Dva různé příběhy pod rudým praporem
D. D. KRAJČA
Často se do mě lidé obouvají, proč mi tolik vadí Petr Pavel a proč mi naopak nevadí Kateřina Konečná. Proč prý jednoho označuji za soudruha, zatímco druhou nechávám být, i když se ke komunismu hlásí otevřeně. A protože nechci jen mávnout rukou a protože si myslím, že má smysl o těchto věcech mluvit bez hysterie i bez zbytečných nálepek, připravil jsem si pro vás své subjektivní srovnání.
Možná i proto, že jsem s Petrem Pavlem kdysi sloužil v Prostějově. Ne u stejné jednotky a nikdy pod jeho přímým velením, ale přesto si myslím, že o něm něco vím. A možná i proto v tom vidím rozdíl, který nedokážu přehlédnout. Naopak Kateřinu Konečnou jsem nikdy nepotkal, což mě, na rozdíl od prvního jmenovaného, docela mrzí. Klidně bych to vyměnil, ale takový je život.
O Petru Pavlovi, soudruh, který nikdy nezapomněl
Když se řekne jméno Petr Pavel, mnohým se dnes vybaví obraz generála, muže s přísným pohledem, který ve svých projevech mluví o demokracii, svobodě a hodnotách západní civilizace. Jenže pod touto pečlivě budovanou maskou se skrývá příběh, který začal už dávno před listopadem 1989, v prostředí, které bylo doslova prosycené ideologií rudé hvězdy a úctou ke straně jako k jediné všemocné autoritě.
Narodil se do rodiny, kde o loajalitě k režimu nikdo nepochyboval. Jeho otec byl důstojníkem ozbrojených složek, přesvědčeným komunistou a věrným sluhou tehdejší moci, a tak bylo pro malého Petra od prvních kroků přirozené, že jedinou cestou k úspěchu a uznání je pevná víra v socialismus, oddanost Sovětskému svazu a obdiv k vůdcům, jejichž portréty visely na zdech kasáren i školních tříd. V tomto prostředí, kde se partajní příkazy neřešily, ale prostě plnily, a kde každé odchýlení od oficiální linie znamenalo společenskou i profesní smrt, vyrůstal a budoval si vztah ke světu, který byl pevně rozdělen na nás, tedy na „správné“, věrné socialistickému zřízení, a na ty druhé, imperialistické nepřátele, o nichž slyšel od mala.
Nebyl proto překvapením jeho vstup do KSČ, kterým potvrdil, že je nejen synem oddaného soudruha, ale i sám přesvědčeným budovatelem lepších zítřků. Tehdy už byl vychován v přesvědčení, že strana je modla, k níž je třeba vzhlížet s oddaností hraničící s náboženskou vírou, a že budování kariéry bez pevné opory v partajních strukturách je pouhým snem naivních hlupáků.
V roce 1989 byl důstojníkem v hodnosti kapitána, který měl za sebou nejen stranické školení, ale i přípravu pro vojenskou rozvědku. Ta příprava nebyla obyčejným kurzem, ale elitním školením přímo v Moskvě, pod vedením GRU. Do takového výcviku se dostali jen ti, kteří byli nejen odborně schopní, ale především politicky prověření a naprosto loajální. Nebyla to běžná vojenská škola, ale místo, kde z budoucích důstojníků dělali lidi připravené sloužit režimu bez otázek, ochotné hájit zájmy Moskvy a bojovat proti „nepříteli socialismu“ na všech frontách.
Vedle něj stála jeho manželka, důstojnice s vysokou hodností, která působila v armádě jako kádrovačka a politručka. Měla na starosti ideologickou výchovu vojáků, jejich kádrové hodnocení a zajištění toho, aby v ozbrojených složkách nebylo místo pro nikoho, kdo by jen náznakem pochyboval o vedení strany.
Jejich manželství tak nebylo jen soukromou záležitostí, ale i svazkem dvou ideově pevně ukotvených soudruhů, kteří táhli za jeden provaz a byli připraveni bránit režim před jakýmkoli nepřítelem.
A pak přišel listopad 1989, kdy se svět obrátil vzhůru nohama a železná opona padla. Ti, kteří dokázali rychle měnit barvy a rétoriku, mohli pokračovat v kariéře i pod novou vládou, novými prapory a v nových uniformách. Petr Pavel to zvládl mistrně, přetavil svou minulost do příběhu o oddanosti státu, nyní už demokratickému, a postupně se vypracoval až na post náčelníka Generálního štábu Armády České republiky.
Jenže při pohledu na jeho životní dráhu, od raného dětství přes stranické schůze, Moskevské školení špionáže až po manželku, která sloužila režimu se stejnou oddaností a vysokou hodností, vyvstává otázka, co by se stalo, kdyby k pádu železné opony nikdy nedošlo. Odpověď je bolestivě zřejmá. Z Petra Pavla by pravděpodobně vyrostl jeden z pilířů represivního aparátu komunistického státu, vysoce postavený důstojník, loajální Moskvě, připravený s úsměvem a rozkazem na rtech bránit režim před všemi vnitřními i vnějšími nepřáteli. Protože tak byl vychován, k tomu byl veden, a v tom našel smysl své existence.
O Kateřině Konečné, soudružka nového střihu
Když se řekne jméno Kateřina Konečná, nelze přehlédnout, že jde o političku, která se nikdy netajila svou příslušností k Komunistické straně Čech a Moravy.
Narodila se v roce 1981, a když se v listopadu 1989 hroutil režim, byla malou sedmiletou holčičkou, která sotva chápala, co se kolem děje. Není tedy spravedlivé a ani smysluplné vkládat jí do rukou odpovědnost za temné stránky totalitní éry, cenzuru, procesy a represe, které si většina její generace pamatuje maximálně z vyprávění.
Její příběh je jiný. Do KSČM vstoupila v době, kdy už to rozhodně nebyla vládnoucí strana s neomezenou mocí, ale spíše okrajová politická síla, která se snažila hledat místo v demokratickém systému. Bylo jí osmnáct let, když se rozhodla zapojit do stranické politiky, a od té doby si budovala kariéru krok za krokem, postupně, bez velkých skandálů, bez výrazných excesů a bez agresivní rétoriky, kterou se vyznačovali někteří její předchůdci.
Na rozdíl od mnohých jiných komunistických funkcionářů minulosti nelze o Kateřině Konečné říci, že by byla součástí represivního aparátu nebo profitovala z moci strany v době, kdy ta vládla pevnou rukou. Její politická dráha začala až hluboko v éře svobodných voleb a otevřeného parlamentu, a ačkoliv mnohé její názory zůstávají pro část společnosti kontroverzní, nelze jí upřít, že hájí své postoje otevřeně a bez skrývání.
Dnes, jako europoslankyně a předsedkyně KSČM, mluví o ochraně slabších, o férovějších podmínkách pro zaměstnance, o dostupném bydlení, ale zároveň otevřeně přiznává, že komunismus dvacátého století přinesl i chyby a křivdy, které nehodlá omlouvat. V tom je odlišná od generace starých soudruhů, komunismus pro ni není synonymem diktatury, ale vizí spravedlivější společnosti, v níž stát nenechá slabší na pospas trhu a bezohledným korporacím.
To samozřejmě neznamená, že její politické postoje jsou univerzálně přijímané nebo že by neměly budit kritiku. Je na voličích, aby rozhodli, zda KSČM a její předsedkyně mají místo v dnešní politice. Ale přesto bychom ji neměli posuzovat optikou doby, kterou ona sama nikdy nezažila a na jejíž chod jako dítě nemohla mít žádný vliv.
Srovnání, dva různé příběhy, dva různé světy
A tady je ten zásadní rozdíl, který prostě nelze přehlédnout a který považuji za důležité pojmenovat nahlas. Na jedné straně stojí mladá žena, která po revoluci, v době, kdy se od KSČM všichni odvraceli a kdy se tato strana stala synonymem pro ostudu a minulost, do ní vědomě vstoupila s nadějí, že jí dá nový směr, demokratický obsah a že v ní bude hájit sociální témata, která prostě nikam nezmizela. Byla ochotná nést stigma, čelit posměchu, a svůj politický život začala v době, kdy už tato strana neměla moc zavírat lidi, zakazovat noviny nebo posílat udavače mezi sousedy.
A proti ní stojí muž, který v době, kdy komunistický režim mučil, zavíral, cenzuroval a drtil své odpůrce, vědomě vstoupil do strany, protože přesně věděl, co mu to přinese. Vědomě se stal její součástí, vystoupal v armádní hierarchii, prošel školením špionáže v Moskvě, elitním kurzem, který byl symbolem loajality a ochoty chránit režim proti komukoliv, kdo by jen ceknul o svobodě. Byl kovaný, přesvědčený, ideově profilovaný soudruh, který s rudou hvězdou na helmě byl připraven bránit režim do posledního dechu.
A to, že dnes změnil rétoriku, vyměnil kabát a tváří se jako symbol svobody a demokracie, není omluva. Protože nelze srovnávat holku, která dala vše do toho, aby se KSČM stala běžnou demokratickou stranou, s kovaným agentem vycvičeným v Moskvě u GRU, který z kariérismu a přesvědčení sloužil režimu, jenž šlapal lidem po krku. Tohle prostě není a nikdy nebude stejné.
A můžou se na mě všichni zlobit, ale tohle je pro mě ten hlavní rozdíl. A proto mi vadí jeden a druhá ne.
Daniel Danndys Krajča, FB
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc LEDEN 2026:
*****************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Zdenka Pimperová 400,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Václav Vohánka 1000,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Jaroslav Sypecký 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Ivan Schmidt 1000,- Kč, Anonym 70,- Kč, Anonym 150,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Jindřich Řičica 10000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč
Celkem za měsíc: ... 26 570,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
- Konec Václava Moravce? - 17.1.2026
- Putinovské řešení - 17.1.2026
- Kdo nahradí Fialu a Hřiba? ODS a Piráti si dnes zvolí nové vedení - 17.1.2026
(40 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Proč ten spěch? Hoří tu snad někomu term...
LUBOMÍR VYLÍČIL 16|06|2016 Neblahé zprávy prší v poslední době ze všech stran a zdá se, jakoby nabíraly tempo. Z Evropy
EU schválila násilí v Katalánsku jako nez...
FILIP VÁVRA Evropská komise se včera po několika dnech mlčení od skandálního použití síly státní mocí v Katalánsku rozhodla
Dobrý článek,
zejména pak trefný popis toho hradního parazita, všeho schopného,
o kterém kdysi v PL psali,
že vyfabrikoval dva svoje životopisy,
jeden do šuplete a druhý „načinčaný“ do prolhaných médií.
Danndys cudně opomíná hlasování k.K.K. v ojroparlamentu , jak galantní
Autor to popsal naprosto přesně,proto je mi z toho hradního párku falešných bolševických sviní na blití pokaždé,když je někde vidím🤮
Nevadí mě Konečná, ale zas tak moc mě nevadí ani Pavel, alespoň když jej srovnám s ostatními politiky. S tím jak je popisovaná Konečná souhlasím. Pavel byl voják. A vojáci, policie a podobné složky prostě slouží režimu, ať je jakýkoliv. Je pravda, že takoví lidé by se pak neměli cpát do politiky, ale i když je to asi neslušné, tak mnohem horší byl třeba Klaus, který nechal rozkrást republiku a i těch pár zlodějů co se podařilo chytit pustil na amnestii. Pavel může být špatný, ale zdaleka nenadělal tolik škody jako Klaus, Havel, Fiala, Kalousek, Nečas, Schwarzenberg… a mnozí další zloději. Považuji tedy za trochu podivné řešit to, že Pavel se chová neslušně a prospěchářky, když tuhle zem rozkrádají, zadlužují a přímo ničí jiní lidé daleko více a daleko příměji.
Souhlas. Konečnou nikdy volit nebudu, ale komunismus je zjevně její přesvědčení, a na to má právo. Pluralismus, ne? Zato Pávek je vypočítavá svině. Tečka.
Co se týče Konečné, tak ona pochází z velmi podobného rodinného prostředí jako rozvědčík. Její otec byl vysoký tajemník OV KSČ na severní Moravě. Konečná byla zvolena (byla nasazena na volební listině vysoko) do parlamentu hned po škole, podobně jako mladý Benda.
Je ostuda, že po třiceti letech budování demokracie jsme si mohli vybrat presidenta ze dvou alternativ….bývalý komunista a byvalý komunista a stále lampasák. Je vidět, že hydra komunismu stále žije a má jen nové sluhy.
Karlsberg, jak se námto čecháček povznáší, varlovare, že.
Když už kádruješ, Konečné otec nebyl vysokým generálem vojsk min. vnitra, který nechával střílet do Neozbrojených civilistů a konečná nevlezla do rodné strany za tuhé normalisace a v hnusné funkci dvou jmen. dvou identit a dvou bytů. Ani není povl, který o sobě říká je je blcec, co ho o povaze přátelské pomoci podvedla na prázdnínách na dalších třicet let nebožka babička. Ani generál-blb, který vystřelí z pušky a hned má monokla. Ani není zavlečená do tzv. muniční a hlavně finanční iniciativy s oligarchou Strnadem.
Pávek se naposledy odkopal nyní v Hagu, chce vést válku proti RU za pomoci super daněmi zchudlých ovčanů jako Zilvat z chudobince, které si takto zaplatí vlastní bídu, a pak po vyhubených ukrech se stanou oni kanonefutr.
Nic takového Konečná nechceš, ale chápu budeš patřit mezi tu duševní elitu sektářskou kotlinky, která si myslí, že si dá hypošku na barák, lízink na fáro a o prázninách jen tak na safari někde v Haliči utluče Ru untrmenše čepicema – prostě blbec kolaborantský čecháček.
gogo – „Je ostuda, že po třiceti letech budování demokracie jsme si mohli vybrat presidenta ze dvou alternativ….bývalý komunista a byvalý komunista a stále lampasák. Je vidět, že hydra komunismu stále žije a má jen nové sluhy.“
____________________________
To není hydrou komunismu. To je neschopností kapitalismu vyprodukovat lidi, kteří by komunisty nahradili. Pokud kapitalismus za třicet let budování není schopen vyprodukovat někoho, kdo porazí komunistického lampasáka ve volbách, pak je jasné, že je ještě horší než ten socialismus. Mimochodem není to jen v politice. I v soukromém sektoru se neustále fňuká, jak jsou ti mladí odchovaní v kapitalismu neschopní, líní a nemají tah na branku a jen čumí do mobilů.
To což o to, mluvit umí všichni moc pěkně. Ale neomarxistka Konečná už ukázala svým hlasování v europarlamentu, že jde s dobou a odhlasovala většinu progresivistických prasáren.
Tedy jasně, asi je holkka trochu čistší než hradní guma, ale ten rozdíl nebude valný – ostatně proto taky chce do vlády s progresivistou Babišem, kterej tu všechny velký průsery rozjel. Fiala jen přikládal pod kotel, na víc ten hňup prostě nemá,
Dočetl jsem to až k soudružce Konečné. V čem je ten příběh jiný než u soudruha Pavla? Že byla příliš mladá v době sametovky? Její obhajoba je stejna asi tak, jako obhajoba nacisty, ktery vstoupil do strany po roce 1945. Už byl plnoletý, aby mohl vstoupit stejně tak, aby si mohl zjistit do jaké partaje vstupuje a co její činnost znamenala. Neni mezi nimi (nácek, komunistka Konečná) žádného rozdílu. Proć je komunistce Konečné dopřáváno takového sluchu je jen existence naprosto diletantské vlády ukra Fialy a jeho ukro bandy. Nic víc. Kdyby byl u vlády Babiš se svoji standardní EU politikou „Agrofert na 1. místě“, tak po soudružce Konečné neštekne ani pes…
Tohle zaklínání se komunisty platí snad už jen na blby, jejichž jediným zdrojem informací je Seznam. Všichni ostatní jistě pochopili, že zvolením bolševika na hrad a odstartováním politických procesů jsme defacto přijali komunistickou metodiku za svou a tím všechny debaty tak nějak končí.
Jsem už tady nějaký pátek a tudíž snad mám právo srovnávat. Osmašedesátý jsem zažil jako středoškolák a moji rodiče, kteří komunistickým idejím věřili, dostali do dna sežrat, když u tzv. stranických prověrek nesouhlasili s „bratrskou výpomocí“ pěti států Varšavské smlouvy – nebyli to tedy jen „Rusové“, mezi nimiž převažovali Ukrajinci! V devětaosmdesátém jsem zvonil klíči jak pominutý, vozil jsem studentům „ideodiverzní meteriály“ po republice – dnes bych si za to urazil pazoury (byl jsem sice už starší, ale blbý a zfanatizovaný podobně, jako dnešní mlaďoši). Po tom všem jsem pochopil, že není komunista jako komunista. Ve vesnici, kde mám chalupu působil farář, který byl hodně sledovaný, protože byl oblíbený a přitahoval lidi. Na něho byl nasazený okresní církevní tajemník, bolševik jak poleno, který o farářích neřekl jinak než „černoprdelníci“ a nenávist vůči církvi a kostelu z něho jen sršela. Vzal si našeho kněze na mušku a pořád ho otravoval. Jenže – co se nestalo. Najednou začal nějak obracet a po čase se přišlo na to, že místo aby aparátčíkům donášel na kněze, tak naopak kněze varoval před tím, co aparátčíci na ně chystají. Dokonce se proslýchá, že se nechal tajně pokřtít. A po listopadovém převratu své obrácení legalizoval a dožil v okresním městě jako kostelník. Trochu mi to připomíná příběh apoštola Pavla, který měl tuto neděli spolu se sv. Petrem svátek. Jméno našeho prezidenta – rozvědčíka bych do tohoto kontextu nestavěl.
Sám za sebe vím, že Pětizm-r-dku volit nebudu a ještě budu bedlivě sledovat, jak se bude opozice spojovat nebo hádat a podle toho se zařídím. A dokud bude Babiš v Bruselu držet Jourovou, tak howning browning – sorry jako…
Fašismus i komunismus jsou nesmrtelné ideologie.
Kapitalismus doslova generuje příčiny jejich nesmrtelnosti. Všichni tři si velmi dobře rozumí.
A tupé konzumní ojroovce v kolonyjy czechyja mají superschopnost dotahovat všechna negativa jmenovaného triumvirátu do maximální účinnosti.
největší vynález chazariády je “ tlustá čára za jejich minulostí “ 🤣
mezi polomáčenými čecháčky to funguje skvěle
Pavluša je notorický převlékač kabátů a hradní automat na podpisy, kdyby nás ovládla čína nechá si přešít víčka, konečná u té aspoň vím koho mámpřed sebou a přestaňte strašit komunisty, fialová bída během pár let dokázala takové věci že na ně jsou krátcí i soudruzi z 50. let
„I v soukromém sektoru se neustále fňuká, jak jsou ti mladí odchovaní v kapitalismu neschopní, líní a nemají tah na branku a jen čumí do mobilů.“
Povězte mi, jakou má v tomto systému mladý člověk motivaci být schopný a pracovitý. „Tah na branku“? 🤣 K čemu? Udřít se za mrzký peníz proto, aby se ze mě západní korpoši a macešský krkavčí stát měli dobře? Poctivou prací zde již není co získat.
Když už mám makat pro zahraničního páníčka, aspoň u něj doma, kde aspoň platí. A nedá se říct, že by se Holanďané oproti Čechům trojnásobně předřeli, jak by odpovídal rozdíl v platech.
Nahrkat nějaké děngy a fííí Dekret 702 do Ruska.
kostěj – Jourová již dávno v Bruseli není, teď dělá kádrováka na Karlově universitě.
Hezky vysvetleno. Vidim to uplne stejne.
HleDutch 30.6.2025 10:41:21
chápu v mamahotelu zadara na pohodu do 55 roků je taky dobrej program , von vás ten Klausík Švábů odhadl dokonale
To že je P.Pavel bývalý komunista,vyučenec KGB
by mi na něm rozhodně vadilo nejméně.
Snad možná proto že mě minulý režim umožnil žit podle mých představ.
Dělat celý život práci co byla i mojím koníčkem, mít možnost vlastní prací získanými prostředk zajistit své rodině domov,kde nechybělo nic potřebného.
Paní Kateřiny Končné si vážím pro její nikoliv fanatickou víru v to své,kterou umí téměř v každé situaci za pomocí věcných argumentů mistrně obhájit,
Soudruh Pávek je pro mě odporný ani ne svoji politickou a profesní minulostí ani současným bezduchýn ,trapným předváděním se davu své ochranky a klaky z elegancí vysloužilém prostitutky.
Ale svoji svojí snad už vrozenou bezbřehou
až vražednou ctižádostí . se pro mě stal zákeřným a jedovatým plazem.
Za bezcenný metál,o milimetr širší lampas na služebních podvlíkačkých, dokážehbitě to neužitečné stvoření změnit nejen své soudruhy, politické přesvědčení ale i moji rodnou zemi ve spáleniště a krvavé řeky..
To cosi se jistě už dnes neskrývaně svíjí slastí při své schizofenické přdstavě představě jak dojímavě ve výroční den zkázy této země pronáší nad hroby mých synů a vnuček svá slova falešného obdivu a uznání.
to kostěj:
Kdysi jsem na vlastní oči slyšel krajského tajemníka KSČ pro věci církevní si pochvalovat, že od farářů dostává svodky z toho, co se dozvěděli ze zpovědí
Obecně:
GRU a podobné organizace jsou toho typu, že se z nich odchází akorát nohama napřed..
Flanďáci coby státní zaměstnanci se halt činili.
V 80-tých na jižní Moravě v menších sídlech za měsíc
vždy bylo v kostelních kasičkách kolem 200-300 tisíc korun.
A nejeden předseda místní partaje KSČ chodil na nedělní kázání do kostela.