Evropa na sudu s prachem

Sdílejte článek:

BOHUMIL MATĚJOVSKÝ

Tak podle nejaktuálnější zprávy obvinila generální prokurátorka unijního soudu Česko, Polsko a Maďarsko, že porušují povinnosti, plynoucí z práva EU . Stále prý nechtějí a nechtějí přijímat migranty, kteří se sem už kolikátý rok nekontrolovaně valí ze všech možných míst. Asi přijdou nějaké sankce. Mnohem rychlejší a snadněji protlačené, než třeba v případě Turecka, které vtrhlo s vojskem na Syrské území.  Nebo než v případě Saúdské Arábie, která v louhu na ambasádě rozpustila novináře, který si dovolil ji kritizovat.

Evropa, historicky vzato, s migrací přece problém nikdy neměla. V rámci jednotlivých zemí tu už dávno žije spoustu menšin – Vietnamskými počínaje, ukrajinskými či balkánskými konče. Ovšem novodobé migranty, které nám chce Unie vnutit, do této katagorie zařadit nelze. Jde o národy, které jsou úzce a snad až radikálně spjaty se svým stylem života, který v mnoha ohledech naprosto odporuje evropskému právu a těm, jak se s oblibou říká, našim tradičním evropským hodnotám. Pokud má někdo ve své neochvějné víře zakódováno, že styk a sňatek s nezletilou osobou je jeho právem, že porážka zvířat trýznivým způsobem halal je naprosto v pořádku – co s tím uděláme? Vzdají se snad těchto zvyků, plynoucích z jejich neochvějné víry, jen proto, že my to považujeme za špatné? Tyhle zmíněné věci se stejně v mnohých uzavřených muslimských komunitách prokazatelně dějí, ale  evropské orgány dělají, že nic nevidí.

Myslí si snad generální prokurátorka, že Evropa je ráj na zemi, a může si dovolit absorbovat další miliony cizích etnik? Myslí si snad, že Evropa je klidný kout země, který ještě ledacos snese? Tak dobře. Podívejme se na soužití tak blízkých národů, jako jsou Skoti  a Angličané. Snahy o vzájemné odtržení, řevnivost, ztráta společné řeči. Sousední Irsko je na tom podobně – Severní Irsko má být  a nemá být součástí Británie. Věčný, dodnes neukonečný spor, při němž občas i něco vybouchne. Posuňme se na jih do Španělska. O událostech v Katalánsku snad ani nemusím dlouze hovořit. Dva národy, které se začínají nenávidět.  Přitom jsou si tak blízké. A to nemluvím o Baskicku, kde se podobné vášně jen horko těžko daří udržet pod kontrolou.  Spor  o Gibraltar také není zanedbatelný. Na Balkáně je to podobné. V důsledku nátlaku muslimské menšiny – respektive většiny – došlo k odtržení Kosova. Mezi Srbskem a Kosovem rozhodně nepanuje mírová nálada. Albánie se od té doby netají myšlenkou na  vznik  tzv. Velké Albánie, k čemuž jí dodal chuť právě příklad násilně odtrženého Kosova. A co Řecko? Není to tak dlouho, co se kvůli sporu o malý ostrůvek ostře konfrontovalo s Tureckem. Kypr je také krásný příklad soužití odlišných menšin. Jakkoli k  sobě mají Turci a Řekové svou mentalitou blízko, přece jsou jejich vztahy napjaté a Kypr nesmiřitelně rozdělen na severní a jižní část, oddělenou ostnatým drátem. Na severu, v pobaltských zemích, proti sobě výhružně vystrkují jaderné růžky členové Nato a Ruska. Oběma stranám jde přitom jen o světový mír a bezpečnost nás všech. A kdyby se něco semlelo – no tak co. Když se kácí světový les, lítají v Evropě třísky.  

Mohl bych zmínit i krásné soužití ve Francii, kdy není dne, aby v ulicích nehořela auta.  Švédsko v tomto ohledu za Francií příliš nezaostává.  Menšiny se nějak nedaří integrovat. Další příklady už zmiňovat nebudu, ale tento výčet opravdu není celý. Tak pokud se unijní generální prokurátorce zdá situace v Evropě jako ráj a názorný příklad soužití národů, pak dobře – ať nám sem ještě importuje pár milionů dalších etnik, třeba se pak situace zázračně uklidní a vyřeší.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...