Francie: Rychle rostoucí hrozba

Francouzský týdeník Le Journal du Dimanche publikoval 30. ledna 2024 nejkomplexnější a nejpodrobnější průzkum o tom, co si francouzští muslimové myslí. Výsledky tohoto průzkumu jsou znepokojivé.

První otázka v průzkumu se týkala židů. 17 % francouzských muslimů přiznalo, že nenávidí židy. 39 % jich uvedlo, že mají negativní nebo velmi negativní vztah k judaismu.

Francie je v Evropě 21. století jedinou zemí, kde jsou židé pravidelně vražděni jen proto, že jsou židé. Od únosu, mučení a zavraždění Ilana Halimiho v lednu 2006 mají smrt všech židů zavražděných ve Francii na svědomí muslimové. Sammy Ghozlan, prezident Národního úřadu pro sledování antisemitismu (BNVCA, Bureau National de Vigilance Contre L’Antisemtisme), který eviduje antisemitské činy a pomáhá jejich obětem, již více než dvacet let rok co rok zdůrazňuje, že téměř všechny násilné antisemitské činy ve Francii páchají muslimové.

Pokud jde o Izrael, tak výsledky průzkumu jsou ještě znepokojivější. Názory vyjádřené respondenty jsou horší než nenávist. 45 % francouzských muslimů si přeje úplné zničení Izraele. Podobný počet francouzských muslimů označil znásilňování, mučení, podřezávání a upalování židů zaživa teroristy Hamásu v Izraeli 7. října 2023 jako „akt odporu„.

Téměř polovina jedné náboženské komunity v západní demokracii si tedy otevřeně přeje zničení skupiny lidí, kteří byli právě zmasakrováni v jiné zemi – přitom se jednalo o nejvyšší počet obětí od konce holocaustu.

19 % francouzských muslimů sympatizuje s Hamásem. To, že tolik francouzských muslimů sympatizuje s organizací, jejíž vůdci prohlašují, že budou opakovat útok ze 7. října 2023 znovu a znovu, tak dlouho, dokud nebude Izrael zničen, a bez ostychu prohlašují, že chtějí genocidní zničení jediného židovského státu, je alarmující, protože francouzští židé i nežidé jsou díky tomu v extrémně nebezpečné situaci.

Další čísla ukázala, že 42 % francouzských muslimů respektuje islámské právo šaría více než zákony Francouzské republiky (ve věkové kategorii 18 až 25 let má tento názor 57 % muslimů).

Evropský soud pro lidská práva v roce 2003 rozhodl, že právo šaría je neslučitelné s hodnotami demokracie. Právo šaría stanoví, že Alláh nařídil všechna pravidla, která musí lidské bytosti dodržovat, a že všechna pravidla odporující právu šaría musí být odmítnuta. 37 % francouzských muslimů tvrdí, že podporuje Muslimské bratrstvo – to není překvapivé: hlavní francouzská muslimská organizace Musulmans de France („Muslimové Francie“) je francouzskou pobočkou Muslimského bratrstva.

Každý rok organizace Musulmans de France pořádá konferenci, která přitahuje statisíce muslimů z celé Evropy. Skupina také na konferenci zve radikální imámy, kterým je tak dána příležitost promluvit k velkým davům.

Průzkum dále ukázal, že 49 % francouzských muslimů si přeje, aby katolíci konvertovali k islámu, a že 36 % procent muslimů si přeje přeměnu kostelů na mešity. Některé kostely již byly transformovány. Průzkum také odhalil, že 25 % francouzských muslimů uvedlo, že „Francie“ je slovo, které odmítají používat.

Tyto údaje je však potřeba vnímat ve spojení s jinými fakty.

Francie je jednou z mála zemí západního světa, kde byli muži podřezáni radikalizovanými muslimy. (Druhou zemí je Velká Británie, kde v roce 2013 dva muslimové zavraždili britského vojáka Lee Rigbyho a snažili se mu uřezat hlavu.) Učitel Samuel Paty byl podřezán 16. října 2020. Drobný podnikatel Herve Cornara byl podřezán 26. června 2015 v malém městě Romans-sur-Isère ležícím na jihovýchodě Francie. A otci Jacquesi Hamelovi podřízli hrdlo a uřezali hlavu 26. července 2016 v Saint-Étienne-du-Rouvray v Normandii, když sloužil mši v téměř prázdném kostele.

