Čtyřiačtyřicet procent, které by Berlín neměl přeslechnout
D. D. KRAJČA
Jedna spolková země samozřejmě není celé Německo a bylo by laciné vydávat výsledek voleb v Sasku Anhaltsku za obraz nálady všech Němců od Baltu až po Alpy. Německo je politicky, hospodářsky i historicky příliš různorodá země na podobná jednoduchá zobecnění. Přesto existují volební výsledky, nad kterými lze mávnout rukou jako nad regionální zvláštností, a potom existují výsledky, při kterých by měl člověk odložit stranické sympatie, přestat na chvíli řešit, zda má vítěze rád, a začít přemýšlet nad tím, co se ve společnosti vlastně děje. Přibližně 44 procent hlasů pro AfD v Sasku Anhaltsku patří bezpochyby do té druhé kategorie.
Stačí se totiž vrátit o pouhých pět let zpátky. AfD tehdy získala 20,8 procenta hlasů, zatímco CDU 37,1 procenta. Dnes se jejich postavení téměř obrátilo, AfD se pohybuje kolem 44 procent a CDU přibližně kolem 18,5 procenta. Takový přesun už není drobným zakolísáním voličských nálad ani běžným trestem vládním stranám, který jednou přijde a podruhé zase odejde. Jestliže jedna politická síla během pěti let více než zdvojnásobí svůj výsledek a její hlavní soupeř přijde přibližně o polovinu podpory, potom se před námi odehrává něco hlubšího. Nemusíme tomu říkat revoluce ani historický zlom, na taková slova je zatím příliš brzy, ale rozhodně bychom měli mluvit o velmi hlasitém varování.
Německý volič je zkrátka naštvaný. Mohli bychom samozřejmě použít kultivovanější výrazy a napsat, že je znepokojený, frustrovaný nebo že ztrácí důvěru v tradiční politické instituce, jenže podstata by zůstala stejná. Lidé sledují rostoucí životní náklady, problémy průmyslu, zprávy o rušení pracovních míst a nejistotu v odvětvích, která ještě nedávno působila téměř nezničitelně. Německý automobilový průmysl, po desetiletí symbol prosperity a technické síly země, prochází bolestivou proměnou. Do toho přicházejí ceny energií, drahé bydlení, migrace a otázky spojené s její integrací, bezpečností a náklady. Každé z těchto témat je mnohem složitější, než jak bývá prezentováno v předvolebních heslech, jenže volič nakonec neposuzuje vládu podle odborných studií a grafů. Posuzuje ji podle vlastního života, své výplaty, účtů, práce, okolí a pocitu, zda se jeho rodině žije lépe, nebo hůře.
Právě tady podle mého názoru současná německá politika selhává nejvíce. Může vysvětlovat, proč jsou některá rozhodnutí nutná, může hovořit o transformaci hospodářství, evropských závazcích, geopolitické odpovědnosti nebo dlouhodobých cílech, ale pokud stále větší množství lidí získává pocit, že jejich každodenní problémy zůstávají někde na konci seznamu priorit, žádná tisková konference tento pocit neodstraní. Politika se nakonec nehodnotí podle toho, jak dobře dokáže sama sebe vysvětlit, nýbrž podle toho, zda jí lidé ještě věří. A výsledek v Sasku Anhaltsku naznačuje, že důvěra značné části tamní společnosti v dosavadní směřování Německa je mimořádně nízká.
Bylo by přitom velmi pohodlné vysvětlit všechno jednou větou o radikálních voličích na východě Německa. Jenže právě takové vysvětlení může být cestou k dalšímu podobnému výsledku. Čtyřiačtyřicet procent není malá protestní skupinka někde na okraji společnosti. Jsou to statisíce lidí různých profesí, příjmů, životních zkušeností a motivací.
Jistě, část z nich může být přesvědčeným tvrdým jádrem AfD, část může sdílet její nejradikálnější postoje, ale další ji mohou volit jednoduše proto, že už nevěří ostatním. Hodit všechny do jednoho pytle, opatřit jej vhodnou nálepkou a následně se uklidňovat tím, že problém byl pojmenován, je možná příjemné pro politické komentátory, jenže skutečný problém tím nezmizí. Naopak může dál růst.
A tady se dostáváme k možná nejcitlivější části celého příběhu. Je docela dobře možné, že AfD získá kolem 44 procent hlasů, volby s obrovským náskokem vyhraje a přesto nebude vládnout, protože ostatní strany vytvoří většinu bez ní. Z hlediska pravidel parlamentní demokracie na tom není nic nezákonného ani samo o sobě nedemokratického. Volby neurčují automaticky premiéra, určují složení parlamentu a vládu následně sestavuje ten, kdo pro ni dokáže získat většinu. Jenže vedle právní a ústavní stránky existuje také psychologie společnosti, a právě tu bych rozhodně nepodceňoval.
