Kampaň neskončila, kampaň trvá

V tom jim přizvukuje i část médií a nezahálejí ani jejich voliči. Ti ve své svaté víře v to, že jedině oni zastávají ty „správné“ postoje a názory, nadále dehonestují voliče vítězných stran a hnutí označujíc je za hlupáky. Ve skutečnosti však jen ve své samolibé víře ve vlastní „dokonalost“ odmítají připustit, že někdo jiný může mít odlišný pohled na svět.

Nespokojená spokojenost

A když už jsme u té „hlouposti“, tak není od věci si uvědomit jednu zajímavou skutečnost. S činností vlády Petra Fialy bylo ke konci jejího funkčního období spokojeno zhruba 25 % občanů. Přesto její strany (včetně Pirátů) dostaly ve volbách zhruba 43 % hlasů. Zhruba dvě pětiny jejich voličů jim to tedy „hodilo“, přestože s nimi byli nespokojeni. A protože se voliči přelévají obvykle pouze v rámci bloku „koaličního“ a „opozičního“ a nikoliv mezi nimi, lze s vysokou pravděpodobností konstatovat, že šlo o lidi, kteří jim to „hodili“ i v roce 2021. Nejspíš očekávali, že když jim dají druhou šanci, tak se dostaví lepší výsledek. Nezní ale náhodou přesně takto Einsteinova definice šílenství? Takže kdo je tady hlupák?

Říká se, že s vyhlášením volebních výsledků jedna kampaň končí a nová začíná. Myslím, že vláda Petra Fialy se ve světle volebních preferencí rozhodla neponechat nic náhodě a připravit si do ní „střelivo“. A tak nechala svým nástupcům několik kostlivců ve skříni. Některé jsou známí již delší dobu, jako například emisní povolenky pro domácnosti a firmy, jiní budou postupně vyplouvat. Jedním z nich je například podfinancování dopravních staveb v návrhu rozpočtu pro rok 2026. Konkrétně v něm chybí 38 miliard, což pan téměř exministr Kupka přešel lakonickým „ať si je nová vláda někde sežene“. Osobně jsem přesvědčena o tom, že nejde o chybu, ale o úmysl. A to přesto, že dosavadní výkon pana Stanjury na ministerstvu financí úplně nevylučuje ani první variantu. Pravděpodobnější mi však připadá to, že končící vláda usoudila, že nebude na škodu připravit vládě nové nějaké to překvapeníčko. A pak ji cupovat na tom, až se bude snažit vzniklou situaci řešit.

Kdo pomohl ANO?

O část „munice“ k ostřelování nové vládní koalice se však ta končící sama připravila. Jak se jí to povedlo? Nejspíš máme ještě v živé paměti konfrontační kampaň, kterou vedlo SPOLU vůči SPD a Stačilo!. Její smysl nebyl úplně zřejmý, protože bylo velmi nepravděpodobné, že pokud těmto dvěma uskupením nějaké voliče ubere, tak ti rozhodně nepodpoří SPOLU, ale „hodí“ to nejspíš ANO. Což se nakonec také stalo a SPOLU mu tak touto kampaní pomohlo k rekordnímu vítězství. A pak také přispělo k tomu, že Stačilo! zůstalo před branami sněmovny. Což ovšem pomohlo opět především Andreji Babišovi, kterému tak přestalo hrozit, že by musel svoje vládnutí opět opírat o komunisty. A čelit kvůli tomu neustálému okopávání kotníků ze strany opozice. Tohle chlapci a děvčata ze SPOLU vážně moc nedomysleli.

Doufejme, že alespoň brzy zmizí všechny ty billboardy, ze kterých se na nás usmívají politici známí i neznámí. A už se nebudou opakovat situace, jako když jsem tuhle koukala na nějaké takové obličeje a přemýšlela, za koho kandidují, než mi došlo, že je to reklama na nějaký televizní seriál. I když je škoda, že jejich nositelé nekandidovali. Vypadali totiž docela sympaticky a slibovali dobrou zábavu.

Rozhodně lepší než tu, co nám poskytují politici…