Francie má shodou okolností také nejvyšší počet „no-go zón“ v Evropě. Ve Francii je nejméně 751 identifikovaných Zones Urbaines Sensibles („citlivé městské zóny“), které jsou ovládány muslimskými gangy a radikálními imámy. Nemuslimové tam mohou žít jen pod podmínkou, že přijmou status dhimmi (tolerovaného občana druhé kategorie), skloní hlavu a akceptují, že žijí na území ovládaném islámem. Členové muslimských gangů už policii nerespektují. Pokud dojde k incidentu mezi policistou a členem gangu, následují nepokoje a policie dostane rozkaz, aby v případě hrozící eskalace nikoho nezatkla.

Francie je zemí, kde muslimové tvoří více než 70 % všech vězňů. Podle různých zpráv je kriminalita mezi muslimy velmi vysoká.

Před třemi desetiletími mělo pařížské předměstí Seine-Saint-Denis početnou židovskou komunitu. V důsledku neustálých vyhrůžek se z této čtvrti odstěhovali téměř všichni židé. Těch pár židů, kteří zde zůstali, své židovství skrývá.

V celé Francii židovští muži schovávají své jarmulky pod klobouky. Židovské ženy již nevystavují na odiv své přívěsky s Davidovou hvězdou. Mnoho židovských rodin již na dveře svých domů neumisťuje mezuzy. (Poznámka překladatele: Mezuza je malá schránka obsahující svinutý pergamen s dvěma pasážemi z Tóry.)

Již více než 20 let nelze ve francouzských školách mluvit o holocaustu. Když Georges Bensoussan v roce 2004 vydal knihu Ztracená území republiky (Les territoires perdus de la république), která odsuzovala muslimský antisemitismus rozšířený ve školách, židovští studenti již zažívali obtěžování a diskriminaci. Většina židovských rodin ve Francii dnes z opatrnosti již neposílá své děti do státních škol a zapsala své děti do soukromých škol. Když je ve státní škole šikanován nějaký židovský student, tak úřady proti pachatelům nic nepodniknou a místo toho požádají rodiče šikanovaného židovského dítěte, aby ho umístili do jiné školy.

Francouzští křesťané, kteří na krku nosí křížek, jsou uráženi. Každý rok jsou desítky francouzských kostelů znesvěceny a vypleněny.

Ve Francii dojde každý den k více než 120 útokům nožem, které se mohou stát kdykoliv a kdekoliv. Většinu těchto útoků páchají muslimové, kteří pak policii řeknou, že to udělali, protože nenávidí nevěřící a nenávidí Francii. V novinách se objevují pouze ty útoky nožem, které mají za následek smrt, ostatní útoky jsou v tichosti opomíjeny. V největších francouzských městech se přepadení a tělesné násilí stalo běžnou záležitostí. Ve Francii také každý den dochází k více než dvěma stovkám znásilnění, většinou spáchaných muslimy, kteří se do Francie dostali ilegálně. Pouze 7 % ilegálních imigrantů, kterým bylo nařízeno opustit Francii, bylo skutečně deportováno.

Průzkum v týdeníku Le Journal du Dimanche vzbudil jen nepatrný ohlas.

Pouze jeden francouzský politický lídr – bývalý novinář Éric Zemmour – se odvážil říct, že situace je stále více alarmující a že muslimové představují pro Francii stále větší hrozbu. Jeho komentáře vedly k tomu, že byl několikrát odsouzen k zaplacení vysokých pokut za „vyvolávání předsudků a nenávisti vůči muslimské komunitě.“ V prezidentských volbách v květnu 2022 získal pouhých 7 % hlasů, jeho poselství se zjevně buď nedostalo k dostatečnému počtu voličů, nebo nebylo mezi Francouzi široce přijímáno.

Předsedkyně strany Národní sdružení Marine Le Pen se omezila na odsuzování přítomnosti „islamistické ideologie zcela odlišné od islámu“ ve Francii a trvá na tom, že se k této ideologii hlásí pouze nepatrná menšina muslimů. A maluje vzdušné zámky, když dodává, že islám je „plně kompatibilní“ s francouzskými institucemi.

La France Insoumise („Nepoddaná Francie“) – nejsilnější levicová politická strana ve Francii – je silně protiizraelská. Její vůdce Jean-Luc Mélenchon nazývá Hamás hnutím „odporu“. V roce 2022 získal celkově 21,9 % hlasů a hlasovalo pro něj 69 % muslimů.

Několik poslanců francouzského Národního shromáždění postoje La France Insoumise a Mélenchona odsoudilo, ale pouze jeden, Meyer Habib, se ohradil proti levicovému a muslimskému antisemitismu a mluvil o stále závažnějších hrozbách, které ohrožují francouzské židy i Francii samotnou. V důsledku toho obdržel on i jeho rodina stovky vyhrůžek smrtí a nyní jsou nuceni žít pod nepřetržitou policejní ochranou.

