I Andrej Babiš má svá práva

Volební právo v článku 21 Listiny garantuje jednotlivci účast na politickém a veřejném životě. Předpokladem výkonu takového práva je samotná existence veřejné moci a její organizace, v níž je jednotlivci zajištěna participace. Právo je institucionalizováno v podobě voleb, volebních a hlasovacích procedur, v jejichž rámci je dán jednotlivci prostor, aby toto základní právo realizoval. Ve třetím odstavci čl. 21 je upraveno právo volit a být volen. Podle odstavce 4 mají občané za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Článek 21 Listiny základních práv a svobod zní takto:

Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

V Listině základních práv a svobod se nehovoří o tom, že majetnější má větší práva než nemajetný, hovoří se o rovném právu. Volební právo může být omezeno například lidem, kteří jsou zbaveni svéprávnosti v důsledku nemoci.

Politická rezoluce Evropského parlamentu navrhuje tři způsoby řešení střetu zájmu Andreje Babiše:

• Prodej Agrofertu
• Vzdát se dotací pro Agrofert
• Odejít z politiky

Nehledě nato, že Babiš splnil zákonnou podmínku v českém právním řádu o střetu zájmů a vložil Agrofert do svěřenského fondu, budeme dále předpokládat, že platí rovnice Babiš = premiér = Agrofert. Nastíníme dále možnosti, které Babišovi ukládá rezoluce Evropského parlamentu.

Prodej Agrofertu

Předpokládejme, že by se Babiš rozhodl prodat Agrofert. Pokud by ho chtěl prodat rodinným příslušníkům (manželce, dětem a jiným příbuzným), musel by čelit námitce, že se Agrofertu zbavuje jen na oko. Kritici ostatně Babišovi vyčítají, že do svěřenského fondu jmenoval rodinné příslušníky. Inu dobře, Babiš by prodal Agrofert někomu mimo okruh rodiny. Čelil by pak námitkám, že neexistuje záruka, že po svém konci v politice si koupí „svůj“ Agrofert “výhodně” zpátky. Stále by proto političtí odpůrci Babiše tvrdili, že je to „špatně“. Prodej Agrofertu proto není řešením, jen se jako řešení tváří.

Vzdát se dotací pro Agrofert

Tento požadavek je zdánlivě nejrozumnější. Nicméně, podrobnější rozbor ukáže, že se podobně jako prodej Agrofertu jako „rozumný“ jen tváří. Kritici tvrdí, že Babiš přijímá dotace (řádově miliardu korun ročně z EU) a je tak ve střetu zájmů, protože současně jako premiér výši dotací ovlivňuje. Lze však pouze konstatovat, že neexistují žádné „speciální“ dotace pro Agrofert v rámci tak zvaných nárokových dotací pro firmu, která pracuje v zemědělském odvětví a potravinářství. Všichni čeští pěstitelé a chovatelé mají stejnou výši dotace podle pravidel EU. Pokud by Babiš loboval za vyšší nárokové dotace a náhodou by mu to prošlo, pomohl by všem českým zemědělcům i sobě.

Argumentace, že EU posílá „evropské“ peníze, a tudíž musí dbát na to, kdo je získává, je v případě nárokových dotací ne zcela pravdivý. Babiš, tj. Agrofert, je velkou firmou řádově s třiceti tisíci zaměstnanci. V pořadí obratu figuruje mezi největšími českými firmami, v platbě daní a odvodů za své zaměstnance na zdravotní a sociální pojištění, odvádí několik miliard korun ročně. Dan z příjmu se pohybuje ročně kolem jedné miliardy korun, Přímo na svých stránkách Agrofert uvádí, že

33,47 miliard Kč do rozpočtu

Koncern AGROFERT odvedl na daních, sociálním a zdravotním pojištění v letech 2006 až 2018 do rozpočtu ČR téměř 33,5 miliard Kč.

Za každou 1 Kč vracíme 8 Kč

Koncern AGROFERT v letech 2006 až 2018 odvedl do státního rozpočtu ČR osmkrát více, než kolik ve stejném období z českého rozpočtu obdržel na dotacích.

1:1 – dostáváme stejné dotace, jako ostatní

Koncern AGROFERT čerpá stejné zemědělské dotace jako ostatní čeští zemědělci. Dotace jsou pro všechny stejné a všechny subjekty získávají dotace v poměru 1:1. Ani víc, ani míň. Rozdíl je pouze ve výměře obdělávané plochy a počtu hospodářských zvířat.

V zásadě se v případě nárokových dotací na půdu a stavy hospodářských zvířat jedná o kontrolu faktické výměry polí obhospodařovaných Agrofertem a počtu kusů hospodářských zvířat. Obě položky jsou snadno kontrolovatelné a nesouvisí s údajným střetem zájmů Babiše.

Teoreticky by bylo možné zbavit speciálním rozhodnutím Evropské komise potažmo Evropské rady Agrofert z nároku na dotace nenárokové (investice apod.) Nicméně, takové rozhodnutí by Agrofert diskriminovalo vůči obdobným podnikům v EU. Navíc, Babiš (Agrofert) přispívá do státního rozpočtu částkou asi 2-3 miliardy korun ročně, zatímco zaměstnanec s průměrným platem řádově 200000 Kč ročně. Nevidím proto jediný důvod proto, aby se Babiš dobrovolně vzdal nároku na dotace.

Odejít z politiky

Tento požadavek rezoluce je naprosto klíčový. Je jediným cílem, kterého by iniciátoři rezoluce rádi dosáhli. Existuje poměrně rozšířená idea, že pokud by Babiš odešel z politiky, hnutí ANO by už nedosáhlo na 30 % volebního výsledku. Je to úvaha veskrze racionální, protože Babiš podle mnohých analýz zatím nemá rovnocenného nástupce. Má kolem sebe spoustu „ochránců“, kteří mu kryjí záda, ale ne žádného výrazného politika. Jeden z mála výraznějších politiků, které hnutí ANO vygenerovalo, byl například Petr Vokřál. Toho ale vyšachovali poražení z komunálních voleb ze hry a Vokřál rezignoval i na lídra kandidátky ANO pro letošní krajské volby a odešel z hnutí ve zlém.

Diskutuje se často i varianta, zda by hnutí ANO přežilo, pokud by se Babiš stal jenom význačnou figurou v pozadí a sám by nekandidoval. Na to by odpověděly pouze volby. Zdá se mi, že se Babišovi ve vrcholné politice líbí a žádný plán na stažení ho zatím nezajímá.

Závěr

Andrej Babiš je zřejmě na vrcholu své politické kariéry. Do vrcholné politiky vlétl jako meteor po rezignaci Petra Nečase a v současné chvíli nemá silného protivníka. Má své voliče i když byl členem KSS, nemá čisté lustrační osvědčení a čelí obnovenému trestnímu stíhání za údajný dotační podvod. Tlak Evropského parlamentu na Babiše je významným krokem, který nemůže odbýt mávnutím ruky. Nicméně, sotva se může Evropská komise vyjádřit jinak než diplomaticky. Může například požadovat po Česku, aby své zákony lépe „harmonizovalo“ s pravidly EU. Nemůže ale v žádném případě rozhodnout, že Babiš není premiérem. Pohybujeme se tak stále v rovině politického boje těch českých opozičních stran v Evropském parlamentu, které se pokoušejí vykreslit Babiše jako podvodníka největšího kalibru. Mnohem větší vliv na voliče však bude mít dle mého soudu další vývoj hospodářské situace v Česku v době po virové. Pokud se vládě podaří „proinvestovat se“ z krize a udrží se nízká nezaměstnanost, vláda ANO s ČSSD může vydržet.