6.8.2022
Kategorie: Ekonomika

Kdy řekne vláda pravdu o cenách energií?

Sdílejte článek:

PŘEMYSL SOUČEK

Stále dokola se v médiích opakuje, že za vysoké ceny energií může ruské napadení Ukrajiny. Jenže je to obyčejná lež. Za růst cen, který začal už před rokem, může něco úplně jiného. Jen to nikdo nechce přiznat.

Ruská válka nezpůsobila růst cen! Ceny energií začaly rychle růst už loni ke konci léta. Dávno před tím, než ruský vůdce vyslal 200 tisíc vojáků k hranicím s Ukrajinou. A dávno před tím, než ti rozumnější lidé v Evropě pochopili, že to znamená, že bude válka. Což se samozřejmě na trzích projevilo dalším růstem cen. Jenže kdyby se EU chovala rozumně, nebyl by cenový problém ani kvůli válce tak velký.

Protože základním důvodem pro růst cen jen pakt Green Deal, vnucený členským státům přes všechna varování energetiků, ekonomů i zdravého rozumu. Ten zběsilý úprk od uhlí k plynu a fotovoltaice s větrnými elektrárnami, při současné nechuti k jádru, více než půlroční nejistota okolo takzvané taxonomie, tedy rozhodnutí o tom, co je a co není dostatečně zelený zdroj energie, to je základem celé energetické krize. Umocnila jej ještě nepromyšlené německá sázka na plyn, především z Ruska. Což mimochodem emisně nedává vůbec žádný smysl, protože při těžbě zemního plynu se uvolňuje tolik metanu, že celkový „skleníkový“ vliv uhlí a zemního plynu je prakticky stejný. „Podle aktuálních hodnot uváděných IPCC, týkajících se vlivu metanových emisí je jejich působení v prvních 20 letech 84 až 87krát a v prvních 100 letech 34 až 36 silnější než ty, které by byly způsobeny odpovídajícím množstvím CO2,“ popsal metanové emise v rozhovoru pro iUHLI.cz předseda české sekce sdružení Eurosolar Milan Smrž. Bruselská centrála EU a tedy i Německo, mají tyhle údaje k dispozici již od roku 2015 (zde).

Leč v zeleném zanícení na to nikdo nedbal. Neboť při samotném spálení plynu jsou emise oxidu uhličitého, jejž považují v Bruselu za největšího nepřítele, oproti uhlí zhruba poloviční.  Takže proč se zabývat těmi celkovými, že? A proč se zabývat tím, že plyn je dražší než uhlí? Tohle je jádro pudla. Tady odsud pochází šílené ceny energií, které se na nás valí.

S tím těsně souvisí přesvědčení unijních politiků a poslanců, že více nespolehlivých zdrojů zajistí spolehlivé dodávky elektřiny. Jenže to fotovoltaika a větrné elektrárny nikdy nemohou zaručit, protože jejich fungování závisí na počasí. A to, jak víme, si dělá, co chce. Dokonce natolik, že zejména v zimních měsících leckdy tyto zdroje nedodávají vůbec žádnou elektřinu. Což jsou dny a týdny, kdy je úplně jedno, kolik těch takzvaných obnovitelných zdrojů (OZE) je instalovaných a jaký mají instalovaný výkon. Protože prostě nedodávají vůbec nic (fakta například zde).

Když k tomu pak přičteme ještě poplatky na podporu OZE a emisní povolenky, jež v Německu představují více, než polovinu ceny elektřiny, dostáváme celkový obraz toho, proč jsme dnes tam, kde jsme. Česká situace je oproti německé lepší v tom, že pomocí plynu získáváme jen okolo 10 procent elektřiny, což je objem, který můžeme – zatím – jednoduše nahradit výrobou z uhlí. Jenže když pak české firmy prodají veškerou svoji elektřinu přes burzu v Lipsku, je to úplně jedno. Protože byť máme – zatím – spolehlivých zdrojů dost, stejně máme elektřinu drahou. A na takový krok, jaký udělala Francie, jež nařídila polostátnímu EdF primárně uspokojit domácí trh a teprve ostatní produkci prodávat na burze, v Česku nesebral nikdo odvahu. Ani Babiš, ani Fiala.

