20.2.2020
Redakce
0
Kategorie: Politika

Když vládnou fanatici …

Sdílejte článek:

COM/TAD

Žijeme ve fázi politického fanatismu. V takových dobách se pomocí velmi těžce vysvětlitelné společenské konstelace dostávají politici k pozicím moci, ze kterých se rázně pokoušejí nahradit historicky rozvinutou kulturu nově vzniklým teoretickým návrhem. Přičemž to nové bývá motivováno buď nábožensky nebo metafyzicky, dnes se například zabýváme noministickou metafyzikou, která popírá platnost přírodních zákonů v zájmu fanatické morálky. Hlavními politickými nositeli této ideologie (ač nejsou v současné době exekutivními vykonavateli) jsou dnes Zelení, kteří také považují za irelevantní principy právního státu, pokud tyto narušují prosazování jejich posvátných novostí.

Jelikož se historicky rozvinutá kultura nedá náhle změnit, pokud nezničíte veškeré nositele kultury (což Řím alespoň jednou udělal), přinášejí s sebou tyto fáze převrat, hlad a spoustu násilí do té doby, než se pak opět prosadí dlouhodobě platné paradigma legitimity daného kulturního prostoru. V Münsteru byli anabaptisté poraženi knížecím biskupem z Waldecku a byl obnoven platný císařský řád. Ve Francii vyústil Napoleonův revolucionářský stát v obnovení monarchie, přechod z monarchie na republiku pak trval celých 55 let (od 1815 do 1870). V Německu vedly násilnické orgie obou světových válek k vytvoření stabilní vysoce legitimní demokracie na západě a revoluční diktatury na východě. A co se děje dnes?

Dva fanatici a jejich program

Existuje fotografie Angely Merklové a Gréty Thnunbergové z klimatického summitu v New Yorku na podzim 2019, která ukazuje 2 fanatiky dnešní doby. Ta jedna je nezletilá, z pohledu psychiatrů nemocná fanatička, která je posedlá bojem za zvrácení průmyslové revoluce – neo-romantik, který stejně jako intelektuální průkopník národního socialismu Martin Geidegger, propaguje spasení návratem k zemědělskému věku. Ta druhá je psychologicky do značné míry zdravá, vysoce inteligentní, vypočítavá fanatička, v každém případě sociopatka, která sleduje následující hlavní cíle:

1. ve prospěch nadnárodní, demokraticky a právně nedostatečně legitimní unie,

2. restrukturalizaci společnosti prostřednictvím chronické migrace lidí ze zaostalých kulturních oblastí do Evropy a

3. „transformace gigantických historických rozměrů“, jejichž cílem je „opustit v příštích 30 letech celý způsob hospodaření a života, na který jsme si v průmyslovém věku zvykli“. (jak uvedla Merklová počátkem tohoto roku v Davosu). V tomto bodě je její myšlení velmi podobné autistické (nebo prodromální psychotické) Thunbergové.

Program Merklové je skrz na skrz fanatický, jeho cílem je rázná změna historicky rozvinuté kultury. Skutečnost, že ji formulovala jako hlava státu jednoho z předních průmyslových národů a také ji implementuje otevřením hranic, záchranou eura, prohlubováním centralismu EU a deindustrializací, ukazuje, že nemáme co do činění s čistě kulturním, ale s hmatatelným problémem moci: Fanatismus je politickou realitou, což ukazují také prohlášení Merklové o Thüringenu. Dokazují, že se Merklová pokouší všemi prostředky prosazovat svůj směr až na samotnou hranici zákonnosti, a to i proti demokratickému rozhodování federální části Spolkové republiky.

Postup je radikální

Merklová a další političtí fanatici však neprosazují své cíle pomocí nasazení státních násilných prostředků proti vlastním nebo cizím občanům jako Napoleon nebo Hitler. Snaží se spíše jednat ve stanoveném legitimním rámci, pokud je to možné. Při záchraně eura a otevírání hranic se to nedaří, jednání státu je zde již nezákonné. Ale stále jsou za tímto účelem používány zavedené instituce, nejsou nasazovány proti občanům žádné pořádkové služby, aby prosadily politické cíle. Činy Antify, na německé poměry ve srovnání s historií spíše asténského spolku nepřátel státu, jsou nanejvýš tajně shovívavě tolerovány, ale nejsou využívány zjevně.

