Deníky Anthonyho Fauciho

Uplynulo už šest let od chvíle, kdy bylo většině lidí ve většině zemí nařízeno zůstat doma, nestýkat se s přáteli, nechodit do kostela ani do školy, neotevírat své podniky a nepořádat svatby ani pohřby. Kdykoli to bylo možné, měli komunikovat jen přes videohovory, jinak nosit roušky. Ve výtahu směli být jen čtyři lidé. V obchodech platily jednosměrné uličky. Zakázáno bylo surfování i jízda na skateboardu. Velikonoce byly ve většině světa zrušeny a své brány zavřel dokonce i Vatikán.

Byla to pandemická panika, jakou svět nepamatoval. Raná reakce Číny – velmi drakonická – se stala vzorem pro většinu světa včetně Spojených států, Spojeného království a Eu. Odporovaly pouze tři země (Švédsko, Tanzanie a Nikaragua). Všechny ostatní se zařadily do řady, zatímco Světová zdravotnická organizace vydávala pokyny a národní orgány veřejného zdravotnictví je poslušně přebíraly.

Politická reakce neměla v dějinách respiračních infekcí obdoby. Krajní povaha vládních opatření byla poháněna především strachem: strachem z nového patogenu, o němž se mnozí obávali, že unikl z laboratoře.

Hlubší problém spočíval v poznání: v přehnané víře v centrální řízení respiračního viru, v potlačení analýzy nákladů a přínosů, ve zpolitizování vědy a téměř úplné absenci pokory při zvažování kompromisů.

V únoru 2020 jsme měli více informací, než si dnes lidé připouštějí. Situace byla klidná. Většina hlavních médií psala, že půjde o něco horší chřipkovou sezonu, která však zasáhne především konkrétní zranitelnou skupinu obyvatel. Přitom se na dostupných datech nezměnilo nic, změnila se jen míra paniky. Cenzura začala už v prvním březnovém týdnu.

Hlavní tváří americké reakce byl doktor Anthony Fauci, ředitel Národního institutu pro alergie a infekční nemoci. Neměl žádnou oficiální funkci pandemického koordinátora; byl jedním z mnoha členů pracovní skupiny. Rozhodující však bylo, že převzal hlavní roli v komunikaci díky svému talentu pro plynulá a přesvědčivá mediální vystoupení. Zpočátku se těšil důvěře amerického prezidenta Donalda Trumpa, než o ni později přišel.

Pro většinu Američanů se Fauci stal tváří poznání a vědy o tom, co se děje. Mnohé nedávalo smysl, protože ve většině částí země – s výjimkou hustě obydlených městských oblastí – byly nemocnice a zdravotnická zařízení z velké části prázdné. Bylo to proto, že Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) vydala pokyn omezit zdravotní péči pouze na pacienty s tímto konkrétním patogenem a další naléhavé případy. Lidé se navíc báli vůbec vycházet, a tak zanedbávali i běžná preventivní vyšetření.

Na krátkou dobu skončila dokonce i zubní péče. Obával jsem se, že budu potřebovat ošetření kořenového kanálku, ale nenašel jsem zubaře, který by zákrok provedl. Texaské zdravotnické úřady trvaly na dvoutýdenní karanténě před návštěvou zubaře. Naštěstí se nakonec ukázalo, že šlo o planý poplach.

Fauci byl neustále v televizi a oslavován jako velký muž vědy, který přesně ví, co dělá. Ve dne v noci jsme slýchali, že máme následovat vědu. Každý, kdo pochyboval, zda je to správný přístup, nebo byl zmaten krajními opatřeními, která přiváděla podniky ke krachu a poškozovala děti, byl považován za nebezpečného odpadlíka.

Ten příběh znáte, protože jste ho prožili a všechno si pamatujete.

Nový prezident měl v lednu 2021 příležitost toto ničení zastavit. První data byla znovu a znovu potvrzována. Šlo o respirační infekci se soustředěným rizikem, která nepředstavovala hrozbu pro děti ani zdravé dospělé. Podobné vlny infekcí jsme vždy překonávali díky imunitě získané proděláním nákazy. V tomto případě však velké farmaceutické společnosti krátce po volbách představily očkovací látky, o nichž tvrdily, že představují řešení.

Program nové administrativy se proměnil v očkovací maximalismus. Chtěla, aby očkování přijalo 70 až 90 procent populace navzdory velmi krátkým klinickým studiím a navzdory patogenu, o němž každý odborník věděl, že bude mutovat způsobem, který očkování obejde. Zájem veřejnosti byl nižší, než si přáli, a tak se další kroky staly stejně drakonickými jako v předchozím roce.

