11.5.2020
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Když ne Rudá armáda, tak kdo nás pak osvobodil v roce 1945?

Sdílejte článek:

JANE K.

Je na internetu nový článek, který je nadepsán „Rudá armáda nikdy Československo neosvobodila.“ Je to zajímavý článek, jehož autor zběžně projednává naše tak zvané „osvobození“ v roce 1945 a chování KSČ v pozdějších letech. Článek v češtině je ZDE.

Je to zajímavý námět a dává hodně látky k přemýšlení. Opět se v něm uplatňuje známý politický tah, který kdysi za svého projevu k americkým lékařům v roce 1969 pronesl Dr. Day a který řádně zaznamenal posluchač jeho přednášky, Dr. Dunegan. Dr. Day tehdy řekl, že vždy jsou pro vše, co se stane, dva důvody. Ten jeden je dán veřejnosti a je upraven tak, aby ho pochopila a aby s ním souhlasila. Tak na příklad, když chtěli naše děti ve školách udělat přístupnější homosexualitě, pak je začali učit o AIDS a o nebezpečí, která jsou s tím spojena. Samozřejmě, AIDS se týkají převážně homosexuálů a tím pádem se tyto dva náměty společně dostanou do podvědomí mládeže a jejich vlastní mysl bude pak pokračovat a rozvíjet si své vlastní závěry přesně v souladu s propagandou, která je jim přes media předkládána.

A ten druhý důvod, jak říká Dr. Day, ten je skrytý a to je ten skutečný důvod. Skrytý být musí, protože by s ním nikdo nesouhlasil.

Ve shora zmíněném článku se autor zmiňuje o tom, jak Rusové přijali nacistickou delegaci v Moskvě v roce 1941 se vší pompou a slávou a přidává k tomu i krátké video. Zajímavé! Jistě že přijali v Moskvě německou delegaci s patřičnou důstojností, ale zároveň, lišácky, s přehlídkou zbraní, které proti nim mají nachystány. Není se tomu ale co divit, protože v té době byli přece ještě spojenci. Jak Stalin, tak i Hitler ještě respektovali smlouvu o neútočení, která se nazývala Molotovův-Ribbentropovův pakt o neútočení z roku 1939. Jak byla tato smlouva dodržena později, to dnes víme.

Historie nemůže popřít, že Hitler napadl Stalina. Proč se tak stalo, to je snad ta největší záhada, dodnes nevysvětlená. Mnozí usuzují, že Hitler se obával, že Stalin chce napadnout jeho – nakonec Stalin byl liška podšitá a nedalo se mu věřit. V roce 1939, hned jak Hitler vtáhl do Polska a Poláci měli plné ruce práce s odrážením toho útoku, Stalin je napadl z druhé stany, i když předtím podepsal s polskou vládou smlouvu o vzájemném neútočení. Proti tomuto válečnému napadení nikdo na Západě neprotestoval a dokonce bylo ututláno. Hned dva měsíce na to napadl Stalin Finsko, se kterým měl rovněž smlouvu o vzájemném neútočení. V červnu roku 1941 dokonce pronikly zprávy o tom, že jednotky Rudé armády, té obrovské válečné mašinerie, se posunují blíže ke středu Evropy a ještě ke všemu do blízkosti rumunských olejových polí, ze kterých Němci čerpali. Takže Hitler měl důvody obávat se nejhoršího a možná proto si pospíšil, aby na Stalina vyzrál. To byla ovšem chyba, protože ho napadl na jeho vlastním území a to je vždycky omyl.

Všichni dnes odsuzují nacismus (nezapomínejte na skutečný význam tohoto slova, což je Národní socialismus!) a ve skutečnosti se nikde neříká o co tehdy doopravdy šlo. Ne že by byla jakákoliv snaha z mé strany se nacistů, tak, jak je pod tím názvem známe, zastávat. Ale uvědomte si, o co tehdy v Evropě doopravdy šlo. Komunisté z Ruska měli plán ovládnout celou Evropu a rozšířit komunismus všude kam šlápnou. V té době už se vědělo o mnohonásobných zločinech a vraždách, které v Sovětském svazu provozoval Lavrentij Beria, šikovně skrytý za Stalinem. Ano, Beria byl ten hlavní pachatel, on byl ta skrytá záminka a Jožka Stalin byl pouhý vykonavatel, ta veřejná záminka, předkládaná lidstvu ke konzumaci. Ne že by zde byla snaha zastávat se Stalina; nejen že to byl cvok, když pojmenoval město sám po sobě (Stalingrad), ale nakonec – on s tím vším co Beria zinscenoval, souhlasil. Viz Mike S. King, dole.

