Jak si ministerstvo došláplo na mír. Mír je špatně, mír je hybridní válka

Gdyš vás čt orwell nenaučil soustruhát na 3 000% od vztyčení vysílacího stožáru tak vás eu kalergi naučí živit 300 000 000 multikulturalistů 123. pohlavních krásných mogrelů “výkonnými lektory organizací s dič ičo korporátu a budete točit kličkami u strojů jak vzteklí, nó.
https://www.facebook.com/100094074429518/videos/275594205085826

Můj známý mi poslal následující text, který souzní s mým názorem na věc.

Jeden méně radikální chcimír mě konfrontoval v soukromých zprávách a vyzval mě, abych mu teda rusko-ukrajinský konflikt celý vysvětlil. Myslíte, že je to v pohodě, nebo mám v tom díry? 😁

Území Ukrajiny bylo v minulosti dlouho pod něčí nadvládou. Litevského knížectví a Polského království. Ti se chovali k obyvatelům dost represivně, utlačovali ho a tak podobně. Jen další periferie velkých hráčů, jehož lid je druhořadý. Jih pro změnu drželi Tataři (vazalové Turků). Poté se území dostalo pod vládu carského Ruska, díky Kateřině Veliké. A toto neustálé období porobení v obyvatelstvu přirozeně vytvořilo touhu získat konečně nezávislost, jinými slovy nacionalismus (neplést s nacismem, nacionalismus je mírné nebo silně radikální vlastenectví, v tu dobu ho bylo po celé Evropě dostatek). Po 1. světové válce, kdy padlo carské Rusku revolucí bolševiků, tak Ukrajina se rozhodla využít příležitost a osamostatnila se. Republika trvala jen 2 roky a zanikla pod náporem rudých. Touha po nezávislosti však nezmizela. Vzpurné obyvatelstvo se nelíbilo Stalinovi a v rámci kolektivizace zemědělství tam kvůli němu došlo k umělé vyvolaném hladomoru, kdy zemřelo 2,5 až 5 milionů Ukrajinců, což se dnes označuje za genocidu, podobně jako holokaust či genocida Arménů ze strany Turků. Ukrajinci opět žili pod útlakem.

V roce 1954, připojilo SSSR pod vedením Chruščova Krymskou oblast Ukrajinské SSR. Po rozpadu SSSR vznikla řada nových států, toužící po samostatnosti. To znamená Ukrajina, Kazachstán, Baltské státy, Gruzie atd. Jelikož Krym byl součástí Ukrajinské SSR, připadl Ukrajině. To však pro Rusko představovalo značný problém, jelikož Krym má zásadní strategický význam. Jednak má teplovodné přístavy, které nezamrzají (narozdíl od severu Ruska, kde to výrazně komplikuje fungování válečných lodí), jednak je to klíčové místo pro kontrolu Černého moře. Přitom Rusko má v Černém moří města jako Soči či Novorossiysk, což v pohodě mohlo pro ruské námořnictvo stačit. Rusko, jako bývalá supervelmoc, od rozpadu SSSR už jen jako velmoc, si chtělo udržet svou bývalou pozici na světové scéně.

Zároveň po rozpadu SSSR zůstaly na Ukrajině stovky až tisíce sovětských jaderných hlavic, což z UA dělalo třetí největší jadernou velmoc na světě. Zápád, který se snaží omezovat držení jaderných zbraní tlačil na Ukrajinu, aby se jich vzdala, protože čím více zemí má atomovky, tím je větší riziko, že jedna z těchto zemí je použije. Proto vzniklo Budapeštské memorandum. To říkalo, že Ukrajina všechny tyto atomovky odevzdá Rusku a to ji pro změnu garantuje územní celistvost. Rusko a Ukrajina souhlasily.

V roce 2013 začínají na Ukrajině protesty. Prezident Janukovič původně sliboval, že Ukrajinu dovede k členství v Evropské unii. Podle všeho mu ale Rusko začalo vyhrožovat, on se zalekl a ten slib vzal zpátky. To už byla pro většinu obyvatel, kteří se chtěli konečně a zcela vymanit ze sféry svého utlačovatele, poslední kapka. Započaly tedy tvrdé protesty. Ty pokračovaly až do přelomu zimy/jara 2014 kdy Rusko využilo zaneprázdněnost Ukrajiny a vtrhlo a obsadilo Krym, kde byl strategický přístav Sevastopol. Zároveň nasadilo své separatisty na Donbas. K nim se přidali někteří prorusky orientovaní Ukrajinci a začala tam občanská válka, která byla zažehnuta Ruskem. Na Donbasu žili Ukrajinci, Rusové a každý z nich mluvil buď ukrajinsky nebo rusky. Mezi těmi obyvateli nebyly žádné konflikty a o nějaká touha o připojení k Rusku tam také nebyla. Na Krymu mělo proběhnout referendum, ale to proběhlo po anexi a ti lidé tam byli pod tlakem ozbrojených ruských složek, takže se ve světě neuznává. To samý na Donbasu, kde Rusko vyhnalo ukrajinské obyvatelé, aby jim výsledky referenda dopadly co nejlépe. Chodili ozbrojení od domu k domu a vyhrožovali těm, kdo nechtěli hlasovat nebo nechtěli hlasovat pro referendum.

Pak se hodně skloňuje Oděsa. Podobně jako všechno není černobílé, tak ani toto, ale Rusko to prostě, jak má ve zvyku, zjednodušilo a kompletně to lživě otočilo proti Ukrajině. Co se teda v Oděse stalo doopravdy? Zkrátka tam několik dní před domem odborů protestovali proruští obyvatelé. Policie i radnice proti nim nezasáhla, byl to poklidný protest, ačkoliv mezi nimi byly i radikálně smýšlející osoby. V ten onen květnový den v Oděse probíhal fotbalový zápas mezi Charkovem a Oděsou. A podobně jako ve světě, u nás v ČR, v Rusku, v Polsku, v Británii atd., se mezi fotbalové fanoušky mísí ultras, prostě radikální extrémisté, co na stadionu dělají bordel a pak se perou. Ti se rozhodli udělat pochod na podporu Ukrajiny. Na tento průvod ale zaútočili ruští ultras, vyzbrojení tyčemi, střelnými zbraněmi a molotovými koktejly. Obě skupiny se tam poprali, ale ruští ultras se stáhli, zatímco je ukrajinští fotbaloví ultras pronásledovali. Schovali se do onoho domu odborů a když ti protestují, co tam byli těch několik dní viděli, co se na ně valí, tak část utekla a ta radikálnější část se spolu s ruskými ultras schovala v budově a zabarikádovali se tam. Obě skupiny extrémistů po sobě stříleli a házeli molotovy. A jeden z nich bohužel celou budou zapálil a ti zabarikádování lidé nemohli ven a uhořeli. Bohužel.

V roce 2021 se Putin, v domnění, že západ opět nezareaguje, podobně jako u anexe Krymu a rozpoutání občanské války na Donbasu, rozhodl vzít celou Ukrajinu naráz. Jednak, že chtěl obnovit hranice bývalé SSSR, jednak že na Ukrajině jsou úrodná pole, v Donbasu byl rozvinutý těžký průmysl a u pobřeží Ukrajiny se objevila nová a bohatá ložiska zemního plynu. Vojenští analytici v roce 2021 si všimli masivního pohybu ruské armády na hranicemi a varovali, že Rusko určitě chystá invazi na Ukrajinu. Rusko to do poslední chvíle vyvracelo a lživě pořád tvrdilo, že žádná invaze nebude, že by z toho nic neměli. Pak přišel 24. únor 2022. Kyjev měl padnout za 3 dny. Nepadl. Rusko obsadilo svou agresivní invazí 24 % Ukrajiny. Od března do současnosti se z poloviny toho zabraného území stáhlo v důsledku ukrajinského osvobozování, včetně severu Kyjeva, Charkovské oblasti a Chersonu, o němž se prohlašovalo, že bude navždy ruský. Zatímco Ukrajině primárně bombardovala ruské kasárny, shluky vojáků, zásobování, sklady munice a další vojenské cíle, tak Rusko bombardovalo civilisty i 800 km za frontovou linií. V zimě bombardovalo teplárny a elektrárny, aby Ukrajinci zmrzli a umírali. A do toho neustále vyhrožuje západu jaderným útokem. Proč? Že se rozhodl oběti násilí pomoci? Když půjdu po ulici a násilník se vrhne na dívku, aby jí znásilnil, taky ji pomůžu a nebudu rozhlašovat, aby se to nechalo být, protože toho násilníka bychom neměli provokovat. To, co se nyní deje je hodně podobné, co si zažilo ČSR ve 2. světové válce. I Hitler říkal, že chce udělat tisíciletou říši, že v ČSR se utlačuje německé obyvatelstvo, přitom to byly lži, protože potřeboval české zlato a Škodovy závody pro svou mašinérii, bez kterých nemohl Evropu dobýt. Na rozdíl od nás však Ukrajinci nejsou tak připosraní a rozhodli se bránit. Ukázalo se, že masivní korupce v ruské armádě je skutečná a že to vůbec není 2. nejsilnější armáda. Jak by mohla být, když do ní dávají 10x méně peněz než USA. Proto jsem na straně Ukrajiny. Já ji nemiluji. Mám k ní stejný vztah, jako ke každé jiné zemi. Ale, když vidím, co se tam děje, tak prostě chci, aby se jí pomáhalo, protože si zažívají to, co my před 80 lety.
A co se týče Krymu, tak ten nebyl nikdy ruský. Nejdříve patřil antickému Řecku, poté Byzantskou říší, následně ho obsadili Tataři, což byli vazalové Turků. Poloostrov následně vojensky anektovala Kateřina Veliká. Posléze diplomaticky připadl ukrajinské SSR a pak i Ukrajině.
Jelikož jsme civilizovaný svět a je 21. století a ctíme diplomacii, tak ono diplomatické předání Krymu ukrajinské SSR v roce 1954, kdy obě strany svobodně souhlasili s převodem, je asi nejvíc legitimní. Z tohoto důvodu tvrdím, že Krym patří Ukrajině a ne Rusku, které ho 2x ukradlo. 🙂

řekl už Goering
“Göring: Why, of course, the people don’t want war. Why would some poor slob on a farm want to risk his life in a war when the best that he can get out of it is to come back to his farm in one piece? Naturally, the common people don’t want war; neither in Russia nor in England nor in America, nor for that matter in Germany. That is understood. But, after all, it is the leaders of the country who determine the policy and it is always a simple matter to drag the people along, whether it is a democracy or a fascist dictatorship or a Parliament or a Communist dictatorship.

Gilbert: There is one difference. In a democracy, the people have some say in the matter through their elected representatives, and in the United States only Congress can declare wars.

Göring: Oh, that is all well and good, but, voice or no voice, the people can always be brought to the bidding of the leaders. That is easy. All you have to do is tell them they are being attacked and denounce the pacifists for lack of patriotism and exposing the country to danger. It works the same way in any country…”

Takový Zelensky,do posledního Ukrajince,naši mirotvorci,Lipavsky,Rehka,Pavel,Rakušan,Fiala,Černo chová,do posledniho Čecha, tedy krom nich.Není tech blbcu u nás, nějaká převaha.?

Tedy na blbce jsme světový formát, tolik idiotu,neschopnych,nebo vsehoschopnych darebaku,na počet obyvatel snad jinde nenajdete,trosku mame v patach Slovensko,jak by také ne,kořeny máme společné,jinak netuším.Koneckonců, i já sam jsem debil,když jsem chcimir a naivně doufám, ze to chtějí snad všichni v této zaprodané zemi.

Taky by mohl Rakušan vysvětlit to prodlužování války dodávkami zbraní desetitisícum vdov a osiřelých dětí padlých Ukrajinců.