Kam až klesla senátorka Němcová

U Kroupů mají skutečně vzornou výchovu

Ta jeho závěrečná slova se týkala dnes již bývalé učitelky, která během výuky na pražské základní škole prý popírala ruskou invazi na Ukrajinu. „Případem, se zabývala policie. Poté ji obvinila z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Vyšetřování kriminalisté ukončili v březnu. Navrhují češtinářku obžalovat. Mimochodem sluší připomenout, že ona učitelka mluvila především o situaci v Kyjevě, kde žádné boje tehdy neprobíhaly. A bez zajímavosti není ani to, že učitelku na mobil natočil a udal žáček z rodiny Kroupů (Daniel, Janek, Mikuláš). Zřejmě má opravdu vzornou výchovu. Ale to jen na okraj,“ poukazuje Petr Žantovský na to, odkud vítr fouká a že jablko nepadá daleko od stromu.

A přidává zlatý hřeb Fialova rétorického vystoupení: „Jsem člověk, který si celý svůj život velmi váží svobody slova. Usiloval jsem o ni a budu vždycky hájit právo každého, aby říkal své názory.“ Fiala ovšem za svůj vzor má zjevně chytrou horákyni. Nejprve řekne, že nechceme, „aby se dětem říkaly lži“, ale pak dodá: „Je jasně definováno v našem právním systému, za co má být člověk odsouzen. Není na mně, abych to posuzoval, nikdy bych to nedělal. Jsem člověk, který si celý svůj život velmi váží svobody slova. Usiloval jsem o ni a budu vždycky hájit právo každého, aby říkal své názory, i když jsou třeba úplně mylné nebo nesmyslné.“

Rakušanův zákon jasně určí, co se smí říkat

„A teď se v tom někdo vyznej. Premiér, jistě jménem celé své vlády, prohlašuje, že je bojovníkem za ničím neomezenou svobodu slova – s výjimkou, a to je důležité – porušení zákona. Takže to je zjevně ten důvod, proč vláda už od loňska chystá, nejprve v gesci bývalého šéfcenzora Michala Klímy, dnes pod pádnou rukou Víta Rakušana zákon, který jasně řekne, co se nesmí říkat, protože to může způsobit ohrožení země. To je vskutku ježek v kleci. Chceme svobodu slova, ale chystáme legislativu na její omezení, ba likvidaci,“ žasne Petr Žantovský nad slovní i logickou ekvilibristikou předsedy vlády.

Trochu mu to připomíná naši vrchnost v 80. letech, kdy Miloš Jakeš říkal své „My všichni, žejo, chceme tu demogracii“, ale jakmile se vynořil první hlas, požadující aspoň ždib té „demogracie“, dostal za uši, byl vyhozen ze školy, zaměstnání a z tzv. slušné společnosti vůbec. „Tehdy, v oněch 80. letech, mnozí analytici s otevřenýma očima konstatovali, že éra tzv. socialistické demokracie, jak se Jakešův režim sám nazýval, je u konce a kope kolem sebe jako umírající kobyla. To kopání samozřejmě může přinést oběti, ale je nezvratné,“ zdůrazňuje mediální analytik.

Liberální demokracie se podobá té socialistické

Pohled čtyři desítky let zpátky a zároveň i na žhavou současnost ho vede k jednoznačnému závěru. „Podobnost oné epochy s tou naší je truchlivě naléhavá. Jen už se neříká demokracie ‚socialistická‘, nýbrž ‚liberální‘. Její perspektiva je ale podobně pochybná, pád modly na hliněných nohou se blíží. Jen to asi tentokrát bude bolestivější a dražší. A jako obvykle všechny tyhle eskapády zaplatíme my všichni z našich daní,“ konstatuje Petr Žantovský.

