5.7.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Kdo nefilmuje, okrádá tým

Sdílejte článek:

OD: RÓBERT CHOVANCULIAK 05|07|2014

Nejsem fanoušek fotbalu a ve skutečnosti jsem letos ještě neměl tu čest sledovat žádný zápas. Mám však kamarády a ti se někdy o fotbale baví, nebo alespoň minimálně zavěsí nějakou tu novinku na sociální síť. To je také důvod, proč se mi nepodařilo uniknout informacím zesměšňující fotbalisty. Nejčastěji jsou přívlastky jako lháři , padavky a slaboši , kteří jen filmují a nedokážou ustát žádný fyzický souboj. Co fyzický souboj? Ani jen nejmenší dotek!

 

[ad#hornisiroka]

 

Nějakým způsobem obhajovat fotbal a fotbalisty speciálně je poslední věc, kterou chci, ale i přesto se pokusím vysvětlit, proč fotbalisté samí o sobě nejsou žádné padavky ani patologičtí lháři, resp. ne více než běžný člověk. Také se pokusím najít skutečného “viníka” a na základě toho navrhnout opatření, která by tento jev, tuto “divadelní vsuvku” ve fotbale zmírnila. Ekonomie mi při tom pomáhej.

 

Začnu nejprve vysvětlením, které za vysvětlení nepovažuji ani ekonomové ho moc nemají rádi. Je to typ vysvětlení, které jako příčinu pozorovaného jevu odkazuje na nějaké ad hoc rozdíly mezi lidmi. Když vidí ekonom velká auta v USA a malé v Evropě, nespokojí se s vysvětlením odkazujícím na rozdíly v kultuře, životním stylu, zda nedejbože velikosti něčeho jiného. Spíše zaměří pozornost na rozdíl v omezeních, kterým musí jednotlivci při rozhodování čelit – v tomto případě v rozdílné ceně benzínu. Obdobně ani v případě fotbalistů by ekonom neměl spokojit s nějakým ad hoc vysvětlením odkazujícím na nedostatečnou mužnost, práh bolesti či charakter fotbalistů.

 

A jak by tedy mělo vypadat vysvětlení lahodící uším ekonoma? V srdci ekonomie leží jednoduché tvrzení o vzorcích chování lidech. Dvě z těchto tvrzení jsou úzce spjaty se základním grafem ekonomie nabídky a poptávky:

 

dcm

 

Jak si jistě mnozí z vás vzpomínají, poptávka je zpravidla klesající. To neznamená nic jiného, ​​jen že pokud je něco relativně levné, chceme toho více a naopak, když je něco relativně dražší, vzdáváme se toho. Nabídková křivka je na druhé straně rostoucí. To znovu neznamená nic složitého, jen prostou skutečnost, že když se stane něco relativně více výnosné, děláme toho více a když výnos z něčeho poklesne, klesá i naše ochota vykonávat tuto činnost. Toto je Homo Oeconomicus , toto jste vy. Největší nedorozumění mezi laickou veřejností a ekonomy vzešlo ze skutečnosti, že ti první si myslí, že když ti druzí mluví o relativní ceně, nebo výnosech a nákladech, říkají výhradně o monetárních stimulech, penězích. Není tomu tak. Ekonomové mluví o čemkoli co konkrétně – vy – považujete za výnosy a náklady. Výnosem manželství pro ženu může být nový šperk a pocit bezpečí a jistoty, přičemž náklady je vydržet ty týdny s jejím mužem během mistrovství ve fotbale. Tímto se znovu dostáváme k fotbalu.

 

 

Herecké kreace fotbalistů se tak pokusím vysvětlit jen na základě dvou skutečností:

 

(1) Fotbalisté se pohybují v určitém specifickém prostředí, za určitých specifických omezení,

(2) Fotbalisté jsou lidé reagující na podněty a profesionální sportovci, jejichž cílem je maximalizovat šanci na výhru jejich týmu.

 

Fotbal je oproti jiným kolektivním sportům charakteristický tím, že v něm padá relativně málo branek. Příčinou budou pravděpodobně dva faktory: velikost hřiště a počet hráčů. Ostatní kolektivní sporty (hokej, halový fotbal a hokej, basketbal, házená atd.) se hrají na značně menším hřišti s menším počtem hráčů a padá během zápasů v průměru více branek. Ať už jsou klíčové faktory jakékoliv, skutečnost, že padá relativně málo gólů znamená, že jeden gól má v zápase velkou váhu, určitě větší než v ostatních sportech. Jinak řečeno, jeden gól často rozhodne zda budete oslavováni jako vítězové, nebo půjdete domů s dlouhým nosem.

