
Evropa nebude přehlasována, bude renormalizována
RALPH SCHOELLHAMMER
Jedním z největších omylů v dnešním politickém diskurzu je představa, že smysluplné změny lze dosáhnout pouze 51procentní většinou a že vše pod touto hranicí je pouhý šum. Bohužel právě na tom šumu záleží, ne na číslech. Jak kdysi napsal velký George Jonas: „Věci nehýbou tiché většiny, ale hlasité menšiny. Nepočítejte hlavy, počítejte decibely.“ Tyto řádky napsal o Blízkém východě, ale platí stejně tak i na Západě.
Chcete příklad? V USA i jinde je podíl populace patřící do „queer spektra“ v téměř každém průzkumu nadhodnocen. Zatímco si mnoho lidí myslí, že téměř čtvrtina populace patří k LGBT, skutečná čísla jsou mnohem nižší: u transgenderismu je to 1,3 %, a i kdybychom započítali všechny existující varianty (včetně těch, kdož se identifikují jako bisexuální, i když nikdy neměly sex s nikým jiným než s osobou opačného pohlaví – ale „bi“ zní prostě líp než „cis“), číslo by nepřesáhlo 10 %. Přesto jsme vázáni každoročním rituálem „měsíce hrdosti“, včetně vlajek a pochodů, které jsou obvykle vyhrazeny pro státní svátky. Důvod je jednoduchý: Ať už si o hnutí Pride myslíte cokoli, to, co jim chybí na počtu, více než vynahrazují hlasitostí.
Ironií je, že toho začalo využívat i jiné hnutí. V Evropě je více skutečných muslimů než skutečných „osob z komunity LGBTQ“– a mnozí z nich pochopili, že pokud 1,9 % může vnutit svou vůli zbývajícím více než 98,1 %, proč by oni nemohli udělat totéž?
Spisovatel Nassim Nicholas Taleb tomu říká diktatura malé menšiny a mechanismem, díky kterému to funguje, je „renormalizace“ společenských norem nekompromisní menšinou: praktikující muslim nebude jíst maso nemuslimské většiny, zatímco většina bude jíst jeho maso, aniž by si toho všimla. To dává řezníkovi poměrně jednoduchou volbu: pokud přejde na halal, nic neztratí, zatímco řezník, který to odmítne, ztratí celou komunitu, a tak se tento přechod šíří nahoru po dodavatelském řetězci, až pouhá 3 nebo 4 % populace stanoví standard pro všechny ostatní.
Podle zprávy Úřadu pro potravinové standardy o způsobu porážky ovcí v roce 2024 prošlo náboženskou porážkou přibližně 82 % všech ovcí poražených v Anglii a Walesu. Drtivá většina z nich byla poražena halal, včetně 28 %, které byly poraženy zcela bez omráčení. Oficiálně činí muslimská populace v Anglii a Walesu podle sčítání lidu z roku 2021 asi 6,5 %. Přesto tato malá hrstka stanovila standard pro všechny ostatní.
To samozřejmě neplatí jen pro muslimskou populaci, ale pro každou menšinu, která se drží svých přesvědčení. Pokud jedné skupině na něčem záleží, zatímco jiná skupina je lhostejná, nezáleží na relativní velikosti skupin, ale na oddanosti dané věci. Když John O’Sullivan napsal v roce 1989 v časopise National Review, že každá instituce, která není výslovně pravicová, se časem stane levicovou, měl na mysli právě toto: Tvrdit, že jste v určitých otázkách „neutrální“, znamená pouze to, že nakonec budete žít ve světě těch, kteří neutrální nejsou, ale mají jasné preference.
Někdy se to samozřejmě může obrátit proti vám: Když americká společnost Anheuser-Busch usoudila, že by byl dobrý nápad propagovat pivo pro pracující chlapy (Bud Light) pomocí transgenderové reklamy, následná negativní reakce byla obrovská: prodej jejich piva v USA klesl zhruba o čtvrtinu a ztratili své místo jako nejprodávanější pivo v Americe. Vedení společnosti zjevně věřilo, že jejich zákaznická základna je „neutrální“ a že vstřícnost vůči nekompromisní LGBTQ komunitě otevře nové prodejní cesty. Jak se ukázalo, zákaznická základna to ani neměla ráda, ani to nepřijala. Pár týdnů po této studené sprše se nová reklamní kampaň vrátila k mužským tématům, jako je lov a armáda.
Aby bylo jasno, nelituji toho, naopak: skutečnost, že menšina může být hybnou silou politické změny, pokud to jen dostatečně chce, může být také pozitivní věcí, a zde je jen několik příkladů.
