Je čas postarat se alespoň částečně o svojí vlastní soběstačnost

Máme tu jaro, venku je teplo, půda obeschla a to je ideální doba postarat se alespoň částečně o svojí vlastní soběstačnost. Milí amatérští zahradníci, preppeři, kovozemědělci, ať už máte jeden záhon nebo rodinné latifundie, je nejvyšší čas si plivnout do dlaní, popadnout nářadí či nastartovat traktory a pustit se do toho. 

Jistě jste všichni dali na mé předchozí rady a máte od podzimu řádně připravenou půdu. Někdy v říjnu či v listopadu jste ji zryli či zorali a po Novém roce jste využili první příležitosti k jejímu usmykování (srovnání). Já letos smykoval až na začátku března. Takhle mokrou zimu nepamatuju. Od října do března v nejsušším koutě republiky neoschly ani vršky hrud. Každopádně, usmykováno máme, políčka i záhony jsou v ideálním stavu. 

Natvrdo řeknu, že právě teď potřebuje půda nějaký ten dusík navíc, ideálně obohacený souborem všech stopových prvků. Zinek, mangan, draslík… Kdo máte zkvašené slepičince, můžete je použít, kdo se nezblázníte z průmyslových hnojiv, kupte si pytel hydrokomplexu nebo jiného podobného hnojiva a rozházejte to po záhonech. Dávkování tak 200 kg na hektar. Pokud jste hydrokomplex použili loni, letos dejte jen nějaký amofos nebo normální ledek. 

Rozmetení hnojiva je nejlepší udělat bezprostředně předtím než si “naděláte hlínu”. Půda je po podzimní orbě a po usmykování slehlá a je nutné trochu nakypřit vrchních 3 – 5 cm půdy do které přijdou semínka. Na malém záhonku postačí hrábě, já použiju radličkový kombinátor. Semínka by měla přijít právě na hranu zkypřeného. 

Zkypřená půda prakticky okamžitě vyschne, ale zabrání vysychání půdy pod zkypřením. Semínko je zakryté, může k němu teplo i slunce a zároveň leží na vlhké hlíně do které může hned pustit kořínky. Všeobecně pak platí, že zasetá semínka nezaléváme. Pokud to uděláte, musíte už zalévat pořád. Příroda si jinak poradí sama. Semínko se prohřeje, naklíčí a počká si na déšť. Pokud mu dáte vodu uměle, vyleze moc brzy a vy nesmíte se zaléváním přestat. A pozor – zalévat vodou ze studny je zvěrstvo. Voda musí být ideálně dešťová – měkká. 

Začátek dubna je ideální doba pro zasetí rostlin krátkých dní – ředkviček. Ty rychle vylezou, rychle udělají hlízy a rychle je sklidíte. Do půlky května budete mít úrodu. Pak ředkvičky i jiné brukve zplanýrujete a po nich dáte rajčata, papriky a vůbec rostliny které potřebují teplo. 

Stejně tak je čas k zasetí hrášku. Hrášek je vděčná rostlina, pokud máte nějaký ladem ležící záhonek, vždycky ho osejte hráškem. Je to skvělá předplodina, slušně pod sebou dusí plevel a vždycky dá nějakou úrodu. 

S bramborami se dá ještě čtrnáct dní počkat, ale předpověď počasí vypadá letos tak dobře, že zřejmě neodolám a o velikonocích to všechno zasadím. Ve Vidlákově slibují déšť na pátek večer, pokud se předpověď potvrdí v pátek budu stát celý den za sazečem brambor. 

Když se dávají brambory, dává se i krmná řepa. Nedávám jí moc, stačí pár řádků. Řepa velmi brzy vykoukne ze země a prakticky ihned se musí jednotit – z jednoho semínka vyrazí více klíčků a od začátku je třeba řádky protrhávat. Jsou to první zelené lístky, které mohou dostat zvířata. Protrhávám průběžně. Jak se zvětšují řepné hlízy, potřebují stále více místa a tak je pořád co sklízet a krmit.  V druhé půlce dubna už kromě mlíčí budu prasátkům do krmení přidávat řepnou nať a tak to budu dělat až do října.  Potřebu vitamínu C mám pokrytou. Také mi právě docházejí loňské brambory, takže už aby ta řepa byla. 

A když se dává krmná řepa, dává se i ta červená. Pěstujte jí, naučte se jí upravovat v kuchyni i jíst. Vždycky vzejde, vždycky dá bohatou úrodu a je brutálně zdravá. Čerstvě vykopaná červená řepa uvařená v lehce osolené vodě, nakrájená na kolečka s mozzarellou – neexistuje lepší letní večeře. 

Stejně tak je čas na veškerou kořenovou zeleninu – mrkev, petržel.. kromě celeru. Tam radím počkat. Je choulostivý na chladna. Mrkvi trvá dlouho než vykoukne a vždycky se dřív objeví plevel.  S tou je vždycky nejvíc práce a nejsnáze se na ní aplikoval Roundup. Ještě tři týdny po zasetí mrkve se záhon mohl klidně postříkat. Plevel to zabilo a pak vzápětí mrkev vykoukla. Doma to nedělejte. Pěkně si klekněte na kolena a plevel vytrhejte. 

Kdo máte lehkou písčitou půdu, vysázejte cibuli sazečku. U nás na jihu se sazečka používá jen tam, kde jsou závlahy, protože jakákoliv jílovitější půda způsobí, že cibulky zůstanou maličké a písčitá půda je zase příliš suchá. Kdo může, seje u nás cibuli na podzim nikoliv z malé cibulky, ale ze semene. Třeba to u vás bude lepší. 

Jakmile budete mít všechno v zemi, je nejvyšší čas pustit se do předpěstování paprik a rajčat. Sazeničky se dávají ven až v půli května (po ledových mužích), ale je vhodné, aby do půlky dubna už byly v květináčích. Pozor, v teplém roce rajčata strašně rychle rostou, takže je vhodné je regulovat přenášením do chladnějších prostor. Ven se ale nikdy brzy nedávají. V květnu vždycky přijde období studených nocí a pokud se teploty přiblíží k nule, rajčata ani papriky to nedají. 

A na závěr jedna domácí fotečka… šest kousků. Letos dostali jména podle hvězd, protože večer po porodu zářil Orion až to pálilo do očí.