 

Druhou důležitou charakteristikou fotbalu je způsob realizace pokutového kopu, tj. trestu za faul. Nastavení parametrů jako vzdálenost pokutového kopu od branky, velikost branky a velikost míče tvoří situaci, kdy je pravděpodobnost úspěšnosti pokutového kopu poměrně vysoká a to až 75-80%.

 

Tyto dvě charakteristiky spolu vytvářejí takovou strukturu podnětů, které racionálního fotbalisty nabádají filmovat při jakémkoliv sebemenším doteku s protihráčem. Pokud totiž v tomto filmování uspěje, má poměrně vysokou pravděpodobnost, že se jemu nebo jeho spoluhráči podaří dát gól a navíc, že ​​tento gól pravděpodobně rozhodne zápas.

 

Druhou stranou rovnice podnětů, kterým čelí fotbalisté, jsou očekávané náklady filmování. Tyto jsou nejvíce ovlivněny nemožností rozhodčích využívat videozáznamy při vyhodnocování faulu, resp. filmování. Protože tyto technologie ve fotbale využívány nejsou, klesají potenciální náklady ve formě pravděpodobnosti odhalení lži fotbalistů. Fotbalisté tak často padají i bez jakéhokoliv dotyku ze strany protihráče. Plus samotné potenciální náklady filmování jsou relativně nízké i když rozhodčí odhalí podvodníka. V takovém případě totiž proti strana nedostane možnost kopat pokutový kop.Filmujúci hráč dostane maximální upozornění ve formě žluté karty.

 

Otázkou zůstává – musí fotbalisté padat a filmovat i mimo pokutového území? A odpověď je ano, musí. I za předpokladu, že většina faulů je mimo jedenáctky a rozhodčí neodpískal každý nafilmován faul, který si herec-fotbalista “žádal”, vytváří tato situace něco jako budoucí závazek. I rozhodčí je totiž pouze člověk, který se musí navíc rozhodovat v průběhu sekundy (a to bez možnosti využít moderní technologie) a podléhá při tom emocím a tlaku (v některých případech možná i jiným, finančním tlakem, ale to je na jiné téma). Přičemž v případě, že neodpískal několik kontroverzních situaci v neprospěch jednoho týmu, vytváří to u něj závazek, že některou další – i když možná také kontroverznější situaci – jim už zapíská. Žádný rozhodčí přece nechce vypadat, že systematicky nadržuje jednomu týmu. A právě ta další kontroverzní situace může být pokutový kop. Hráči tak svým simulováním vytvářejí kapitálové investice v očekávání budoucích výnosů – a ty jsou, jak jsme ukázali, relativně vysoké oproti jiným sportům.

 

Všechny tyto výše popsané faktory vytvářejí tlak na zdokonalování hereckých schopností fotbalistů . Pokud však mají kompetentní zájem řešit problém filmování, ekonomický přístup přichází s návrhy řešení. Kromě na první pohled intuitivních závěrů jako – pokud chcete snížit počet simulantů a udělat z fotbalistů “tvrdší chlapy”, je třeba zavést kamerový systém a relativně více trestat filmování. To umožní zpřesnit rozhodnutí rozhodčích a následně zvýší náklady a sníží očekávané výnosy filmování. Přichází ekonomie i se závěry, které nemusí být na první pohled takové očividné. Stejný cíl můžete dosáhnout i zmenšením plochy hřiště, nebo počtu hráčů – což zvýší počet gólů za zápas a sníží tak relativní význam pokutových kopů; nebo zvětšením vzdálenosti pokutového kopu od branky, což dá větší šanci brankářům a sníží tak očekávaný výnos z filmování.

 

Nejdůležitějším závěrem však je, že fotbal jako sport neselektuje zženštilé sportovce, kteří mají nízký práh bolesti, nebo patologický sklon ke lhaní. Fotbalisté jsou zcela stejní jako ostatní profesionální sportovci; jediný rozdíl je v prostředí a omezeních, za kterých se rozhodují a jimž musí při snaze o vítězství čelit. Je to samotný fotbal a jeho pravidla, který spojuje několik specifických omezení a vytváří prostředí, kde jsou očekávané výnosy z filmování relativně vysoké a naopak náklady nízké.

 

ZDROJ: menejstatu.sk

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky