Knížák byl v devadesátých letech rektorem Akademie výtvarných umění v Praze, od roku 1999 do května 2011 pak byl ředitelem Národní galerie v Praze. Mezi lety 2001 a 2003 byl také členem Rady České televize. Kromě Česka učil i na zahraničních vysokých školách, v USA, Německu a Švýcarsku. Byl také nositelem Medaile Za zásluhy prvního stupně, kterou mu udělil Václav Klaus.
Milan Knížák patřil k nejvýraznějším i nejrebelštějším zjevům české nezávislé kultury v období komunistické totality. Už od šedesátých let dráždil státní moc svým konceptuálním uměním a prvotními akcemi v ulicích Prahy, v nichž propojoval výtvarné umění, hudbu a divadlo do podob takzvaných happeningů. Založením volného uskupení Aktual v roce 1964 vytvořil jakýsi protipól k oficiálně schválené tvorbě a stal se průkopníkem českého undergroundu. Režim reagoval neustálým dohledem, výslechy a cenzurou, což Knížáka paradoxně ještě více utvrdilo v jeho odporu vůči konformitě a diktátu socialistického realismu.
Procházet se komunistickým Československem s neobvyklým účesem, osobitým oblečením nebo organizovat pouliční akce znamenalo pro Knížáka stálé riziko. Státní bezpečnost ho považovala za protistátního živla a asociála, což vedlo k tomu, že byl třikrát soudně trestán a strávil téměř tři roky ve vězení. V roce 1968 sice získal možnost odcestovat do Spojených států na pozvání mezinárodního hnutí Fluxus, jehož se stal vedoucím představitelem pro východní Evropu, avšak po návratu do vlasti v době nastupující normalizace se dočkal jen přísné izolace. Byla mu odebrána možnost oficiálně vystavovat, neměl pas a živil se všemožnými pomocnými pracemi, od úklidu až po restaurování památek, přičemž jeho díla kolovala dál převážně v samizdatu a v zahraničí.
O Knížákovi jsem slyšel, ale popravdě, vlastně si nedokážu vzpomenou na nic podstatného, co udělal. Pokud ale čtu o „experimentálních destrukcích gramofonových desek“ nebo o tom že provokoval účesem, tak vlastně ani nemám zájem si o něm něco dalšího zjišťovat.
Pane jo! Podle toho textu by jeden řekl, že Knížák byl největší kulturní osobností od dob Kosmase. „Průkopníkem českého undergroundu“? S „kapelou“ Aktual? Jako fakt? Já si třeba pamatuju jeho billboardy s houbami, jež byly opravdu více happeningem než uměním:-D
Tak si myslím, že Knížák byl něco jako populární(?) Plastici. Protože byli pronásledovaní „komunismem“, tak byli slavní, oceňoval je Havel, zahrál si s nimi Clinton, ale hrají se teď někde jejich písničky? Já si je pustil jen jednou.
Nebo podobně jako film Spalovač mrtvol. Viděl jsem ho za socialismu a když pak byl s velkou slávou vyndán z trezoru, tak jsem se na něj zase podíval. A stačilo mě to. Kde je ten film dnes? Kdyby mu komunisté neudělali popularitu, tak by po něm nikdo ani nevzdechl. Stejné je to s církví katolickou – když není pronásledovaná, jak moc je populární?
Osobně se mně většina děl Davida Černého líbí. Jsou různě po Praze vidět, má své Musolejum, od Knížáka jsem prakticky viděl jen barvami pomalovaný stůl.
Jako umělce jsem pana Knížáka neznala, asi jsem mentálně někde zcela jinde, takže mě to nemohlo oslovit, ale jako svobodomyslná osobnost to byl úctyhodný muž. Čest jeho památce a pokoj jeho duši, máme-li co takového.
Většina obsahu na Instagramu, nebo TikToku jsou slaboduché nesmysly, podobně jako „díla“ Davida Černého a jak jsou populární. Masovost je měřítkem pokleslého kýče. Aneb jak se říká – „to je blbý, to se bude líbit“.
Pane Knížák RIF. Ale jako rektor AVU, kde předtím byly jako lektoři skutečné veličiny výtvarných umění jsem kroutil hlavou. Jako člověka jsem ho neznal. Jeho „umění“ mě osobně skutečně neoslovovalo. Něco o tom výtvarném umění a nejen u nás, ale i ve světě vím. Sám jsem v tomto byl aktivní, ale se přiznám, k výkvětu nepatřím. Ale, mnozí vynikající malíři, či sochaři zanikli v zapomění, a jiní se dostali na výsluní jako takový Andy Warhol, Henry Matisse a další. Zatímco Vincent van Gogh daroval obrazy aby se někde najedl. Později v Sotheby´s v Londýně byly jeho obrazy vydraženy na 90 milionů a výše, a to se jistě Vincent v hrobě obracel. No některý ten dnešní „modernismus“ je stejný, jako ta politika; obludný. Stejně ošklivý, jako mnohá ta „díla“ nasprejovaná po zdech domů. Ale, umění je široký pojem stejně jako to celé spektrum umění je velmi obsáhlé. No a co se nelíbí mě, je obdivováno jinými. Proti gustu žádný dišputát.
Za minulého režimu jsem také nebyl zrovna jejich oblíbencem, ale o 13let mladší jak p.Knížák jsem zcela nesdìlel jeho postoje a vyjadřování, dle mne však on dokázal zrát jak víno, držel si mnohdy až umanutě svůj postoj a názor a za to si ho moc vážím, hlavně za jeho názory a postoje v dnešní penězi a mocí zkaẓ̌ené době, kdy si zachoval zcela zdravý úsudek, nedal se koupit liberálními žvanily ani se nikam necpal, jako desítky naprostých nul které sedí na vedoucích politických i kulturních postech, s jediným cílem nahrabat si pod sebe, čest jeho památce.
Pejsku, asi si myslím totéž. Nejsem obdivovatelem ani Knížáka ani Černého. Jako umělců. Jen mám dojem, že pan Knížák v posledním půl roce dospěl k poznání.
Ale přece, to se počítá.
Pro mě hnusný člověk i na pohled.