Euro není výhra: čísla a fakta

Protože mě zajímají fakta a tvrdá data, prošel jsem si několik veřejně dostupných databází. Jako základ mi posloužila publikace Mezinárodního měnového fondu, která se jmenuje World Economic Outlook a pravidelně uvádí informace o ekonomických datech zemí celého světa. Lze tedy předpokládat, že tato organizace je objektivní a objektivní budou i zveřejňovaná data. Jako doplňková jsem použil data Ministerstva financí a Českého statistického úřadu. I tato data můžeme považovat za objektivní, alespoň na úrovni globálních ukazatelů.

Nejdříve tedy ty pozitivní zprávy. Ekonomika ČR roste. Minulý rok to bylo, měřeno růstem HDP v nominálních cenách, o 3 %. To je pozitivní zpráva. Už tak pozitivní není, že růst byl nejnižší ze zemí V4 (Slovensko 4,1 %, Maďarsko 4,9 % a Polsko 5,1 %). Polsko i Maďarsko zůstávají stejně jako my u své národní měny. Nelze tedy říct, že by růst závisel na euru. Spíše to bude ovlivněno kroky jednotlivých vlád.

Co se týče vývoje v globálu, Mezinárodní měnový fond ještě nezveřejnil data za celý rok 2018, pouze zpřesněný odhad, který lze ovšem pro srovnání použít. Celosvětový růst ekonomiky v roce 2018 je odhadován na 3,7 %. V roce 2019 je očekáván růst o 3,5 %. Pokud se podíváme na jednotlivé země, tak v USA byl růst ekonomiky v minulém roce 2,9 % a v roce 2019 2,5 %. V eurozóně je to za rok 2018 pouze 1,8 % a v roce 2019 1,6 %. Spojené státy americké, které jsou pranýřovány za Trumpovu politiku, jež je má ekonomicky zničit, tedy rostou rychleji než eurozóna. Pro zajímavost, u Velké Británie je očekáván růst o 1,5 % v dalších dvou letech. Británii tedy zřejmě nečeká propad, kterým nás všichni straší. V minulých letech rostla její ekonomika o 1,7–1,8 % ročně. Vzhledem k tomu, že snížení tempa růstu je v relaci s vývojem v ostatních zemích, neočekává Mezinárodní měnový fond, že by měl brexit výrazný negativní dopad. V České republice se mimochodem očekává i v dalším roce růst okolo 2,5 %. I zde se tedy očekává snížení tempa růstu, ale pořád je to nad úrovní eurozóny. Obdobný je odhad vývoje u dalších zemí EU, které euro nepřijaly.

Příčiny poklesu tempa růstu v zemích eurozóny, které jsou uváděny, nejsou příliš příjemné čtení. Slabá domácí poptávka (všude), utlumení průmyslové výroby po zavedení nových emisních norem (především Německo), vysoké náklady na obsluhu státního dluhu (především Itálie) a dopad pouličních nepokojů (Francie). Obecně se to dá shrnout do jedné věty: Příliš mnoho socialismu a regulací.

Nezmiňuji se o Asii, případně o zemích Balkánu apod., kde ekonomika roste mnohem rychleji než v eurozóně. Nechci to příliš rozebírat, protože existuje logický argument, že tyto země rostou z nižších základů, a tedy je logické, že pokud se jim daří, je růst rychlejší. Je nicméně patrné, že ekonomika může růst i bez členství v EU.

Lze tedy říct, že rozhodně není výhodou mít euro a že EU rozhodně není nejrychleji rostoucí ekonomika světa. Ano máme se materiálně nejlépe ve své historii, ale to platilo třeba i pro rok 1960 nebo 1900 – je to spíše odraz postupného celosvětového zlepšování životních podmínek, nikoliv našeho členství v EU. Když vidím zdůvodnění Mezinárodního měnového fondu, docházím k závěru, že se nám daří spíše EU navzdory. Až přijde krize, tak na nás dopadne, ať již v EU budeme, či nikoliv, a stejně tak se projeví dopady konjunktury.

Bez EU se tedy dá ekonomicky fungovat víceméně stejně; jedinou hrozbou při odchodu by byla msta ze strany Bruselu. Na druhé straně nechci být v organizaci, která odchod tvrdě trestá, trochu mi to připomíná mafii. Myslím si proto, že snést trochu nepohodlí v přechodném období po odchodu z EU se vyplatí, protože ekonomicky se toho dlouhodobě moc nezmění a zbavit se regulací a nesmyslných nařízení, ať již současných, nebo plánovaných, za to stojí.

Proto bude Strana nezávislosti České republiky dále usilovat o odchod z EU.

Autor: Roman Malach