Francouzský prezident Emmanuel Macron v říjnu 2020 řekl, že chce bojovat proti tomu, co nazval „islámským separatismem„, ale zdálo se, že nechce vidět, že muslimové ovlivnění islamismem se od zbytku společnosti nechtějí „oddělit“, ale chtějí celou společnost dobýt a přinutit ji se islámu podřídit. „Islám,“ dodal Macron, je „v krizi„. Jeho prohlášení vyvolalo vášnivé protesty všech francouzských muslimských organizací a demonstrace v několika islámských zemích. Od té doby se prezident Emmanuel Macron tomuto tématu naprosto vyhýbá.

Na demonstraci proti antisemitismu, která proběhla v Paříži 12. listopadu 2023, se neobjevili zástupci žádné islámské organizace. Na masakr Hamásu spáchaný 7. října 2023 reagoval pouze imám Velké mešity Chems-Eddine Hafize, který prohlásil: „Co je důsledkem všech těch bomb, zabitých a té frustrace způsobené během mnoha let? Jen nenávist toho druhého.“ – To nebylo zrovna upřímné odsouzení masakru. Poté obvinil Izrael z útoků na civilní obyvatelstvo v Pásmu Gazy: „Islám naprosto odsuzuje útoky na civilisty v ozbrojeném konfliktu.“

Francouzské muslimské on-line magazíny jsou daleko bojovnější. Publikují propagandu Hamásu a obviňují Izrael z páchání „genocidy“ v Pásmu Gazy. Nikdy se ani slovem nezmíní o tom, že Hamás používá palestinské Araby jako lidské štíty ani že Izraelské obranné síly dělají, co mohou, aby předešly úmrtí civilistů, přičemž často vystavují své vlastní životy velkému riziku.

Francouzský komentátor Ivan Rioufol ve své knize La guerre civile qui vient (Přicházející občanská válka) vydané v roce 2016 napsal:

„Otázka přítomnosti muslimů ve Francii musí být položena realisticky a bez obalu… vzestup nekompromisního islámu ve Francii by znamenal nouzová opatření. Pokud nebudou velmi rychle přijata příslušná rozhodnutí a pokud francouzští političtí lídři neodloží svou téměř všeobecnou dobrovolnou slepotu, čeká Francii tragická a násilná budoucnost.“

Francie je zemí s největším počtem muslimů v Evropě: muslimové tvoří zhruba 10 % z 67,75 milionu obyvatel. Podle analýzy think tanku Pew Research Center se očekává, že do roku 2050 jejich podíl vzroste na 17 %.

Podobná situace jako ve Francii je i v jiných západoevropských zemích, kde je muslimská populace možná menší, ale rychle roste.

V knize Londonistan britské novinářky Melanie Phillips vydané v roce 2006, autorka psala o existenci čtvrtí v Londýně, kde de facto vládne právo šaría a uvedla že „šedesát procent britských muslimů by si přálo, aby bylo právo šaría zavedeno v celé zemi.“ V roce 2019 v článku publikovaném v londýnském židovském týdeníku Jewish Chronicle napsala: „Velmi vysoký počet britských muslimů se hlásí k extremistickým a antisemitským názorům.“

V Německu se začaly objevovat zóny pod kontrolou práva šaría. Objevily se také v Belgii, Švédsku a Nizozemsku. Nedávné vítězství Geerta Wilderse v nizozemských volbách by mohlo být znamením obratu a probuzení v Evropě. Na závěry je ale příliš brzy. Ani tři měsíce po svém volebním vítězství se Wildersovi bohužel stále nepodařilo sestavit vládu.

V roce 2015 popsal alžírský spisovatel Boualem Sansal v románu 2084: The End of the World(2084: Konec světa) totalitní budoucnost, v níž muslimští extremisté nastolí represivní chalífát, kde je zrušena svoboda myšlení i jednání. Když se ho televizní reportér zeptal, jaká bude podle jeho názoru Francie v roce 2084, tak okamžitě odpověděl: „Francie bude islamistická.“ „A celá Evropa rovněž,“ dodal.

Bývalý šéf německé civilní vnitřní zpravodajské služby – Spolkového úřadu pro ochranu ústavy – Hans-Georg Maassen v nedávném rozhovoru řekl, že „Evropané se postupem doby podřídí islámu.“

Pokud se Evropané chtějí takové budoucnosti vyhnout a chtějí si zachovat svou kulturu, tak o to musí začít usilovat nejen slovy, ale i svými činy. Pokud rychle nezačnou, tak to bude znamenat konec evropské civilizace v podobě, jak ji známe.

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.