22. května 1787 se 12 mužů sešlo v Londýně, aby zrušili obchod s otroky v době, kdy snad tři čtvrtiny lidstva žily v nějaké formě otroctví. Jejich cíl musel v očích jejich současníků vypadat naprosto šíleně, ale jim to bylo jedno: organizovali petice, pořádali veřejné přednášky, požadovali bojkot cukru vyrobeného otrockou prací a obecně bez ustání otravovali ty, kdo rozhodovali. A tak v únoru 1807 Sněmovna lordů hlasovala pro zrušení mezinárodního obchodu s otroky poměrem hlasů 283:16.
A ještě pozoruhodnější je, že v roce 1833 následovalo zrušení samotného otroctví. Z dnešního pohledu se tento vývoj jeví jako nevyhnutelný, ale to je vždy problém historických změn: to, co se v dané době zdálo nemožné, se po svém uskutečnění jeví jako nevyhnutelné. Stejný vzorec ostatně platí i pro křesťanský Západ, který se stal křesťanským pouze proto, že – opět – nekompromisní menšina odmítla zařadit svého Boha do pohanského panteonu, ale trvala na tom, že se všichni musí klanět jedinému Bohu křesťanů.
Jsem rád, že se navzdory všem překážkám tenkrát nevzdali a z několika tisíců na počátku 1. století n. l. se během čtyř století stali oficiálním náboženstvím Římské říše. Bylo i to „nevyhnutelné“? Nemyslím si to a tisíce křesťanů, kteří zemřeli za svou víru, by s tím pravděpodobně souhlasily. Právě ochota obětovat vše, včetně vlastních životů, nakonec proměnila pohanský svět v křesťanský.
Můžeme si opravdu být jisti, že islám nebude schopen dosáhnout téhož v 21. století? Desetiprocentní menšina s pevným odhodláním a sebevědomím má všechny šance vnutit svou vůli lhostejným a vlažným zbývajícím devadesáti procentům, zejména pokud ti druzí nemají žádné vlastní přesvědčení.
Pokud jste „tolerantní“ vůči halal porážce, burce a šaríi, nečekejte, že druhá strana bude stejně tolerantní a lhostejná jako vy. Možná řeknete, že vám je jedno, zda někdo jiný během ramadánu drží půst. Ale pamatujte, že ti, kteří ho drží, mají velký zájem na tom, abyste se účastnili jejich rituálu a drželi ho také – proto v téměř každé západoevropské škole, kde muslimští žáci tvoří většinu žákovského kolektivu, existuje značný tlak na konverzi k islámu (nebo alespoň na dodržování jeho pravidel).
Rád bych zopakoval, že rozhodně netvrdím, že odhodlané menšiny jsou samy o sobě špatná věc. Jen varuji své čtenáře s libertariánskými sklony, že spoléhat se na to, že „lepší myšlenka zvítězí na volném trhu myšlenek“, není způsob, jak věci fungují.
Pravda a realita samozřejmě v dlouhodobém horizontu vždy zvítězí, ale jak kdysi řekl John Maynard Keynes: „V dlouhodobém horizontu budeme všichni mrtví.“
- Don Dozimetr: Tak tohle je k zblití! - 29.8.2026
- Bruselské zjevení: Von der Leyenová si konečně všimla toho, co Rusko vždycky vědělo - 29.8.2026
- Co se teď právě děje v Ceutě? - 29.8.2026

Další křesťan, co kvičí strachy, že mu muslim sebere nadvládu nad ovcemi. Milý křesťane, takhle se to ale nedělá. Když budeš jen sedět doma v pohodlíčku a teplíčku a psát články pro intoše, muslim, jenž je v ulicích a agituje, tě porazí určitě. Jenže vyrazit mezi lidi, mluvit s nimi a agitovat, je pro tebe, křesťane, bohužel moc práce. Navíc si mnoho lidí pamatuje, jak s nimi „katolická inkviziční šaría“ zacházela ještě celkem nedávno a jak katolické „znásilňovací gangy farářů“ zacházejí s jejich dětmi dodnes….
Dobře, pomluvte křesťany, jakmile něco řeknou, a ještě jim vynadejte, že toho mají říkat více, aby jste mohl více nadávat, vy inteligente. Jestli chcete místo křesťanství islám, děláte to dobře. Trochu připomínáte naše politiky, kteří za vším špatným vidí komunisty, i když už zde mnoho let nevládnou. Křesťanství je dnes v úpadku. Je nesmysl je z něčeho vinit nebo chtít aby něco dělali. A nejvtipnější je, když po nich činnost vyžaduje někdo, kdo na ně jen nadává a sám nehne zadkem.
To bylo……emotivní:-) Douvám, že se vám ulevilo:-) Já osobně nechci ani křesťanství, ani islám, protože na pohádky prostě nejsem. Jinak souhlasím, že křesťanství je v úpadku. A je v úpadku právě proto, že ti, kdo ho chtějí hájit, jako zde autor článku, to dělají polovičatě:-)