Když k tomu přidáme výhledy zdrojové přiměřenosti v evropských státech, jež zpracovává ČEPS (zde), máme v kostce pohromadě všechny důvody, proč je to s elektřinou tak, jak to je. Protože když hrozí nedostatek komodity, logicky roste její cena. To navíc ještě podporují vize bruselské zelené kamarily o tom, jak se vše v EU převede na elektřinu. Tedy jak vzroste její spotřeba. „Hodnocení zdrojové přiměřenosti MAF CZ 2021 ukázalo, že Francie je v roce 2030 se svými 107 TWh jedinou evropskou zemí s výraznou pozitivní exportní bilancí. Počet evropských států s negativní bilancí bude navíc dále narůstat, což značně limituje prostor pro import elektřiny do ČR. Současně se německá vláda vyjádřila v letošním prohlášení, že přebytky z obnovitelných zdrojů budou přednostně využity pro výrobu vodíku z elektrolyzérů, což spolu s nárůstem spotřeby elektrolyzérů omezuje objemy levné elektřiny pro vývoz,“ popsal pro iUHLI.cz energetický výhled EU ředitel sekce Strategie a rozvoj nových technologií ve společnosti ČEPS Karel Vinkler (rozhovor zde). Za nic z toho ruská válka nemůže.

Ta jen ovlivňuje vývoj kolem dodávek a tím už i cen plynu. Přeci jen, ruská říše je jeho hlavním dodavatelem do států EU. Ovšem ani v tomto případě to není jen důsledek ruské agrese. Brusel totiž již v dubnu 2018 dostal bezpečnostní studii (zde), jež varovala před přílišnou závislostí na ruských dodávkách. A také navrhovala, již před čtyřmi roky, všechna ta řešení, o kterých dnes europolitici horečně mluví. Tedy diverzifikaci zdrojů, plynovod z Izraele, více terminálů pro příjem LNG a tak dále. Jenže studii, kterou si objednal Evropský parlament (!) celá EU přešla úplně v tichosti. Proč si komplikovat život, přeci se nemůže nic stát…

Z výše uvedeného je patrné, že i kdyby Rusko svoji agresi ukončilo již zítra, ceny elektřiny by neklesly. Ty mohou klesnout jen v případě, že se rozjedou naplno všechny stabilní zdroje elektřiny a plyn se bude elektroenergetice používat jen okrajově (když jej nelze všechen použít v teplárenství, v domácnostech a ve firmách, a ani jej potrubí nestíhá tlačit do zásobníků) a nikoli jako špičkový zdroj. Tuhle roli zvládnou uhelné elektrárny také. Nebo, což však vyžaduje ne úplně málo času, se začnou naplno těžit evropská ložiska zemního plynu. Což je činnost, kterou Evropa pokrytecky utlumila, aby „bojovala“ proti změně klimatu. Co na tom, že se ten potřebný plyn vytěží někde jinde, velmi pravděpodobně s vyššími emisemi? Pojmenovat tenhle nesmysl si z vládních činitelů troufl zřejmě až letos v červenci ministr hospodářství, inovací, digitalizace a energetiky Severního Porýní-Vestfálska Andreas Pinkwart (FDP). „Outsourcovat to, co se nám nelíbí, do jiných zemí, je strategie, která neodpovídá době, a to ani z morálního hlediska,“ napsal ve svém článku o potřebě přehodnotit přístup k frakování plynu pro deník Handelsblatt (zde).

Výjimečně měl tedy pravdu Franz Timmermans, který v obavě z pouličních nepokojů vyzval k dočasnému návratu k uhlí (zde). To je to, co může Evropu opravdu zachránit. A ještě lepší by bylo, kdyby to i politici jednotlivých států hlasitě podpořili, aby firmy věděly, že to stojí za to. V ještě lepším případě by sebrali odvahu na to, aby Bruselu a Timmermansovi vzkázali, že další útlum uhlí je na pořadu dne až ve chvíli, kdy za uhlí bude skutečně spolehlivá a dostatečně výkonná náhrada. Která, co si budeme povídat, zatím není ani na obzoru. Což bude to, proč si to žádný ze současných zbabělých politiků netroufne říct.

 

 

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)