Takže situace tehdejší doby nebyla jednoduchá: V letech 1918 až 1933 byla komunistická strana Německa jednou z hlavních politických stran ve státě. Pod jménem „Kommunistische Partei Deutschlands“ zkoušela uchvátit moc a přidat se k Rusku pod vedení Stalina a tehdy ještě Trockého. Článek ZDE a ZDE. Jakmile přišel Hitler k moci, byla zakázána. Tato strana byla založena hned po 1. světové válce socialisty, jejichž hlavní motivace byla zpočátku čistě protiválečná, ale později byli převzati Leninismem a ještě dále Stalinismem. „Socialismus“ bylo v té době módní slovo a používaly je i spolky, které se socialistickými myšlenkami neměly nic společného. Bylo to asi tak, jak je dnes používáno slovo „demokracie“ a přitom kdyby lidé věděli, co taková demokracie obnáší, tak by si to slovo netroufali vzít do úst. Někteří vysvětlují, že demokracie je, když se dva vlci a jedna ovce domlouvají co bude k večeři.

Bylo několik pokusů o převzetí vlády v Německu komunistickými silami. Na příklad v Hamburku vzniklo povstání již v říjnu 1923, které vedla militantní část tamnější komunistické strany. Rebelové se vyřádili tím, že napadli 24 policejních stanic, načež byli potlačeni, protože bez pomoci zbytku země a bez účasti Sovětského svazu neměli šanci vyhrát. Článek ZDE. Ještě předtím, v roce 1919 vznikla v Bavorsku „Bavorská socialistická republika,“ která ale měla velmi krátké trvání a byla potlačena částí německé armády a elitními Freikorps. Článek ZDE. Tento čin značně pomohl Hitlerovi k moci.

A pak přišel Hitler. Byl slušný, uhlazený, civilizovaný, ohnivý řečník a milovník malých dětí, jak je vidět z tisíců fotografií z té doby. (Propaganda) Takže Němci teď měli na vybranou: buď přijmout komunismus se všemi těmi krásnými myšlenkami na rovnost mezi lidmi a vládu proletariátu (brrr), ale také se vší tou hrůzou, která se v Sovětském svazu děla. Anebo ještě lépe oděný Národní socialismus s tím Hitlerem, který byl vždycky tak vzorný chlapec, rád pomáhal sousedům s prací na polích, neváhal zaskočit kde bylo potřeba. Ale pak se začal stýkat s tím lumpem Göbbelsem, Göringem a Himmlerem a už nestál za nic. To jen tak na okraj, malý vtip.

Když vtáhla Hitlerovská vojska do Ruska, lidé je po celé cestě vítali s kyticemi a objímali vojáky. Byli tak šťastni, že je vidí, protože doufali, že tam konečně nastolí pořádek. Přesto, k tomuto tahu nemělo správně nikdy dojít.

Bitva o Stalingrad (srpen 1942 až únor 1943) byla kapitální chyba. Byla to lidská jatka, která si vyžádala neuvěřitelné množství lidských životů. Po skončení napočítali 1,129,619 mrtvých, 478,741 mrtvých nebo nezvěstných a 650,878 zraněných. Článek ZDE. Jiní říkají, že to byly 2 miliony mrtvých. Obě strany byly přitom manipulovány tak, aby boj nevzdaly a celá akce (neboli jak se v Americe říká „theater,“ což znamená „divadlo“) byla záměrně protahována, aby bylo docíleno co největšího počtu lidských obětí. Byla to vlastně genocida. Rusové dobře věděli, hned každé ráno, co na ně Němci chystají a zařídili se úměrně. A Němci nebyli ochotni jen tak ustoupit, když navíc byli přesvědčeni, že vyhrají.

