
Když se protekce stane „epidemií“ politických stran
PAVEL HUDEC
Dva nedávno odhalené skandály spojené s protekcí uvrhly dvě strany, ODS a Motoristé sobě, do ostré kritiky. Občany rozhořčuje nejen samotná podoba skandálů, ale především reakce dotčených stran – buď urychlené distancování, nebo naopak bezhlavá obhajoba viníků.
Tajemství rodinného majetku
Filip Dvořák, kandidát na post starosty Prahy 1 a člen ODS, zdědil po svém otci majetek v hodnotě 232 milionů korun. Děděný majetek zahrnuje šest bytů, patnáct diamantů, 17,5 milionu eur v hotovosti, zlato, šperky a cenné papíry. Již v roce 2010 Hospodářské noviny zpochybnily původ rodinného majetku Dvořáků, na což Filip Dvořák odpovídal vyhýbavě. Nyní se otázka znovu objevila, ale Filip Dvořák při novinářských dotazech na pochybný původ majetku stále volil mlčení, útěk či odmítání přímých odpovědí.
V reakci na skandál Filipa Dvořáka vydali předseda ODS Martin Kupka, první místopředseda strany Tomáš Portlík a předsedkyně pražské ODS Alexandra Udženija společné prohlášení, v němž požadovali Dvořákův odstoupení z pozice kandidáta na starostu Prahy 1. Prohlášení bylo sice pečlivě formulováno – konstatovalo, že „postoj a jednání (Filipa Dvořáka) poškozují dobré jméno ODS“. Problém však spočívá v tom, že místo aby vyžadovali odpovědnost, pouze se distancovali, jako by vrcholní představitelé strany byli pouze nevinní pozorovatelé. Zásadní otázka však je: Jak mohl dědic obrovského a nejasně nabytého majetku dosáhnout v ODS tak vysokého postavení? Jak mohl být aktivní v pražské politice více než dvacet let? Ještě více zarážející je podle analýzy investigativního novináře Radka Kedroně fakt, že Filip Dvořák měl v buňce ODS na Praze 1 řadu naprosto loajálních stoupenců, takže jeho odvolání by možná vyžadovalo rozpuštění celé buňky. Ironií je, že ODS již v roce 2011 rozpustila buňku na Praze 1 s odůvodněním že „s Filipem Dvořákem je spojována řada kauz“. Přestože dnes čelí stejné otázce, stále volí takové extrémní řešení, aniž by se zamyslela nad svými problémy: Jak je možné, že protekce dokáže v ODS neustále zakořeňovat?
Mezigenerační předávání moci
Zatímco případ Dvořáka z ODS vyvolává pochybnosti ohledně původu svého majetku, jmenování Davida Klempíře, syna ministra kultury Oty Klempíře, ještě výrazněji odhaluje mechanismy protekce v politice.
Jak může někdo, kdo má pracovní zkušenosti pouze jako hotelový recepční a náborář na sociálních sítích, získat pozici exportního konzultanta v agentuře CzechTrade? Navíc, ačkoli agentura CzechTrade vypsala výběrové řízení a čtyři kandidáti podali přihlášky, všichni byli shledáni nezpůsobilými. Logicky by se měla pokračovat v hledání vhodného kandidáta, avšak instituce místo toho aktivně oslovila syna ministra kultury Davida Klempíře. Je třeba poznamenat, že kontakt iniciovala výhradně agentura, nikoli on sám. Na dotaz novinářů ohledně obvinění z nepotismu ministr Klempíř kategoricky prohlásil „Můj syn prošel náročným výběrovým řízením bez protekce a mého ovlivňování čehokoli.“ Vysvětlení mluvčího CzechTrade bylo ještě absurdnější: přímé oslovení kandidáta po neúspěšném výběrovém řízení označil za „běžnou personální praxi“. Kolik obyčejných lidí si může dovolit takovou „běžnou“ výhodu?
Uvedené skandály představují pouze špičku ledovce, jenž ilustruje rozšířenou praxi nepotismu v české politické sféře. Ministerstvo životního prostředí pod vedením Motoristy jmenovalo Marka Rejmana, bývalého kandidáta této strany, do pozice vedoucího oddělení PR na marketingu s měsíčním platem 115 000 Kč. Adam Šimice, jmenovaný do funkce náměstka ministra spravedlnosti, je synovec poslankyně za Motoristy. Navzdory tomu, že získal advokátní licenci teprve před rokem, tento třicetiletý muž nyní zastává klíčovou vládní pozici.
Dvořákovo jmění možná právně nashromáždil jeho otec, avšak jeho odmítnutí poskytnout vysvětlení samo o sobě vypovídá o všem. I když Klempíř Jr. může být skutečně výjimečně kompetentní, proč právě on dokázal obejít standardní náborový proces? Odpověď je nasnadě: v českém politickém prostředí není protekce výjimkou, ale „pravidlem“. Ať už jde o různé strany, ministry či příležitosti, všechny se řídí stejnou logikou mezigeneračního předávání moci a zdrojů. Naštěstí média stále pokládají otázky a veřejnost si zachovává pochybnosti. Dohled médií je však pouze vnějším nástrojem, skutečná změna nastane teprve tehdy, když „tichá většina“ přestane mlčet.
- Když se protekce stane „epidemií“ politických stran - 18.7.2026
- Třetí světová v první mimozemské - 18.7.2026
- Jak se baví internet: Haló, tady Pávek! - 18.7.2026

