5.7.2020
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Kdo se stane další Zimbabwe?

Sdílejte článek:

REFORMY.CZ

Do poloviny 90. let se ekonomika Zimbabwe dostala do vážných potíží. Národní vláda pod jejím diktátorem Robertem Mugabem strávila roky konfiskacemi soukromého majetku – nemovitostí, podniků, továren, bankovních vkladů atd.

A vůbec nepřekvapuje, že na ekonomiku to mělo katastrofální dopad.

Produktivní občané a talentovaní podnikatelé Zimbabwe houfně opouštěli, konec konců, kdo by chtěl za tak hrozných podmínek fungovat?

Takže během pár let se vše od výroby potravin přes těžbu nerostů až po průmyslovou výrobu propadlo.

Bankovní sektor kolaboval. Nezaměstnanost letěla do výšin. Daňové výnosy vyschly.

Takže se Mugabe uchýlil k tomu, co by v jeho situaci udělala většina politiků: začal tisknout peníze.

To je přeci starý trik, na který vlády spoléhají v posledních čtyřech tisících letech.

Např. starořímská mince ‚denarius‘ obsahovala počátkem prvního století našeho letopočtu za císaře Trajána 93,5% stříbra. Do časů nástupu Aureliána jako císaře v následujícím století obsahovala ta mince jen 5% stříbra.

A s tím, jak byla hodnota denaria stále menší a menší, ceny v celé říši rostly. Obchodníci museli udržet nárůst svých cen, aby dostali stejnou částku stříbra, na jakou byli zvyklí, a tak inflace bujela.

Přesně k tomu samému docházelo v Zimbabwe.

Vláda, aby dosáhla svých cílů, tak jen tak z ničeho vyčarovala absurdní množství peněz, ale ty nové peníze neměly žádnou hodnotu.

Není to tak, že centrální banka dovedla vytvořit novou minimální produkci nebo zemědělskou úrodu. Ta vytváří jen hory papíru.

A s tím, jak bilion za bilionem nových zimbabwských dolarů proudily do ekonomiky, tak ta trpěla extrémní depresí, ceny začaly raketově růst.

Do roku 2000 byla roční míra inflace v Zimbabwe na ohromujících 55%.

Ale následující roku více než 110%. Do roku 2003 byla inflace skoro 600% a do roku 2006 skoro 1300%.

Vláda však v tisku peněz pokračovala.

Do roku 2008 byla míra inflace v Zimbabwe tak extrémní, že už ji nikdo ani nebyl schopen počítat. Časopis Economist odhadl, že byla až 800 bilionů procent.

V dubnu 2009 nakonec vláda hodila ručník do ringu a ministr ekonomického plánování této země oznámil, že zimbabwský dolar se stáhne z oběhu, „protože neexistuje nic, čím by byla podložena jeho hodnota.“

Jejda.

Tak to prostě dopadne kdykoliv nějaká země prostě čaruje nové peníze jen tak z ničeho: nakonec už nic nepodkládá nebo neudržuje jejich hodnotu.

Takže po další deset let Zimbabwe už nemá svoji vlastní měnu, lidé používají dolary, eura, renminbi, jihoafrické randy a všechny ostatní měny, jaké se jim dostanou do ruky.

Byl jsem v Zimbabwe několikrát a jediné Zim dolary, které jsem tam někde viděl, byly buď v obchodech se suvenýry, nebo jako tapety na stěnách koupelen u lidí doma.

Pak se ale loni vláda Zimbabwe rozhodla udělat další pokus a spustili zase nový Zimbabwský dolar (technicky nazývaný RTGS dollar).

No hádejte, už jsou zase v hyperinflaci, kdy poslední statistiky odhadují roční míru inflace na 785% a ta stále roste.

Tentokrát vláda kromě tisku dalších peněz uvalila ještě přísnou kapitálovou kontrolu. Suspendovali burzu a investorům zakázali, aby si stahovali své peníze pryč.

Před pár dny rovněž zavřeli velké části místního finančního systému (ve kterém dominují mobilní platební platformy), aby tak zabránili kapitálovým tokům.

Je však vskutku pozoruhodné, že skoro každá země světa si bere příklad ze Zimbabwe.

Centrální banky všude po celé Asii, Latinské Americe, Evropě a v Severní Americe od té doby, kdy vypukla pandemie, čarují bilion za bilionem jednotek svých měn jen tak z ničeho.

V samotných Spojených státech rozšířily Federální rezervy od března svoji rozvahu o 3 biliony $, a to sotva začaly.

Mezitím dluh federální vlády od března narostl o tu samou částku – zhruba 3 biliony $, neboť se snaží z dluhů vykoupit každičkou osobu po celé Americe.

3 biliony $. Jen si to představte.

Vzpomeňte si na konec 90. let, kdy i pouhá 1 miliarda byla ještě považována za spoustu peněz. Když vládu chytili, jak promrhala pár miliardiček dolarů, tak z toho byla vždycky aféra.

Pak během dalšího desetiletí došlo k 11.9 a k nekonečným válkám a ke Globální finanční krizi. V té náhle z dluhů vykoupili banky za nevídanou částku 800 miliard $.

To byla nejdříve šokující částka. Ale lidé si nato nakonec také zvykli.

Dnes už politici a centrální bankéři vyhazují BILIONY dolarů, jako by o nic nešlo.

USA mají každý rok deficit bilionu dolarů. Federální dluh jen za polední měsíc narostl o půl bilionu, čímž překročil 26 bilionů $ a dneska už to ani nedělá novinové titulky.

Během 20 let se 1 bilion $ změnil z hromady peněz na zaokrouhlovací chybu a dnes 1 bilion $ ani nestojí za to, aby o něm byly zprávy.

Upřímně řečeno tato pandemie je naplněním snů politiků, konečně dostali volnou vstupenku, aby začali vytvářet neomezená množství peněz, aby zaplatili jakýkoliv projekt, co jim poslouží jako hezká hračka, co si zamanou.

Univerzální základní příjem? Vytiskněte prachy. Zdravotní péče zdarma? Roztočte rotačky peněz. Nové silnice? Dejte se do tisku prachů.

Ekonomové to nazývají „Moderní monetární teorií (MMT)“ a vychází to z představy, že prosperita se vytvoří tiskem peněz, ne tvrdou prací a vytvářením hodnot.

Je neuvěřitelné, jak mohou inteligentní lidé věřit takovému nesmyslu.

Ale kdyby byla ta MMT pravdivá, tak by bylo Zimbabwe nejvíce prosperující zemí světa.

Ovšem to je doslova podruhé během posledních 20 let, kdy se Zimbabwe pustila do tisku peněz a tudíž do hyperinflace.

Mohli byste si pomyslet, že si Zimbabwe vzalo z této lekce poučení. Nebo přinejmenším byste si mohli pomyslet, že zbytek světa vyjde z této zkušenosti v Zimbabwe a pomyslí si: „Tohle ne, tohle nemůžeme nikdy udělat.“

Tak tomu ale není.

Tvůrci politik celého světa včetně USA a Evropy soutěží, kdo se první stane Zimbabwe.

Je ale dost šílené předpokládat odlišný výsledek.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky