Pře
22.8.2026
Kategorie: Politika953 přečtení

Dvojí metr progresivistů: Když je někdo „jejich,“ hříchy mládí se nepočítají, u opačné strany ano

Sdílejte článek:

SLOVANKA

Všímáte si, jak progresivisté neustále útočí na kohokoli, na kom najdou byť jen zrnko jakékoli „špíny,“ pokud není na jejich straně? Ale pokud je kdokoli „jejich,“ tak mu vše odpustí. Vždyť již jen tím, že je ideologicky na jejich straně, si to dotyčný přece odpracoval!

Takové myšlení je u těch, kteří si myslí, že jsou „lepší“ lidé, zcela normální. Toto téma je o to silnější právě dnes, kdy se vzpomíná na události staré již 58 let. A libtardi opět opěvují toho, kdo tyto události o téměř dvě desetiletí později schvaloval.

Mám samozřejmě na mysli autora následujícího výroku:

„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na straně druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace.

Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“

Jistě jste poznali, že jde o výrok Petra Pavla z roku 1987. Tedy z roku, kdy už na režim nikdo nevěřil a podobné výroky padaly jen z úst těch nejkovanějších soudruhů. A Pavel byl jistě velmi kovaný soudruh, když byl v poměrně nízkém věku – 26 – 27 let – předsedou ZO KSČ!

Bude zajímavé sledovat, zda se tento soudruh – později ze dne na den přeměněný v eurosoudruha – bude nějak vyjadřovat k tehdejším událostem. V jeho případě by bylo lepší, kdyby byl zticha.

Mezitím mu budují kult osobnosti, aby byl připraven pro zvolení v lednu 2028. Přitom jde o jedince, který má natolik křivou páteř, že by se přizpůsobil jakémukoli režimu.

Jeden den se klaní Moskvě, druhý Bruselu. Pokud by se tehdejší režim nezměnil, dnes by byl zcela jistě na ÚV KSČ nebo dokonce na stejném postu jako nyní.

A není jediný, u koho dnes nevadí hříchy z minulosti. Nevadily ani u některých ministrů, zatímco u jiných vadí.

Zde narážím třeba na neustálé útoky na Turka, u kterého byly jako problém pro jmenování ministrem zmíněny často i neprokázané výroky a gesta.

Nicméně například u Bartoše vůbec nikdo neřešil jeho otevřenou podporu teroristické Antifě a členství v protibělošské organizaci GNWP. Byl bez jakýchkoli výhrad jmenován ministrem.

Také u Lipavského nevadily jeho výroky o věšení kapitalistů na to, aby byl jmenován ministrem.

Mainstream o jejich přešlapech mlčel.

Nemyslete si, že jde čistě o český problém. Totéž vidím dnes a denně i v dalších zemích po celé Evropě. Politici, jejichž směřování není v souladu s politikou EU, jsou neustále dehonestováni, omezováni a mediálně diskreditováni.

Často k tomu stačí nějaké staré prohlášení, gesto či jakákoli maličkost. A když se nic nenajde, tak se kauza uměle vytvoří.

Jakákoli špína, která ulpí na těch „správných“ politicích, je však okamžitě zametána pod koberec a média téma umlčují. Viz nekonečné kauzy šéfky EU Ursuly von der Leyenové, které se datují již z dob, kdy byla německou ministryní obrany.

Pokrytectví těch, kteří si myslí, že jedině jejich názory jsou ty „správné“ a jiné by měly být cenzurovány (třeba pod rouškou boje proti dezinformacím) je nekonečné.

Sami vlastně paradoxně dnes a denně projevují své totalitní smýšlení, které se nijak neslučuje s tím, co jsme v roce 1989 žádali v ulicích.

Jedním z hlavních požadavků byla politická a názorová pluralita. Právě tu oni odmítají a žádají vládu jednotné Národní fronty, prosazující jejich vlastní zájmy, byť jsou menšinové.

Podporují strany, které zavádí cenzurní úřady a vypínají názorově nepohodlné weby. A tvrdí, že tyto strany jsou „jediné demokratické.“ Když pak většina z nich hlasuje pro kontrolu chatu, která se jich také dotkne, tak se diví.

Ukazuje, se, že žijeme v orwellovské době, kdy je totalita vydávána za demokracii a sami totalitáři se vydávají za jediné demokraty.

Není divu, že vytvořili kult osobnosti z někoho, kdo byl vychováván pro vysoké posty v totalitní společnosti.

Nakonec i samotná tvorba kultu osobnosti patří do totalitních režimů…

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
953 přečtení
(18 votes, average: 5,00 out of 5)
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.