10.10.2023
Kategorie: Politika

Drzost mládí a politika

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Prosazování mladých do politiky má své důsledky. Arogance a drzost nastupující generace, jejíž příchod do určitých sfér byl dříve brzděn z důvodu jejích minimálních zkušeností, nedostatečných znalostí a omezené schopnosti sebereflexe a sebeovládání, jsou prostě překážkou k vykonávání nejen vysokých ústavních funkcí, ale často způsobují problém i ve vedení velkých společností. Přestože se na první pohled může zdát, že dravost mládí vede k progresu, ve skutečnosti způsobuje často více problémů než užitku.

Ukázkou toho, že mládež do vedení nepatří, je vojsko. Postupné získávání ,,frček“ zajišťuje časovou posloupnost ve služebním postupu. Generálové a admirálové byli vždy vyššího věku a měli tak možnost získat dlouholetou praxi, naučit se taktice a strategii. Politika by se z toho měla poučit. K čemu jsou ani ne třicetiletí poslanci rozhodující o budoucnosti státu, když dosud nepoznali zodpovědnost v péči o rodinu, děti, bydlení. Získáním vysokoškolského diplomu, někdy ani to nestihnuli, přičemž pravdou zůstává, že ani lejstro z vysoké nezaručuje dostatečně vysoké IQ, nikdo moudrosti nedosáhnul. A to spoluvést stát vyžaduje daleko více, než se naučit hezky mluvit, slušně vypadat a být na pohled zajímavým. Což je strategie například Pirátů tvrdících, že přináší pokrok. Tendence naplňovat politické sféry mládeží je celoevropská. Přitom mladý člověk by měl být v parlamentech vzácnou výjimkou, protože dospívání v této sféře prostě probíhá mnohem pomaleji než to fyziologické. Dokladem toho je Stropnický junior, který ve své době škodil neskutečně, aby po 10 letech od té doby překvapoval daleko vyspělejšími názory.

Chlapec a dívka mohou teoreticky zplodit dítě ve 14 letech věku, ale i v osmnácti to začne být aktuální téma pro minimum z juniorů a až o něco později jsou schopnými být skutečně samostatnými a plnohodnotnými rodiči bez obav, že se nedokážou o vlastní potomky postarat. Na rozhodování o celé společnosti však mají dalších 20 let čas, protože až v průběhu této doby pochopí všechna zákoutí a strasti života. Proto tvrdíme, že limit na možnost být zvolen ministrem, poslancem či senátorem by měl být stanoven mnohem přísněji a výše, než je tomu nyní, případně by se měl trend přesouvání nedostatečně vyspělých jedinců do politiky přibrzdit.

Důkazem o pravdivosti výše uvedeného jsou nejen většina Pirátů, jejichž působení na postech ovlivňujících život v České republice hraničí se živelnou katastrofou, ale i mnozí další. U některých tomu nebrání ani věk, takový Hřib se musel jako škůdce narodit. Destrukce pražské dopravy pokračuje a záměrné snižování průjezdnosti metropole vedené vesnickým balíkem neschopným pochopit, že zúžení komunikace ze dvou na jeden pruh na frekventovaném místě vytvoří špunt, který ničemu, tedy ani ekologii nepomůže, je v plném proudu. Právě Piráti a ,,progresivci“ z malých, a jinak bezvýznamných uskupení sedící na magistrátech, ukazují neochotu vnímat velkoměsto jako živý organismus, který potřebuje mít průchodné tepny. Ideologicky pomatení Piráti, jakožto odnož stejně destruktivních Zelených, jsou skutečnou hrozbou pro Evropu.

Dalším úkazem jsou naši mladí poslanci a ministři. Jak může vést diplomacii Pirát Lipavský s mlékem na bradě, když umění mezinárodních styků a jednání se kdysi učili politici dlouhé roky a získávali ostruhy postupně? Kdo kde vyhrabal Pekarovou Adamovou do té doby sedící někde v kancelářích mobilního operátora, aby ji po pár ,,měsících“ umístil do vedení ambiciózní strany a katapulotoval do nejvyšší politiky? Přitom něco tak pitomého a hloupého se jen těžko najde. Tady je třeba se trochu zastavit. Marketéři a mediální poradci musí mít z Pekarové Adamové osypky. Jediným jejím pozitivem je klidné vystupování. Přestože se na její hlavu snáší oprávněná kritika, při dalších a dalších jí reprodukovaných pitomostech je stále v pohodě a dále si jede svou. Svetry pro všechny v zimě jako řešení energetické krize se staly legendou, nyní zase její obhajoba snižování důchodů vysvětlená jejich zachováním pro budoucí generace, přičemž ignoruje skutečnost, že sociálními odvody si je předplácíme, nejnověji boj za zkrácení mateřské. Poslední téma je zvláště ožehavé, protože MPA děti nemá, dala přednost kariéře a hovoří o něčem, o čem nic neví. Ostatně jako skoro pokaždé. Lze to vnímat jako drzost, aroganci, hloupost až tupost, nezkušenost, prostě jak chcete, jisté však je, že Pekarová Adamová daleko, a ne jediná, přeskočila několik vývojových bodů a je na místě, které jí nepřísluší. Navíc je li někdo blbka, ani věk nepomůže. Šabatová, Němcová či Černochová o tom mohou napsat knihu.

Mohli bychom nyní jmenovat mnoho dalších, namátkou Zdechovský, Peksa, Kolaja, Michálek, Bartoš, Novotný, Richterová, Pikal, Scheinherr, Feri, Kolář a většinu juniorek z řad politických subjektů. Jejich jednou společnou vlastností je ideologická tvárnost. Proto byli vybráni, zpracováni a dosazeni systémem, který ovládají starší matadoři potřebující mít dostatek sluhů vytvářejících vhodné prostředí pro ovládnutí nás všech. Tím jsme si konečně vysvětlili omlazování politické i firemní sféry. Vládci nepotřebují zkušené harcovníky schopné vzepřít se, používat logiku a mající povědomí o skutečných problémech. Tzv. progresivita či pokus o ni jsou jen zástěrkou pro zajištění možnosti manipulovat s nejvyššími funkcemi, s jejich přístupem k vládnutí a k vytěsnění těch, kteří dříve zasedali v radách starších, představovali seniorský managment a brzdili praxí nepodložené nadšení pro změny. Starší generace se snad poprvé vzdává bez boje práva využití všeho toho, co se naučila, co zná a umí. A společnost na to doplácí.

Jindřich Kulhavý

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
25 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)