Ve skutečnosti, Rusové tehdy neměli proti Němcům šanci. Němci měli tu nejlepší armádu široko daleko, perfektně vycvičenou, poslušnou a vrcholně ukázněnou mašinerii, která vyhrávala i proti podstatné přesile. Tam, kam napochodovali, často nemuseli ani bojovat, protože jen zpráva o jejich příchodu umlčela veškerou opozici. S takovými protivníky by byl Stalin boj o Stalingrad prohrál hned brzy na jaře roku 1942. (Jestli ale věříte, že německá armáda vypadala tak, jak ji ukazují hollywoodské filmy, tak to je čistá propaganda)

Takže na to, aby Rusové vyhráli, potřebovali pomoc ze Západu. A Franklin Delano Roosevelt jim tuto pomoc rád poskytl. Nakonec proč ne, byli přece se Stalinem kamarádi. V Americe se Stalinovi běžně přezdívalo „Strýček Joe.“ Stalinův tehdejší „nákupní balíček,“ který byl poctivě doručen z Ameriky pod hlavičkou „Land Lease“ v letech 1942-45 je uveden níže:

  • 11,000 letadel;
  • 4,000 bombardovacích letadel;
  • 400,000 armádních nákladních aut;
  • 12,000 tanků a jiných válečných vozidel;
  • 32,000 motocyklů;
  • 13,000 lokomotiv a železničních vagonů;
  • 8,000 protileteckých děl;
  • 135,000 samopalů;
  • 300,000 tun výbušnin;
  • 40,000 polních radií;
  • 400 radarových systémů;
  • 400,000 obráběcích strojů na řezání kovů;
  • několik milionů tun potravin, železa a jiných kovů, a pak olej, benzin a chemikálie.

Spolu s novou výbavou přišel samozřejmě i vojenský personál, aby ruské vojáky zacvičili, jak s tímto zařízením zacházet. Byla jich celá armáda; část přišla tajně, z jihu, aby o tom nikdo nevěděl.

Bitva u Stalingradu skončila tím, že německý generál Friedrich Paulus požádal Hitlera o povolení vzdát se. Hitler dobře věděl, co bylo v sázce pro Evropu a co by se stalo, kdyby němečtí vojáci padli do pracek takovým monstrům jako byl Pepa Stalin a jeho švagr Lazar Kaganovič a tak dal příkaz vydržet. Ale v únoru 1943 Generál Paulus zradil. Přidal se k Národnímu výboru za volné Německo a začal podněcovat vojáky, aby neposlouchali příkazy z hlavního stanu a vzdali se též. Nakonec přestoupil na ruskou stranu. A pak došlo opravdu k tomu, že se německá armáda vzdala Stalinovu a Kaganovičovu kultu smrti. 35 tisíc vojáků bylo pod Paulusovým vedením z válečného pole odstraněno. Těch dalších 91 tisíc napochodovalo do Sovětských koncentračních táborů, neboli gulagů. Pouze 6 tisíc se jich vrátilo domů.

2. světová válka u nás. Čechy postihla válka výhradně proto, že se nechali strhnout k atentátu na Heydricha. Kdyby tohoto nebylo, prožili bychom válku celkem v klidu – nakonec, byli jsme „protektorát,“ což znamená chráněné území. Přesto jsme nakonec byli bombardováni, protože už nebyl nikdo, kdo by nás chránil. Ano, byli jsme bombardováni, ale až PO VÁLCE, kdy nás Spojenci (Rusko, Amerika, Anglie, Francie) bombardovali za účelem co největšího zničení našeho klíčového průmyslu a sváděli to drze na Hitlera. Jako výmluvu používali asi něco jako: „ale vždyť ty podniky patřily Němcům,“ jenže tehdy už tam Němci nebyli a ty podniky patřily nám. Přesto jich zničili co nejvíc mohli.

