Klamná operace

Včera jsem se v rámci práce potkal s člověkem, který je prakticky od začátku u českého programu průmyslových hnojiv. Je to už osmdesátník, ale závidím mu jeho vitalitu. Stále je zaměstnaný u Andreje a vzhledem k jeho zkušenostem je v  dnešní době kindermanažerů nepostradatelný. Jakékoliv hnojivo vyráběné u nás nese jeho rukopis. Vymyslel většinu současných výrobních postupů, pracoval u Explosie a když ji pak Andrej koupil, ponechal si ho jako největšího experta přes hnojivovou chemii. Ŕíkejme mu třeba Arnošt. 

Já jsem se s ním seznámil v roce 2012, když jsem mu u nás na parkovišti odřel služební oktávku. 

Tehdy jsem se velmi neohrabaně omlouval a měl srdce v kalhotách, ale na něj to kupodivu udělalo pozitivní dojem. Od té doby mi tyká a když má cestu k nám na Jižní Moravu, prohodí se mnou pár slov. Včera si přijel nechat udělat servisní prohlídku a já ho vezl ze servisu k nám na jednání a pak zase zpátky do servisu pro auto. 

Tož pokecali jsme si. 

Začal jsem tím, že jsem se pochválil, jak jsem v bejrůtském výbuchu rozeznal výbuch dusičnanu amonného, protože právě Arnošt vedl moje první bezpečnostní školení. Jak si dobře pamatuju, že dusičnan amonný umí vybuchnout i bez jakékoliv nafty na smíchání a že stačí jen ty správné podmínky… 

To už se rozesmál a když se dosmál, řekl mi bez obalu, že jsem poznal úplné hovno, jsem amatér a nemám se plíst do věcí, kterým nerozumím…

Ano mladej, máš pravdu, že dusičnan umí bouchnout i bez jakýchkoliv příměsí, stačí prudká změna teploty a tlaku, ale kdyby se tohle stalo, nikdy by to nebyla taková šlupka. Dusičnan má nízkou detonační rychlost víme?  Výbuch dusičnanu by sice byl slušná rána, ale šlo by o pár tun nebo o pár desítek tun. Zbytek by výbuch prostě neškodně rozházel po okolí, kde by to možná jako okysličovadlo přiživilo lokální požáry. Rozhodně by to nebyla taková malá atomovka. 

Chtěl jsem něco namítnout ohledně stavby našich skladů v dolících daleko od občanské zástavby a on se rozesmál znovu, jestli jsem si někdy měřil vzdušnou vzdálenost vidlákovského skladu od baráčků… Ve skutečnosti by v případě podobného výbuchu ve Vidlákově nezbylo nic. Vzdálenost zástavby byla vypočítaná podle možných požárů vzniklých výbuchem několika desítek tun, které by rozházely zbytek a aby následné požáry nevznikly někde na náměstí, ale na poli. 

Pak se rozpovídal víc… 

Víš mladej, každá linka na hnojivo se dá snadno upravit, aby vyráběla v podstatě trhavinu. Stačí malé úpravy a lehké přimíchávání něčeho a naopak nepřimíchávání něčeho jiného. Vyrobit v Syntésii, Lovochemii nebo v  Precheze trhavinu by bylo primitivně jednoduché. Jen se to nedělá, protože chemičky pro to nejsou zabezpečené a výbuch by byl do několika let v podstatě jistý a zničil by toho opravdu hodně. 

To také jsou ty výbuchy továren na pyrotechniku v Indii i jinde… prostě tam zůstala po bílých sáhibech stará chemická továrna, která se upravila na produkci něčeho dusičitého nebo chlorečnatého a už se jela výroba. Samozřejmě to není muniční továrna zabezpečná už svojí výstavbou a okolím proti možné katastrofě. Pak tam jsou ty tisíce mrtvých, otrávené řeky a podobně. 

Arnošt má totiž jasno… celá akce s dusičnany byla úplně normální klamná operace na dodávku trhavin. Firma v Gruzii pomocí zařízení v jakési obstarožní chemičce vyrobí z dusičnanu poměrně bezpečný polotovar trhaviny, který se pak dá už domíchat doma v umyvadle. Zároveň je navenek nerozpoznatelný od hnojiva a pokud je nasypán do běžného igelitového pytle s hnojivovým popiskem, nikdo nic nepozná. 

