30.12.2025
Kategorie: Historie0 přečtení

I na mrtvého si plivneme

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Zemřela Bardotka. Femme fatale, filmová ikona, milovnice zvířat, moudrý člověk. Je na místě tichá vzpomínka, pocta, úcta k bohatému životu výjimečného člověka. A nebyli bychom to my a nebyla by to naše doba, kdybychom nepřidali i trochu jedovaté sliny.

Jedovatá slina se objevila u nekrologu na serveru Novinky. Po velmi stručném výčtu jejích životních úspěchů došlo i na její politický postoj. „Politicky byla Bardotová velmi kontroverzní. Podporovala ultrapravicovou Národní frontu Jean-Marie Le Pena. V roce 1992 si vzala za muže jeho budoucího poradce Bernarda d’Ormala, uvedl list The Guardian. V roce 2006 se písemně obrátila na tehdejšího ministra vnitra a pozdějšího prezidenta Nicolase Sarkozyho s tím, že muslimové ,ničí naši zemi’,“ napsaly Novinky.

Brrr, to je ale krásně dávkovaný jed. Byla to ikona, konstatují Novinky, nemůžeme jinak, než o jejím skonu informovat, ale abychom měli svědomí čisté a stůl zůstal plný, kousneme, sekneme, infikujeme její památku nedůvěru, odporem, jakousi nepřístojností.

A možná bychom takovým způsobem měli změnit, my, nesmrtelní, každý nekrolog. Hezky podle nynější doby. Sice postavil nemocnice, byl to mecenáš, obroditel, vizionář, ale jednou ho někdo zahlédl, jak plive do záhonu růží vysazeného na počest naší diverzity. Pryč s ním, s nehodným. I na parte by mělo stát, že to byla svině. A řečník u rakve by měl v prvé řadě hanět, ne chválit, vzpomínat, s poctami člověka pohřbít.

Ultrapravicovou Bardotku by měli vystavit před davy jako odstrašující příklad. Počkat, možná, a jen se dohaduju, chtěla uchránit to francouzské, to evropské a bránila se novodobé doktríně nenávisti k vlastní zemi a jejímu zaplavovaní kulturně naprosto odlišnými etniky. Třeba viděla na vlastní oči, že země se mění a že se nemění dobrým směrem. Třeba viděla se svou životní zkušeností nevratný rozklad vlastní země. Země, kterou v šedesátých letech sama svou prací pomáhala definovat a kterou teď nepoznávala.

Ale takový pohled je… nepatřičný. Náš evropský dvoutřídní systém nepovoluje kritiku. Dvoutřídní ve smyslu lepších lidí a sviní. Kritikovi do nekrologu přidá komáří štípance, navodí pocit radosti z toho, že ta k*rva konečně zatáhla, protože vlastně nepatřila mezi lidský druh. Zastávala totiž špatné politické názory. Špatné názory… bože, existuje něco jako špatné názory? Co je to za blbost? I Belmondovi se tohle pokusili udělat po jeho smrti. I Delonovi. Ti také odcházeli na věčnost s jistými výhradami k současnosti a jejímu směrování a hlavní politický tah jim to i na márách vyčítal.

Ale to u nás, až na čestné výjimky, nehrozí. U nás si pochutnáte na ideologické polívce vařené s viry trojany s holubovou nádivkou. Trochu vetché hodnoty pak promádlujeme přes síto přemluvených bab až k podpisu nějaké novodobé anticharty. A ta umělecká fronta před podpisovým archem bude dlouhá, disciplinovaná a oddaná věci. Jak je jejím zvykem. Však podle toho vypadá i kulturní dědictví naší doby. Díla nevalné hodnoty nevábné vůně, nad kterými se po dotočení zavře voda, jak z nich vytéká podprůměrnost.

A tak se zvoláním – ať žije nenávist a dehonestace – přejme naší době nějakou tu újmu na zdraví, protože její existence už ohrožuje samou podstatu chápání života jako něčeho krásného, s čím je třeba se rozloučit u každého jednotlivého člověka s úctou a pokorou k vlastní smrtelnosti.

 

Redakce

Sdílejte článek:
0 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (34 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
23 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)