Kdo s Němcovou nesouhlasí, šíří zločinné kecy

„Velké riziko“, kterému Evropa čelí, je „zatažení do krizí, které nejsou naše,“ řekl totiž francouzský prezident s odkazem na případné konfrontace mezi Čínou a USA kvůli Tchaj-wanu. Velká znalkyně dějin 20. století Miroslava Němcová přispěla se svou apelací: V červnu se prý Macron bude předvádět v Normandii na vojenských hřbitovech. „Američané, Britové a Kanaďané se tam vylodili, aby osvobodili Francii. První den jich padlo víc než 10 tisíc. Na to byli dobří“, postěžovala si Němcová na Twitteru. „Teď do USA kope. Nestydí se?“ dodala senátorka.

Jako smoking k bezdomovci, paní senátorko

Trochu mu to připomíná dialog Josefa Abrháma s Ivou Janžurovou ve filmu Penzion pro svobodné pány. „Když poběhlice ztělesněná Janžurovou obtěžuje až příliš, Abrhám jí říká, skoro až cudně: ‚To je ale úroveň, Andělko!‘ Vím, že to je s daným případem paní Němcové nepříliš souměřitelné, ale nic lepšího mě nenapadlo, chtěl-li jsem zůstat ‚na úrovni‘,“ směje se mediální analytik.

Tři tresty pro zlatého olympionika. Ať ví, co smí říkat

Na podobné téma je i závěrečný příspěvek a – světe, div se – opět v něm má prsty politička ODS. „Tentokrát mě inspiroval článek na CNN Prima News s titulkem ‚Parta vylitejch impotentů‘, což je citát paní ministryně Černochové na adresu novinářů, kteří si dovolili pozastavit se nad její cenzurou olympionika Davida Svobody. Spor kolem jeho výroků se vyhrocuje. Aktuálně kvůli tomu probíhá přestřelka na sociálních sítích. Černochovou za její kroky kritizovali komentátoři Týdeníku Echo. Politička reagovala, že jsou ‚šovinistická prasátečka‘ a šéfredaktor Dalibor Balšínek ‚zřejmě trpí obsesí‘ na její osobu,“ rekapituluje mediální odborník to, co se seběhlo po koberečku u ministryně.

Jako Škvorecký vyrazí na povinný výlet s mentorkou

Tento krok se stal jedním z témat podcastu Porada Echa, v němž se o aktuálním dění baví komentátoři Týdeníku Echo v čele s Balšínkem. „Já si myslím, že tam je ještě jiný vysvětlení. Že si prostě paní Černochová zkrátka chce někam zajet s mladým sportovcem,“ glosoval kauzu komentátor téhož webu Jiří Peňás, čímž vyvolal smích ostatních novinářů. Následně dodal, že krok ministryně připomíná tah komunistického Svazu spisovatelů s Josefem Škvoreckým, když napsal román Zbabělci. „Když vyšli Zbabělci, tak Marie Majerová (prozaička a představitelka komunistické umělecké scény) se přihlásila, že ho vezme mezi dělníky na Kladno, a Škvorecký musel jezdit s Marií Majerovou na schůze na Kladno,“ pokračoval Peňás.

Z přívětivé dámy je pánovitá šéfka s tanky v kabelce

Opět se nabízí troška historie. „Jana Černochová byla podvakrát starostkou městské části Praha 2. Jak jsem tuhle slyšel od jednoho ctihodného a věru důvěryhodného občana té čtvrti, věhlasného umělce a producenta, Černochová tam měla skvělou pověst, lidé ji měli rádi, měli k ní vždycky otevřené dveře, prostě vše, co k výkonu starosty náleží a za což takového starostu všichni chválí a znovu volí. Avšak – s odvoláním na téhož přítele – dnes si mnozí občané té čtvrti mohou hlavu ukroutit. Kam zmizela ta noblesní, pracovitá, empatická a přívětivá dáma? V co se proměnila? V pánovitou šéfku rezortu, pro nějž nemá kvalifikaci, vytahující z kabelky tanky a řinčící šavličkami volajíc ‚jsme ve válce‘. Úsměvu byste se v ní nedořezali. Je to opravdu tak, že funkce dělá člověka? Pokud ano, je to smutné,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.