Tobě mladej nebylo divné, že úřady v Bejrůtu zabaví loď i s nákladem a dají si takovou práci náklad přemístit na břeh? Proč by to dělali? Stačilo by z lodi odčerpat palivo a zakotvit ji někde stranou. Takto se to obvykle dělá. Proč by se náklad vykládal, když je loď v  každém případě naprosto ideální skladiště? Každý rok se zabaví stovky lodí plné všeho možného. Od aut po obilí. Nikdy se nevykládají. Nechají se jak jsou do vyřešení případu. 

Stejně tak ti mladej nebylo divé, že loď z Gruzie do Mosambiku má zastávku v Bejrůtu, když stejně tak jako tak musí zastavit v Port Stanley a čekat na zařazení do konvoje přes Suez? Tak jako tak tam musí zaplatit poplatky, tak si tam už klidně může také natankovat. Většinou se to tak dělá. 

Místo toho si obstarožní loď nabere náklad “hnojiva”  v Gruzii, ausgerechnet zastaví v Bejrůtu a okamžitě je zabavena. Úřady nelení, vyloží náklad na břeh a majitel lodi ztratí zájem a vyhlásí bankrot. Stejně tak se o náklad nezajímá ani Mosambik. Mimochodem to jediné není divné. Do Mosambiku nic neplulo a tak jim nic nechybělo. Říká se tomu False flag operation. 

Arnošt má jasno…  Náklad byl určen na úplně normální zabíjení lidí, sebevražedné útoky a byl koncipován tak, aby se dal dotvořit na plnohodnotné bum bum i v polních podmínkách. Arnošt si myslí, že náklad byl určen umírněným lidojedům v Sýrii. Ale nevylučuje, že byl určen pro Asada, který tímto způsobem chtěl obejít mezinárodní sankce.  Stejně tak je možné, že celých těch sedm dlouhých let si tam do skladu jezdili hoši od Hizbaláhu vyráběli si bombičky proti izraelským Merkavám.  Teď po výbuchu už nikdo nepozná, jestli tam vybuchlo patnáct set nebo dva a půl tisíce tun. 

Arnošt si myslí, že všichni dobře věděli, k čemu je náklad určen a kecy o hnojivu byly určeny pro veřejnost, aby to nevypadalo tak blbě. Je podle něj dost pravděpodobné, že do celého vojenského kšeftu někdo hodil vidle a libanonská vláda neměla jinou možnost, než tam náklad držet v přístavu, protože všechno ostatní bylo příliš rizikové a podnítilo by to raketu na zmíněný sklad. 

Arnošt si myslí, že podle celého zpackání to ukazuje na Američany, kteří chtěli touto cestou podpořit svůj tehdy ještě spřátelený Islámský stát. Sekundovali jim při tom Turci, kteří si jinak dávají velký pozor, co pouštějí Boporem, protože na obou stranách úzkého průlivu je Cařihrad… Náklad doplul do Bejrůtu a to už bylo pro ostatní aktéry celkem jisté o co jde a tak zavolali panu bejrůtskému prezidentovi a řekli mu, že náklad zůstane, kde je a pokud nezůstane, bude bum bum. Američani samozřejmě od všeho dali ruce pryč a všichni ostatní měli před očima pohádkový válečný poklad schopný změnit rovnováhu sil na kterémkoliv blízkovýchodním bojišti. 

Zbytek je jednoduchý… buď se někdo z účastníků rozhodl, že musí psům vzít kost, jinak to špatně dopadne, nebo se našel nepoučený svařeč, kterému neřekli, že opravuje okénko ve skladu trhaviny, nebo si to tam všichni přehazovali jak horký brambor, až holt náklad došel svého pravého účelu, korát že nevyčistil zákopy nepřátelské pěchoty, ale vyčistil půlku Bejrůtu. 

Tolik Arnošt. Jak jsem koupil, tak prodávám.