Kritici často tvrdí, že se Merklová a další nepřátelé národních států a průmyslové společnosti chovají jako někdo, kdo pomalu zahřívá žábu, aby ji uvařil, aby nedošlo k odporu. Ale není to pravda. Postup je radikální a vede již nyní k náhlým změnám: Záchrana eura, otevření hranic ani ukončení jaderné energie nebyly plíživými procesy, ale náhlá rozhodnutí. Důvodem, proč je odpor v západním Německu tak slabý, je setrvačnost a vnitřní stabilita systému, jehož fungování zaručují miliony schopných podnikatelů, zaměstnanců, pracovníků a úředníků. Restrukturalizace Merklové a dalších se tak i přes náhlá rozhodnutí projevují ve společenské realitě jen pomalu. Teprve poté, co bude dosažena kritická hranice, většina občanů se zpolitizuje a začne aktivní obrana. Až se to stane, teprve se ukáže, zda dojde k puči, k diktatuře smýšlení nebo k otevřenému násilnému zlomu standardních postupů demokracie. Na rozdíl od toho, co tvrdí někteří odpůrci, dosud tomu tak není.

Jak se vypořádat s politickými fanatiky, kteří jsou u moci, a jejichž chování se ještě převážně pohybuje v rámci zavedených legitimních paradigmat? S čistou hlavou, klidem a systematickým pokojným odporem. Britové, národ, který objevil tržní hospodářství, velkolepou formu právního státu (common law), moderní demokracii, svobodu a přirozené právo, to příkladně předvedli při svém demokratickém mistrovském kousku národního sebeurčení, při Brexitu. Politické organizace, práce s veřejností, používání právních cest a protestů – tím se oprostili od politického a mediálního establishmentu. Tímto způsobem se už USA a Velká Británie oprostila od politického fanatismu, neboť i když jsou Trump a Johnson vším jiným jen né bezchybnými, nejsou to žádní fanatikové, kteří by chtěli konec národních států, masovou migraci nebo deindustrulizaci.

S takovým civilně společenským protipohybem je nutné zůstat v pohodě a znovu a znovu svému protivníkovi v klidu vysvětlovat, jaké cíle sledujete. Každý, kdo je pro svobodu, národní sebeurčení, právní státnost a demokratickou reprezentaci založenou v národním státě, není agresivní nacionalista nebo dokonce „nacista“, nýbrž opravdový liberální zastánce jediných platných principů legitimity na západě. Ten, kdo se obrací proti masové migraci z kultur nižších stupňů vývoje (tribalismus, teokracie), není misantropem nebo „nacistou“ (opět), ale někým, kdo chce udržet veřejný pořádek a naši úroveň kultury. Každý, kdo je pro racionální ochranu životního prostředí, ale proti hysterické deindrustrializaci, není popíračem klimatu nebo dokonce klimatickým nacistou (ano, zdá se, že také existují), ale konzervativním realistou, který ví, za co je nutné děkovat průmyslové kultuře a jakým způsobem musíme řešit své problémy se zásahy do životního prostředí: pomocí fyziky, protože už nemáme žádnou jinou možnost.

To vše musíme stále opakovat v naprostém klidu. Radikalizace sebe sama, jakou můžeme sledovat v některých částech AfD, ale také v opoziční veřejnosti, pouze posouvá protivníka politicky vpřed, protože pak se říká: „Podívejte se, nacisté!“. Dokud fanatičtí politici, kteří nám v současné době vládnou, nesáhnou ke zjevnému násilí, měli bychom my občané racionálně a pokojně odporovat. Až fanatismu dojde ekonomický substrát, strašidlo stejně zmizí, lidé pak přehodnotí a odvrátí se od fanatických bludů. V Münsteru bojovalo jen pár set fanatiků proti vojsku knížecího biskupa, protože anabaptisté předtím způsobili hořký hladomor. Také Napoleonovi došel od roku 1810 ekonomicky vzduch, buržoazie se od něho odvrátila. A Honeckerovi se stalo totéž. Neboť: “It’s the economy, stupid!” „To je ekonomie, jak hloupé!“ (Bill Clinton). Zde řekl jeden fanatický globalista výjimečně něco pravdivého.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky