Je libo totalita, nebo občanská válka?

O této fatální proměně Evropy se nevede a nikdy ani nevedla zásadní poctivá veřejná diskuse. Politici nejdříve jakékoliv problémy islamizace a s ní související migrace „vymlčovali“. Posléze dokonce sáhli k totalitním praktikám, když zakazovali zveřejňovat data svědčící o rostoucí zločinnosti a dalších negativních proměnách západních společností.

Jedná se o bezkonkurenčně největší podraz politiků na jejich lid. Podraz s otřesnými následky. Mnohé západní země – Německo, Velká Británie, Francie, Belgie, Švédsko a další – už mají jen mizivé šance ustát plíživou islamizaci bez tragických následků ve formě násilí a rozvratu. Některé středoevropské a východoevropské země se však ještě mohou vyhnout katastrofě. Pokud si do čela nezvolí probruselské hlupáky.

Vývojové fáze islamizace

Připomeňme si jednotlivé fáze islamizace, jak postupovala v západoevropských, ale i v jiných zemích.

Úsměvy, vděk. Přátelské tváře, mnohdy upřímné a vděčné úsměvy. Rychlé hledání možností, jak se zapojit do výdělečných aktivit, nebýt na obtíž, postarat se o rodinu. Patrná touha po začlenění se do společnosti, snaha neobtěžovat svou jinakostí lidi kolem. Přistěhovalci bydlí tam, kde je jim to umožněno.

Požadavky. Krajně levicoví (dnes „liberální“ či progresivističtí) aktivisté přesvědčují muslimy, že se musí prát za svá „nezadatelná práva“, protože kapitalistická společnost je prý diskriminuje. V této fázi se objevují nejčastěji požadavky na „tolerování islámu“ a upozornění, že islám nesmí být urážen, protože to odporuje ústavním (i běžným) zákonům hostitelské země. Muslimové se houfují, tedy sestěhovávají do konkrétních oblastí, zejména jednotlivých čtvrtí větších měst.

Stupňované požadavky, zastřené hrozby. Objevuje se a rychle sílí tlak na „respekt k islámu“ v zaměstnání, ve školství, na úřadech, v obchodech. Tu a tam je vynucování respektu doprovázeno hrozbami. Objevují se demonstrace, většinou ještě pokojné, za práva muslimů nebo proti chování urážejícímu domněle nebo skutečně islám. V jednotlivých lokalitách roste počet muslimů, kteří se už nestarají o to, aby neobtěžovali svou jinakostí okolí. Naopak jsou rádi, když starousedlíci z řad původních obyvatel opouštějí své domovy a stěhují se jinam. Množí se případy, kdy islamisté znepříjemňují život starousedlíkům záměrně. Ty v jejich opuštěných domech a bytech prakticky vždy nahradí muslimové. Kriminalita v těchto čtvrtích roste, stejně jako případy násilí v nemuslimských částech měst, ve školách apod. Až do tohoto stupně vývoje ještě dokáže většinu konfliktních situací zvládat policie.

Otevřené hrozby. Prudký růst násilí. Terorismus. Množí se a stupňují požadavky uplatňované sílícím a stále nevybíravějším tlakem na politiky, média i veřejnost, opakovaně doprovázené používáním zastrašování a násilí. Výrazné, občas i mohutné veřejné demonstrace pod extremistickými hesly. Násilí vůči původnímu obyvatelstvu. Objevují se vražedné útoky na kritiky islámu a islamizace, také zastrašovací teroristické útoky.

Představitelé islámu tvrdí, že násilí se dopouštějí „jen jednotlivci a izolované skupinky“ muslimů, ale jejich motivace musí být pochopeny, protože jsou prý frustrováni tím, že mnohem větší příkoří páchá většinová společnost na muslimech. Kriminalita v částečně islamizovaných čtvrtích po nějakou dobu prudce roste až do bodu, kdy jsou úplně (nebo téměř úplně) „vyčištěny“ od starousedlíků. Jakmile však z daného místa uprchne většina původních obyvatel, kriminalita klesne, místní autority přebírají vládu nad tímto územím a snaží se na něm co nejvíce eliminovat, nejlépe zcela vyřadit moc státních orgánů.

Vytvářejí „samosprávné“ islámské orgány. Rychle se rozrůstají takzvané no-go zóny. Bezpečnostní situaci v zemi, zejména v no-go zónách a jejich okolí (ale nejen tam), musí pomáhat zvládat armáda. Islamizace je zřetelně vidět ve školách, z nichž mnohé podléhají nevybíravému diktátu muslimských žáků a jejich rodičů.

Terorismus a džihád organizovaných skupin islamistů. Násilí, včetně teroristických útoků, je v této fázi nejvýraznějším prostředkem islamizace společnosti. Konají se demonstrace s hesly vyloženě protistátními, proticivilizačními, protizápadními. Otevřeně jsou hlásány fanatické slogany. Běžné jsou nezastřené, ultimativní požadavky, aby se „nižší“, tedy západní kultura sklonila před kulturou „vyšší“, tedy islámskou. Množí se útoky na státní instituce a symboly neislámské kultury a moci. Radikální islamisté požadují podíl na moci ve společnosti. Ve společnosti to vře.

Neomezený džihád. Terorismus, občanská válka. Islamisté bojují o úplnou kontrolu nad částí země nebo celou zemí a moc nad lidmi na daném území. Na dobytých územích jsou vyhlášeny emiráty nebo chalífát.

Zakázaný výraz: občanská válka

Jednotlivé fáze jsou samozřejmě popsány velmi zhuštěně. O každé z nich by se dala napsat tlustá kniha. Jejich charakteristiky se poněkud liší v jednotlivých islamizovaných zemích a nejsou mezi nimi žádné zřetelné hranice. Naopak, uvedené fáze se prolínají, mísí, proto je jejich popis jen orientační. Naše země je zatím ve druhé fázi. Situace v západních zemích je různá, některé jsou ještě ve fázi 3, ale další se už pohybují mezi fázemi 3 a 4, v jednotlivých případech dokonce v oblasti fází 4 a 5.