4.10.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Karel Gott forever …

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyLidé, kteří se vymykají z obyčejného průměru a podprůměru, který nazýváme normálností, to měli vždycky těžké. Nejen v našich dějinách, ale i ve světě. Nic nového se neukázalo ani poté, co zemřel Karel Gott. Málokdo si ale dokáže představit tlak, který byl na něj vyvíjen z různých stran. Stane-li se někdo výjimečným svým talentem a tvrdou prací, je vždy tlačen do toho, aby tyto své přednosti vložil ve prospěch nějaké ideologie. On ale zůstal svůj. Karel Gott byl tím, který pomáhal Jiřímu Suchému, Martě Kubišové i Chartě 77. V roce 1979 vyšla píseň: „Kam tenkrát šel, můj bratr Jan“, která byla připomínkou Jana Palacha v době normalizace. Karel Gott mnohé lidi právě svojí autoritou a svojí osobností zaštítil a tím mnohým pomohl.


Totalitní režim, více než jakýkoli jiný, naučil lidi přivlastňovat si životy druhých. Ostatně dělá to každý takový režim. Mluvilo se o našich umělcích, našich učitelích, našich kněžích. Vždyť národ musí být přece sjednocen. Musí mít jednotný názor. V jednom z dokumentů hodnotí Karel Gott zcela správně vývoj po roce 1989. Vyměnil se národ? Vyměnili se lidé v této zemi? Ti dřívější odešli a přišli jiní? Ne. Mysleli jsme si, že mávnutím kouzelného proutku se z vlků stanou ovce a všichni se budeme plácat po ramenou, že jsme jinými. Lidé jako ovce byli puštěni z ohrady. A jelikož zjistili, že svoboda je také o odpovědnosti, vracejí se poslední dobou zase rádi do ohrady. Karel Gott to řekl přesně a držel si to, co dělal i dříve. Vysoký profesionální standart, pilnou práci. Výsledkem bylo, že mohl svobodněji říkat své názory. A také tak činil.

Ale byl to i velmi skromný a introvertní člověk, který mnohým lidem pomohl a nemluvil o tom. To je daleko důležitější. Vahou své osobnosti mohl chránit a chránil mnohé. Na rozdíl od jiných. Má se to vědět? A mělo by? Je potřeba ukazovat ´podívejte, já jsem pomohl tomu či onomu´? Někteří lidé to dělají rádi. Potřebují, aby se o jejich pomoci vědělo. Aby ukázali své kvality. Karel Gott byl v podstatě introvert, který nemusel o věcech mluvit. To je celé. Byl veřejnou osobností. Přesto má právo národ vidět mu až do kuchyně? Nemá. Každý má právo na své vlastní soukromí, i když je veřejnou osobou. Tím se nestává majetkem davu. Tím se nestává osobou, která se bude muset všem zpovídat. Důležitá jsou fakta. A ta mluví jasně. Karel Gott byl stejný člověk jako všichni. Se všemi klady i zápory. Přesto rozdával radost. Byl také osobností světového formátu.

Mluvíme dnes stále více o rozdělené společnosti. Všechno bychom rádi sjednotili. Ale opravdu sjednocení je výrazem demokracie? Opravdu jeden, zaručeně správný a garantovaný názor, je výrazem demokracie? Není. Demokracie je diskuze. A může být jakkoliv ostrá, ale výsledkem by mělo být, že jsou spolu diskutující schopni i poté mluvit. Platí to všude. V politice, kultuře i v mezilidských vztazích. Dokážeme rozdělení společnosti personifikovat. Ti či jiní mohou za to, že jsme rozdělení. Že někdo má jiný názor. Honba za pravdou, za jedinou pravdou, nás dovede k nesvobodě a totalitě. Pravda je totiž tehdy svobodná, pokud ji nikdo absolutně nevlastní. A to jsme se ještě 30 let od Sametové revoluce nenaučili. Snad se to jednou povede.

Karel Gott spojoval lidi svojí osobností. Spojoval lidi různých názorů. Byl to velký gentleman, slušný člověk a velký profesionál. Mnohým lidem pomohl a moc o tom nemluvil. A to dělají právě osobnosti. Jeho odkaz by měl být stále živý. Nikdy nezapomenu na naše setkání v klubu Mecca. A nejen tam. Upřímnou soustrast je potřeba vyjádřit rodině Karla Gotta, jeho ženě Ivaně i dcerám. Všem čtyřem dcerám. Byl to především jejich tatínek a pak zpěvák. Karel Gott forever.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...