokrat, který před volbami veřejně prohlásil, že kdyby parlamentní volby vyhrála strana jeho protikandidáta, nepověří jeího předsedu sestavením vlády… Uvidíme, jak dlouho mu podobná bohorovnost vydrží.

vylicil

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (38 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...