Představme si člověka, který už dnes věří, že jej politický systém neposlouchá. Přijde k volbám, odevzdá svůj hlas straně, která následně získá téměř polovinu všech hlasů a s obrovským náskokem zvítězí, aby potom sledoval, jak se prakticky celý zbytek politické scény spojí a vítěze nechá v opozici. Samozřejmě může přijmout, že taková jsou pravidla parlamentní hry. Stejně tak ale může nabýt dojmu, že ať hlasuje jakkoli a ať jeho stranu podpoří sebevětší množství lidí, systém si nakonec stejně najde cestu, jak ji k moci nepustit. A právě tento pocit může být mnohem nebezpečnější než samotný volební výsledek.
Radikalizace společnosti totiž zpravidla nezačíná jednoho rána tím, že se statisíce lidí probudí jako extremisté.
Vyrůstá postupně z frustrace, pocitu bezmoci, nedůvěry a přesvědčení, že běžnými prostředky už není možné nic změnit. Netvrdím, že právě toto Německo čeká, a už vůbec netvrdím, že k tomu musí dojít. Tvrdím pouze, že pokud bude velká skupina voličů dlouhodobě nabývat dojmu, že je politicky nežádoucí bez ohledu na svou početnost, může se její frustrace dále prohlubovat. A pak už nebude stačit svolat tiskovou konferenci a vysvětlit lidem, že nepochopili demokracii. Možná bude potřeba připustit, že demokracie také musí umět pochopit je.
Proto bych dnešní výsledek nečetl jako vítězství jedné strany, ale především jako účet vystavený stranám ostatním. AfD nevznikla ve vzduchoprázdnu a její současná síla také nespadla z nebe. Pokud tradiční německé strany chtějí její růst zastavit, nestačí donekonečna vysvětlovat, proč je špatná. Budou muset přesvědčit její voliče, že existuje lepší alternativa, a především jim dokázat, že slyší jejich problémy. To je mnohem obtížnější než politická izolace soupeře, protože to znamená podívat se také na vlastní chyby, přiznat neúspěšná rozhodnutí a možná změnit politiku, která byla ještě včera prezentována jako jediná správná.
Jedna spolková země není celé Německo. Na tom se nic nemění. Teprve další zemské volby ukážou, zda jsme byli svědky především specifického výsledku Saska Anhaltska, nebo zda se před našima očima skutečně začíná měnit politická mapa země. Pokud se ale podobný trend zopakuje i jinde, nebude už možné všechno vysvětlovat regionálními zvláštnostmi bývalého východního Německa. Pak bude namístě připustit, že se mění samotné Německo.
A právě proto bych těch dnešních 44 procent nepodceňoval. Ne proto, že by znamenala, že Německo patří AfD, ani proto, že by automaticky předpovídala výsledek příštích spolkových voleb. Jsou důležitá proto, že ukazují velikost nespokojenosti, která se pod povrchem německé společnosti nahromadila. Politici mohou tento signál vyslechnout, mohou se pokusit pochopit jeho příčiny a něco změnit. Mohou jej také znovu označit za výstřelek nespokojeného východu a pokračovat stejně jako dosud.
Jenže potom by se jednou mohli probudit do Německa, jehož politický směr se skutečně změnil. A zjistit, že první opravdu hlasité varování přišlo už ze Saska Anhaltska.
Daniel Danndys Krajča, fb
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč
Celkem za měsíc: ... 5 820,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
Podobné příspěvky
Kecy o míru, ale přitom chtějí vyprovokov...
VK Kecy v kleci o míru na Ukrajině, ale v OSN hlasují proti Ruskem iniciované rezoluci odsuzující glorifikaci nacismu!
Německá ministryně přiznala, že přechod...
SLOVANKA Zatímco u nás vláda v předklonem před Bruselem a větrnou lobby pokračuje ve Fialově destrukci a schvaluje tzv.
Kluci si uvědomili, že s Merzem by šli do války..Do té skutečné se jim nechce. Ví, že by přišli o život. Takže kluci a jejich maminky, rodiče to hodili těm, o nichž jsou přesvědčeni, že válce zabrání.
Mějte se hezky.
Kouzlo jménem korespondenční volba.
AFD mohla mít 51%
Ale s výsledky korespondenční volby AFD spadla na 44%.