16.7.2013
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Kam vítr, tam (oranžový) plášť

Sdílejte článek:

KAREL ÁBELOVSKÝ 16/07/2013

Jako korouhvičky ve větru, se točí nejen mnozí levicoví politici podle aktuální situace, ale také všichni levicově smýšlející komentátoři, novináři a politologové s tikem i bez.

 

[ad#hornisiroka]

 

Pravda, není to nic nového pod sluncem, ale je dobré si občas připomenout, kdo je kdo. Názorové veletoče poslanců ČSSD a jejich současného vedení, neberou konce. Jejich příznivci to nevnímají, či lépe řečeno, upozorňují a dramatizují údajné veletoče koaličních politiků, snad jen proto, aby zakryli pravou skutečnost. Opakuje se to stále dokola, jakoby sama tato skutečnost nestačila k poznání jednoduché pravdy. Jaký div?

 

“Toč se korouhvičko, toč se káčo, toč se”, vždyť i země se otáčí!? Musím se opravdu smát tomu, jak všichni ti seriozní a slušní politici a lidé, různí ti Haškové, Škromachové, Tejcové a Sobotkové, mění své postoje a názory, dle aktuálního vývoje situace; jak se přiklánějí tu k většinovému vnímání, tu k možné budoucí vládnoucí síle, či jen dělají naprosto vše, aby byl parlament rozpuštěn a došlo k předčasným volbám; za každou cenu, tedy se klidně přiklání k těm, co jsou vlastně proti nim, to v případě Sobotky či Zaorálka; případně budou mít tu moc a vliv, tedy i možnost rozhodovat o osudech lidí ve straně, tedy i osudech oněch politiků, to v případě Haška, Škromacha a možná i Tejce.

 

 

Oč jde? Je to vcelku jasné, jednoduché a velmi prosté. Tak prosté, jako sami tito aktéři. Nemohu si těchto lidí vážit ani jediný okamžik, a nemohu jim ani rozumět, byť by snad argumentovali rádoby logicky; protože tento morální podtext, či spíš defekt, bude u nich vždy převyšovat vše ostatní. Vím, dnes už to zdaleka není tak jasné a jednoduché jako tomu bylo kdysi. A je těžké se v tom neztratit, Vím, že v dnešní době jakéhosi mediálního šílenství, všechny zprávy už jen den staré, ztrácí jakoukoliv vypovídací hodnotu. No, těm, co snad propadli této mánii a tomuto trendu, to zcela jistě nevadí. Mně však ano. Paměť je zřejmě mým prokletím. Skutečně? Kdo nemá paměť, je nucen opakovat stejné chyby, řekl asi kdosi moudrý. Protože tak tomu prostě a jednoduše je. Pokládám za proklaté právě ty, kteří paměť nemají, nebo jí jen nedbají; zmítaní snad výše zmíněným fenoménem, kdy zapomněli snad na to podstatné a na to důležité. Jakou pak mohou mít jistotu, kde mohou nalézt pevný bod v tom mediálním mumraji? Nemají prostě šanci, ne v této době, ne bez paměti, kdy jsme denně zapleveleni přemírou často pochybných informací, nemajících cenu ani oné pověstné, zlámané grešle.

 

Stejné, je to i s celou společností, kde sami každý den můžete vidět, že dopady a důsledky jsou mnohem dlouhodobější, mnohem hlubší. Jejich náprava pak mnohdy trvá opravdu celé generace, pokud se vůbec povede. A to se povede jenom tehdy, neztrácíme-li paměť a nenecháme-li se obalamutit všehoschopnými populisty a demagogy. Jak se takto postižená společnost dokáže vyrovnávat s těmi dopady, vidíte právě i v současné době. Při souběhu různých globálních vlivů, se pak může stát cokoliv. Vypadá to, že lidé, pardon – my lidé, jsme nepoučitelní.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky