24.1.2015
Kategorie: Politika, Společnost

Jak jsem vás všechny obral?

Sdílejte článek:

HONZA MIKULA 24|01|2015

Před asi dvěma lety jsem si neuvěřitelně nechytrou patičkou při fotbálku zranil koleno. V takové situaci si přejete, aby naše zdravotnictví bylo špičkové. Avšak není.

[ad#hornisiroka]

Nebudu vám vyprávět, jak léčba zranění, která by v ideálních podmínkách trvala 2 měsíce, zabrala rok a dva měsíce. Nebudu vám vyprávět, jak místo jedné operace kolena jsem musel absolvovat dvě. Nebudu vám vyprávět, jak snaha o vyšetření kolena ortopedem se může v klidu protáhnout na dlouhé měsíce. Nebudu vám vyprávět, jak pooperační režim v jablonecké nemocnici začíná asi v půl šesté, protože připravit se na vizitu primáře je přeci důležitější než dopřát pacientovi klidný spánek po nepříjemné operaci.

Všichni máme vlastní zkušenost se zdravotnictvím. Už ani neočekáváme, že by se o nás měli doktoři starat lépe než v kdejaké restauraci. Prostě proto, že jde o to nejdůležitější, co máme – naše zdraví.

0023

Já parazit

Hodně sportuji, až příliš, což znamená, že jsem vysoce náchylný k vážnému zranění, které mě dříve, nebo později opět potká. A až se to stane, opět spadnu do systému zdravotnictví, kde nikdo nenese žádnou odpovědnost a opět o úspěšnosti a rychlosti léčby budou rozhodovat známosti. Ale já to nechci.

Nechci být parazit, který protože miluje sport, se zraní, a náklady na léčbu ponese zbytek společnosti. Nechci být korupčník, který využívá známostí jen proto, že chce být zdravý a opět sportovat. Já nesu odpovědnost za své zdraví a já za to musím platit. Není prostě fér, aby za mě platili ti, kteří své tělo nehuntují a kteří se nechovají rizikově. A není fér, abych dostával lepší léčbu než ostatní jen proto, že někoho znám.

Chci si to platit a na oplátku chci být ten, kdo si vybírá své lékaře a odměňuje své lékaře podle toho, jak dobře a rychle jsou mě schopni vyléčit. Chci být pánem svého zdraví se vším všudy.

[ad#velkadolni]

Falešná solidarita

Podobně je to i se sociální politikou. Přenecháváme starost o své bližní, přátele a bezmocné na státu a výsledkem je, že se sociální politika scvrkla na hádky politiků o to, kolik má jít na důchody, kolik na nezaměstnané a kolik na handicapované.

Ze sociální politiky se tak úplně vytratili pojmy jako solidarita a soucit. A přitom solidarita a soucit je hluboce zakódovaná do podstaty každého z nás. Solidarita je akt, kdy „sou-cítím“ s druhým. Nelze ji nahradit daněmi a státním přerozdělováním, ať jsou bohulibější. V okamžiku, kdy nepomáhá člověk, ale stát, ztrácíme cit k druhým. Solidarita skrze stát neexistuje a ani nemůže. Skutečná solidarita může vycházet pouze z každého z nás.

Když necháme odpovědnost za naše zdraví na státu, staneme se národem nemocných. Necháme-li solidaritu s druhými na státu, staneme se asociální.

Proč? Chci vrátit odpovědnost za zdraví na každého z nás. Přejí si vrátit slovu solidarita opět význam. Usilují o navrácení soucitu do sociální politiky. Chci žít ve společnosti zdravých a solidárních lidí. 

ZDROJ: honzamikula.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...