Atentát na Reinharda Heydricha byla obrovská politická chyba. V té době už Heydrich prakticky nic neznamenal. Byl těžce nemocný, měl rakovinu a lékaři mu dávali pouhých pár týdnů života. A pak si zrádní Angličané usmysleli rozdmychat situaci i u nás. Celou akci navrhl František Moravec, tehdejší velitel československé špionáže a president Beneš mu na to dal razítko s povolením. A tak byli dva obětní beránkové, Gabčík a Kubiš, spolu se sedmi dalšími důvěřivými dušičkami vybráni z českých ozbrojených sil v exilu a v Anglii byli vycvičeni k tomu, aby atentát provedli. Celá akce byla značně amatérská, protože Kubiš ani nedokončil výcvik a neměl vyhotoveny potřebné falešné dokumenty. Přesto chudáky kluky nahnali do té šílenosti. Asi s tím spěchali, aby jim Heydrich náhodou mezitím nezemřel. Článek ZDE.

Takže Angličané navedli Čechy a Slováky, aby napadli německého okupačního velitele na české půdě, kam byli tajně propašováni a ještě se ke všemu nechali chytit. To uvažování za tím je asi tak špatné, jakobyste spolu se svými známými vzali každý hrstku kamení, šli přes ulici k sousedovu domu a odtud útočili na větší skupinu podezřele vypadajících mameluků. Ti se samozřejmě budou bránit a kam budou házet šutry zpět? No přece na sousedův dům.

Možná proto vydal po válce Generál Moravec jaksi omluvnou knihu s názvem „Master of Spies: The Memoirs of General Frantisek Moravec (v překladu: Pán špionů: Vzpomínky generála Františka Moravce.) Je to zajímavé čtení. Mezi jiným popisuje, jak se česká rozvědka usídlila přímo na německých hranicích, kam za nimi v noci přišel čas od času pěšky přes hranice Admirál Canaris (člen německého válečného štábu). Vždycky donesl kufr, plný důležitých dokumentů a pod paždí měl smotané výkresy. Do rána to naše rozvědka musela zfotografovat. Za svítání pak odešel se vší tou dokumentací zpátky. Češi tyhle informace nabízeli jiným evropským zemím, ale nikdo nevěřil, že jsou pravé.

Každá válka je podvod a je naprosto zbytečná. Druhá světová válka, stejně jako každá jiná válka, byl samozřejmě totální podvod, namířený proti nám. Ty důvody, co nám předložili, byly opět ty veřejné, ale za tím vším „divadlem“ existovaly ještě důvody jiné, skryté, a všecky zaměřené proti nám. I konec války byl záměrně protahován. Generál Eisenhower zastavil postup jeho části amerických vojsk těsně před řekou Labe, aby mohla Rudá armáda, po zuby vybavená nejnovější americkou válečnou výzbrojí „osvobodit“ Československo a posléze Berlín, což bylo předem domluveno. To už tehdy byla snaha ze strany Ameriky o nastolení Nové světové vlády (New World Order, NWO). Jako další, Eisenhower odřízl přísun benzinu generálovi Pattonovi, který stál u Plzně, aby mu zabránili v postupu. Patton se tam tehdy vyřádil, zbombardoval všechen náš klíčový průmysl a terorizoval obyvatelstvo. Přesto, byl to poměrně dobrý člověk, bohužel, voják – musel poslouchat rozkazy shora.

Nakonec se nechal slyšet, když prohlásil: „Berlín mne rozesmutnil. Tam jsme zničili to, co mohla být dobrá rasa a my jsme je nahradili mongolskými divochy. Je řečeno, že ten první týden poté, co zabrali Berlín, všechny ženy, které před nimi utíkaly byly zastřeleny a ty, které nezastřelili, byly znásilněny. Já jsem mohl převzít Berlín namísto Sovětů, kdyby mně to bylo dovoleno.“ – Generál George Patton.

A tak přišla slavná Rudá armáda do Prahy (a jinam) jako první. Je jasné, že tak zvané Pražské povstání byla pouze šikovně zorganizovaná komedie. Němci už byli pryč, takže proti komu bojovali? Kdyby tomu tak totiž nebylo a kdyby se mělo v Praze bojovat, tak by tam jako první přicválaly právě ty mongolské hordy, o kterých se Patton zmiňoval. Ne, tam přišli hezky učesaní a usmívající se ruští chlapci, kteří hráli na garmošky a tančili galantně s našimi děvčaty.

 

 

ZDROJE:

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (34 votes, average: 2,38 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky