
Hrozba velkého konfliktu v Evropě na spadnutí? Moskva varovala Londýn
VK
Hrozba velkého konfliktu v Evropě na spadnutí? Moskva varovala Londýn před odvetou ve světových oceánech za útok britskými drony na ruské rafinérie a kritickou infrastrukturu! USA se mezitím vymezují do pozadí před nadcházejícím konfliktem mezi EU a Ruskem, zatímco mezi Bílým domem a Kremlem je čilá aktivita!
Geopolitická situace na evropském kontinentu se dostává do fáze, jakou moderní historie nepamatuje od doby Karibské krize v roce 1962. Incidenty kolem nasazení britských dronů a raketových systémů dlouhého doletu pro údery hluboko uvnitř ruského vnitrozemí vyhrotily vztahy mezi Spojeným královstvím a Ruskou federací v posledních hodinách na samou hranici přímého vojenského střetu.
Zatímco Londýn slovy nového premiéra deklaruje nekompromisní podporu Kyjevu bez ohledu na následky, Moskva otevřeně hovoří o konfiskaci západních lodí v mezinárodních vodách a o možnosti posuzovat britské akce jako přímé zapojení do války se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V průběhu uplynulých dnů byly na místech útoků ukrajinské armády v ruském vnitrozemí – zaměřených především na kritickou infrastrukturu a ropné rafinérie – identifikovány trosky pokročilých dronů britské výroby.
Přepis videa 1:
Moderátorka Sky News: „Pokud jde o zahraniční politiku, Ukrajina nasadila na území Ruska bezpilotní letouny vyrobené ve Velké Británii. Rusko nyní obviňuje Spojené království z eskalace války a varuje, že kroky Londýna budou nevyhnutelně mít následky. Jaké je vaše poselství prezidentu Putinovi v reakci na to?“
Andy Burnham (premiér Velké Británie): „-Velká Británie pouze činí to, co již dlouho slibovala, tedy podporuje Ukrajinu. Jsme stoprocentně proti této nelegální válce vedené Vladimirem Putinem. Poskytujeme podporu, aby se Ukrajina mohla bránit, a to byl postoj Velké Británie po celou dobu tohoto konfliktu, který zastávali i předchozí premiéři. Platí to i v mém případě. Nejsme přátelé jen za dobrého počasí. Budeme tam, když to Ukrajina bude potřebovat, a to se nezmění.“
Tento neústupný postoj ze strany britského kabinetu potvrzuje, že politická reprezentace v Londýně vsadila vše na jednu kartu. Namísto hledání diplomacie přichází rétorika, která podle řady bezpečnostních odborníků zavírá dveře k jakémukoliv jednání a staví Spojené království do role přímého účastníka konfrontace. Ruské velvyslanectví v Londýně okamžitě vydalo ostré varování adresované britské vládě.
V něm zdůraznilo, že Rusko nezanechá tyto kroky bez odvetných opatření a Spojené království bude muset čelit přímým následkům za eskalaci konfliktu. K celé situaci se pro televizní stanici Sky News vyjádřil nový britský premiér Andy Burnham. Jeho odpověď na dotaz ohledně varování z Moskvy jasně naznačila, že Londýn nehodlá ze své politiky ustoupit ani o krok.
Moskva odpovídá: Hrozba konfiskace plavidel na světových oceánech
Reakce z Ruské federace na sebe nenechala dlouho čekat. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov vystoupil s prohlášením, ve kterém přímo reagoval na slova britského premiéra i na zprávy z britského tiskového prostředí. Lavrov navázal na předchozí rozkaz prezidenta Vladimira Putina, který byl vydán na palubě gardového raketového křižníku Varjag. Ten nařídil ruskému námořnictvu, aby se připravilo na konfiskace plavidel zemí tzv. kolektivního Západu v mezinárodních vodách.
Přepis videa 2:
Pavel Zarubin (korespondent Kremlu): „Nový britský premiér poté, co mu přečetli prohlášení ruského velvyslanectví, řekl, že budeme stát za Ukrajinou, na tom se nic nezmění. A v britském tisku se s odkazem na jejich ministerstvo obrany objevují taková bezuzdná sdělení, že prý útoky dronů ukazují, že už se vůbec neznervózňujeme kvůli možné reakci Ruska.“
Sergej Lavrov (ministr zahraničních věcí RF): „-Víte, je mi líto Británie, pokud bude stát po boku Ukrajiny až do samého konce. A pokud jde o podstatu komentářů našeho velvyslanectví – a ministerstvo se k tomu také vyjádřilo –, znamená to pouze jedno: prezident upozornil na naše právo jednat v jakékoli oblasti světového oceánu, pokud někdo bude zasahovat do našich zájmů, do našeho majetku. Stejně tak máme právo považovat tuto hrdě oznámenou přímou účast britských raketových sil na útocích proti Ruské federaci za účast ve válce se všemi z toho vyplývajícími důsledky.“
Lavrovovo prohlášení vyslalo do světa zcela jednoznačný signál. Ruská federace je odhodlána sanovat hospodářské a vojenské škody způsobené britskými drony a raketami tím, že začne zabavovat britská (a potenciálně i další západní) obchodní a námořní plavidla kdekoliv na světových oceánech. Z právního i vojenského hlediska by jakýkoliv zásah proti britským lodím představoval přímou ruskou odvetu za předchozí západní konfiskace ruských lodí, což by vyvolalo řetězovou reakci a potenciální uzamčení klíčových námořních tras.
Horký podzim po zářijových volbách do Státní dumy
Analytici a geopolitičtí pozorovatelé v USA i v Rusku se shodují, že stávající situace směřuje k mimořádně dramatickému vyvrcholení v průběhu letošního podzimu. V Ruské federaci se 20. září konají plánované volby do Státní dumy. Podle interních i vnějších analýz nebude Moskva před tímto datem zbytečně riskovat rozsáhlé vojenské eskalace na mezinárodní scéně, aby byla zajištěna vnitropolitická stabilita. Jakmile však bude po volbách a voličské mandáty budou potvrzeny, Rusko může radikálně změnit charakter svého zapojení v konfliktu na Ukrajině, ale i v konfliktu s kolektivním Západem.
Očekává se, že akce zaměřené na konfiskace britských, francouzských či jiných západních plavidel naplno odstartují právě v říjnu. Historická paralela se zde nabízí přímo sama. Byla to právě druhá polovina října 1962, kdy svět během Karibské krize balancoval na hraně jaderné apokalypsy. Pokud v říjnu letošního roku dojde k naplnění hrozeb a ruská válečná plavidla začnou v Tichém, Atlantském nebo Indickém oceánu obsazovat britské lodě, Evropa se ocitne ve válečném stavu, ze kterého nebude snadného návratu.
Zákulisní dohody USA a izolovaná Evropa
Zatímco evropské mocnosti v čele s Velkou Británií stupňují napětí a dodávají Kyjevu zbraně pro údery do hloubi ruského území, postoj Spojených států amerických zůstává výrazně odlišný. Německý korespondent stanice CNN Frederik Pleitgen v pořadu Tagesschau na stanici ARD přinesl zásadní vhled do toho, jak probíhá komunikace mezi Washingtonem a Moskvou.
Přepis videa 3:
Frederik Pleitgen (korespondent CNN): „Myslím si, že Donald Trump se stále považuje za osobu, která má k Putinovi relativně blízko. Vím, že kontakty mezi Trumpovou administrativou a Rusy jsou dobré, a to i mezi Stevem Witkoffem a Kirillem Dmitrievem. Ten je šéfem investičního fondu. Stále je. Přesně tak. V současné době je to opravdu těžké říct. Američané jsou přece velmi zapojeni v Íránu.
Donald Trump se tam nějak snaží, aby to nějak skončilo, celá ta situace i v Hormuzu. Takže by to bylo obtížné a zároveň jsou vztahy USA s Ruskem již silné. To jsme ostatně viděli. Byl tam Volodymyr Zelenskyj ve Washingtonu a mluvilo se o tom, že by například mohli sami vyrábět ty protiletadlové rakety Patriot. On ale zase řekl: Ne, to radši ne. A ve výsledku jsou teď Ukrajinci téměř na mizině.“
Analýza diplomacie naznačuje, že tyto nepřetržité kontakty mezi americkými a ruskými představiteli zdaleka nejsou o „přátelství“ nebo ústupcích. Jde o chladný pragmatismus a vzájemné ujištění se o bezpečnostních zárukách. Spojené státy dávají Rusku najevo, že jejich prioritou jsou vlastní zájmy na Blízkém východě (například v Hormuzském průlivu) a uspořádání vztahů s Čínou.
Zároveň však z těchto jednání vyplývá děsivý závěr pro evropské státy: Moskva vysílá Washingtonu jasný signál, že pokud evropské země eskalují konflikt na Ukrajině nebo přímo na ruském území, případná ruská odveta se dotkne výhradně Evropy. A stejně tak Spojené státy ujišťují Moskvu, že nemají v úmyslu nechat se zatáhnout do války s Ruskem kvůli rozhodnutím Londýna či Paříže. V praxi tak sledujeme parcelizaci a kolíkování sfér vlivu světových mocností – USA si chrání své geopolitické pozice jinde, zatímco Evropa zůstává na bojišti čím dál tím více izolována.
Politická nestabilita v Londýně jako nebezpečná rozbuška
Srovnáme-li vnitropolitickou situaci globálních hráčů, vynikne propastný rozdíl. V Ruské federaci, v Číně i ve Spojených státech existuje stabilní mocenské centrum se silnou kontinuitou. Naproti tomu v Londýně se od roku 2022 vystřídala celá řada premiérů a vládních kabinetů, což ze Spojeného království dělá mimořádně labilní prvek evropské architektury.

Historie opakovaně ukázala, že politicky oslabení lídři a nestabilní vlády mají tendenci řešit domácí hospodářské a sociální krize vyvoláváním zahraničních konfliktů. Válka se stává nástrojem pro odvrácení pozornosti veřejnosti od vnitřních problémů, klesajících preferencí a ekonomické stagnace.
Právě v tomto světle získávají údery britských dronů na ruské rafinérie a objekty kritické infrastruktury hrozivý rozměr. Nejde o uváženou vojenskou strategii, ale o nebezpečnou vabank hru, která de facto představuje vyhlášení války Rusku ze strany Londýna. Pokud se tato eskalace nezastaví, evropský kontinent může již letos na podzim čelit následkům, na které není nikdo připraven. A to není malování čerta na zeď, to je prostě realita.
-VK-

Eurosajuz, společně s Británií, jsou v podřízeném stavu k USA.
Celkový veřejný dluh USA nyní překonal 40 000 000 000 000 USD.
Před pěti měsíci to bylo 39 000 000 000 000 USD.
Za posledních deset let se dluh zdvojnásobil.
To je vše v mém názoru na evropský eskalační tlak proti Rusku.
Západ už nemá téměř nic, válka je jeho jediná šance, i ta případně prohraná, není jiné cesty, miloony mrtvých na naší straně znamená méně hladových krků, tak hrrrrr na nĕ.
Dluh USA, Anglie, Francie, Portugalska, Španělska, Itálie, Řecka, Holandska, Belgie a dalších států KoZa je již dnes zcela nesplatitelný.
Jejich jedinou šancí je opravdu jen válka, která zcela přirozeně ruší veškeré dluhy a přesouvá je na jinou úroveň.
Jak jistě všichni víme, všichni po II.WW nakonec dlužili USA.
Akorát my jsme dlužili Anglánům za naše bojové stíhače, kteří se velkou měrou zasloužili o obranu Velké Británie před nacistickým Německem proti akci „Lvoun“.
Museli jsme Anglii splácet za jídlo, ubytování a dokonce i tkaničky v botách našich stíhacích pilotů.
Vydírali nás nevrácením měnového zlata.
Poté, co Československo uhradilo Spojenému království 24,3 milionu liber a USA 84,4 milionu dolarů, získalo zpět 18,4 tuny zlata. Československo požadovalo 45,5 tuny. Ke konečnému vyrovnání došlo až v roce 1998.
Ovšem pak to zlato s gigantickou ztrátou rozprodal tehdejší guvernér České národní banky Josef Tošovský, když bylo tehdy zlato na minimu. Počátkem roku 1996 se pohybovala unce zlata kolem 400 dolarů. V létě 1999 už byla u 250 dolarů. ČNB prodala zlato za cenu, která byla zhruba 5,4x nižší.
Odůvodněn byl mimo jiné pravděpodobným poklesem hodnoty zlata na světových trzích, s ohledem na zvažovaný prodej zlatých rezerv zeměmi, které měly nově vstoupit do Evropské měnové unie (EMU).
Nepopulární akcí ČNB v oblasti devizové činnosti se stal prodej více než 50 tun zlata z českého zlatého pokladu. Tento prodej proběhl postupně během let 1997 až 1998 (pokles ze 70 tun na 7,8 tuny).
Na konci roku 2025 bylo ve zlatých rezervách ČNB již 67 tun zlata a plánováno je dosažení 100 tun.
Dnes ho ČNB nakupuje za několikanásobnou cenu a ještě se tím debilové chlubí. V srpnu 2011 se cena 1 unce už blížila 1900 dolarů. Tady je vrchol.
Všichni kolem nás mají hodně zlata, jen my se ho zbavili.
Je to jen náhoda? Není to tak, že chytří drží tisíciletími ověřený žlutý kov a naivní ovce drží údajně „cenné“ papíry předlužených států? Nezapomínejme, že Itálie jako třetí největší ekonomika eurozóny má mít letos dluh téměř 160 % hrubého domácího produktu. To je splatitelné jen teoreticky.
Neuvěřitelné!!!
Nejhorší na tom všem je, že bordel ve světě dělá pár č..áků a tak to bylo vždycky.
Kolektivnímu západu docházejí zdroje a suroviny. Bývalé kolonie už nic nedají a kdo ještě má je Rusko. Ale to není blbé a své si pohlídá
A do Ochotského moře tiše vklouzla obrovská ponorka se šesti Poseidony na palubě…..
dejte mi vědět, až kreml „zadrží“ nějakou loď, stydnou mi ledvinky a na žvanění blbečků nemám čas
Ad balík …Máte pravdu, že jde asi opět jen o planou rétoriku. Ale co když ne? Ani Putin zřejmě nechce být tím člověkem, který rozpoutá jadernou apokalypsu a možný zánik světa jak je známe. A to je podle mě důvod, proč zatím Rusko pouze vyhrožuje.
Ale až nedej Bože, smete Londýn a celé britské ostrovy v jaderném ohni a k tomu je nakročeno, tak opravdu s těmi ledvinkami raději spěchejte, abyste je mohl v klidu dojíst.Protože pak nastane to pravé tóčo i pro Českou republiku.- Pěkný den.
prvním možným dějem může být, že už nebude zadržená žádná ruská loď….další možnosti už jsou potom válečného rázu… budou vypuštěny driftující miny do Lamanšského průlivu, nebo někde jinde a to bude teprve legrace. Protože zadržovat kupříkladu anglickou loď uprostřed tichého oceánu moc důrazně nevypadá. A to chápou i v Kremlu.
Stačí jeden Poseidon u ústí Temže, druhý mezi Dublinem a Liverpoolem a třetí na západě Irska u Galway.
Současný výbuch zlikviduje stometrovou tsunami Anglány a Iry současně. Zůstane jen Skotsko a Severní Irsko.
Další tři u New Yorku, Washingtonu a New Orleans. A je vystaráno o východní a jižní pobřeží USA, Mexiko a Karibik .
Pak jeden Orešnik na Yellowstonskou kalderu ve Skalistých horách ve Wyomingu a o USA je postaráno. Předpokládám, že Ruská generalita o tom ví naprosto vše.
Ostatně ta ponorka s Poseidony už vyplula a Orešniky už vyzkoušeli na Ukrajině, zatím pouze s konvenčními náložemi.
Viděl jsem ten první úder Orešniku na Ukrajině, něco děsivého. Ty klacky ze slitiny wolframu působily jako blesky.
Soudruzi, nevím, nevím. Opravdu nevím. Zkouším přemýšlet, moc mi to nejde, protože Kolář je teď někde v Bruseli. Tak se poradím s vámi. Kdo teď vlastně vede v počtu vyhlášení a prohlášení? Velký oranžový otec ve Washingtonu s opakovaně prohlašovaným vítězstvím nad Iránem nebo Putin s vyhlašováním varování a červených linií?
Biden byl senilní dědko, který ani nevěděl, kde je a co dělá a podával ruku duchům. „Čurat, kakat, napít“.
Jak to bylo ve filmu Fešák Hubert? – „nudle, nudle a když se podělal – „saprlot“.
To Trump je jiný frajer!
Asi už stokrát zvítězil nad Íránem, dvakrát chtěl vyhladit civilizaci, několikrát nařídil pozemní invazi, naposledy vyhlásil Hormuz za americké území.
Jeho letadlové lodě se drží v uctivé vzdálenosti od Íránu a jeho raket, jedna letadlová loď byla zasažena drony a raketami, ve druhé údajně „vyhořela“ prádelna, ale podle Al Džazíry byla taky zasažena.
Momentálně se mimo dostřel i poslední, ovšem tam přetékají hajzlíky, nikdo neví, čím si mariňáci utírají prdelky, protože došel toaleťák a na jídlo dostávají už 14 dní jednu placku a hrnek rýže.
A navíc už nebyli od loňského listopadu na břehu, takže chtějí skákat z paluby. Asi by chtěli doplavat do Íránu a požádat o azyl.
Rus zadržuje lodě jiným způsobem akorát balík o tom neví shalom.
Již dávno jsem psal,že anglosasové by měli dostat za uši,protože v každé sviňárně,co se děje na Zeměkouli,mají své špinavé pařáty.Jsou zlo pro celé ostatní lidstvo a to po několik století nazpět.
„Geopolitická situace na evropském kontinentu se dostává do fáze, jakou moderní historie nepamatuje od doby Karibské krize v roce 1962.“ — karibská krize byl Chruščovův humanitární akt za zachování dolaru. Bez ní by se západní systém z Brettonwoods rozpadl vlivem zabudovaného vykrádání zlatých rezerv členských států ve prospěch USA.
Karibská „krize“ vedla na to, že se západ semkl kolem USA a to mohlo dalších 20 let pokračovat v ničivém díle až do roku 1971, kdy Nixon definitivně vyhlásil, že USA tu rozhodně není od dodržování mezinárodních dohod; ani těch, které samo na sílu vynutilo.
Takže tenkrát opravdu vůbec o nic nešlo a vyhrocená rétorika obou stran měla jediný cíl – aby mělo SSSR s kým jednoduše jednat dál a nerozdrobilo partnera na maličké samostatně jednající kousky.
K zachování dolaru a zachování celkové dominance USA přispěl tzv. „petrodolar“.
V letech 1971-1973 žid Henry Kissinger domluvil se státy OPEC obchodování ropy za dolar.
Účtování ropy v dolarech vede k tomu, že inflace a cena ropy ve velké míře závisí na kurzu dolaru i u těch zemí, které dolar nepoužívají. Protože země prodávající ropu často nejsou schopny vydělané peníze investovat do svého rozvoje, proudí získané dolary zpět do USA (kapitál, půjčky), což je pro USA výhodné.
Tato skutečnost způsobila efekt, že USA mohou mít jakýkoliv státní dluh, protože si ho vykompenzují petrodolarem.