Města byla rozdělena na očkované a neočkované, stejně jako byla pracovní síla předtím rozdělena na zaměstnance nezbytné a postradatelné. Poté přišly povinnosti pro všechny velké podniky, státní zaměstnance a zdravotníky. Miliony lidí byly donuceny zúčastnit se lékařského experimentu, nebo přijít o práci.

Já sám jsem se významně zapojil do prosazování alternativy k tomu, co jsem považoval za šílenství. Zorganizoval jsem setkání, z něhož vzešla Velká barringtonská deklarace, která prosazovala jiný přístup. Čelila mnohem tvrdším útokům, než jsem očekával. Samotní autoři pak čelili vážným profesním postihům.

Ty dny si dodnes vybavuji téměř ve zpomaleném záběru. Po všech těch letech však zůstávalo trochu záhadou, co přesně způsobilo, že se svět tak zbláznil. Pandemie covidu-19 nakonec odezněla a zpravodajská média se přesunula k jiným tématům, včetně oslav nových nástrojů umělé inteligence. Většina lidí chtěla na celou tu zkušenost jednoduše zapomenout.

Vraťme se nyní k roli Fauciho, hlavního světového mluvčího reakce na pandemii covidu-19. Když americký prezident Joe Biden odcházel z úřadu, udělil Faucimu preventivní milost za veškeré jeho jednání během tohoto období i před ním, přestože nikdy nebyl obviněn z žádného trestného činu. Před Senátem několikrát vypovídal, že ani on, ani Národní institut zdraví (NIH) nefinancovali výzkum, který by mohl vést k úniku člověkem vytvořených virů. Senátor Rand Paul (republikán z Kentucky), lékař, který vystupoval proti lockdownům, se však případu dál věnoval.

Paul předvolal Fauciho k výpovědi před Senátem, přestože promlčecí lhůta pro případnou křivou přísahu už uplynula a Fauci navíc získal milost. Přesto mu hrozí riziko nových obvinění, pokud by jeho výpověď byla zavádějící, neúplná nebo v rozporu s dostupnými záznamy.

Před tímto slyšením Paul zveřejnil soubor dokumentů nazvaný Reading Room. Pro lidi, jako jsem já, je nesmírně zajímavé číst e-maily, zprávy a především Fauciho vlastní deník. Fauci si po celou dobu vedl podrobný deník, který mimořádně otevřeně odhaluje jeho pohled na věc i způsob uvažování, včetně seznamu mediálních vystoupení a osobních kontaktů.

Deník má více než tisíc stran. Začal jsem ho číst a zkoumal jsem ho tak pečlivě, že uplynulo několik hodin a já se dostal jen asi na šedesátou stránku. Celý záznam jsem dosud nepřečetl. Je nabitý novými informacemi, které doplňují zásadní detaily o nejtragičtějších dnech našich životů.

Když jsem o tomto dokumentu řekl jednomu příteli, odpověděl mi, že je nejspíš napsán tak, aby vytvořil alibi, nikoli přiznání. Já si naopak myslím, že je nejlepší ho chápat jako poznámky k autobiografii, které sice neodhalují úplně všechno, ale velmi názorně ukazují, jak po celou dobu uvažoval.

V širším pohledu čtenáře zaujme především to, jak silně se Fauci soustředil na svá mediální vystoupení, své postavení ve veřejném mínění a vztahy s různými vládními představiteli. Právě tomu je věnována téměř celá textová část deníku. Polovinu dokumentu ve skutečnosti tvoří přetisky oslavných profilů, které o něm denně vycházely v tisku. Skutečné vědy je v něm zoufale málo.

„Situace kolem mé národní i mezinárodní slávy je bouřlivá a naprosto nepředstavitelná. Dnes jsem nejznámější a nejprobíranější osobou v zemi a jedním z nejrozpoznatelnějších lidí na světě,“ napsal 21. května 2020. V další poznámce dodal: „Nespočet článků o mně v nejrůznějších médiích.“

Další zápis z 4. prosince 2022 uvádí: „Když jsem vystoupil z auta před Kennedyho centrem a šel po dlouhém červeném koberci do divadla, úplně mě zaplavili lidé, kteří vykřikovali moje jméno a tleskali mi. Za provazovým zábradlím musely stát stovky lidí a byl jsem ohromen, do jaké míry toto uznání mé osoby narostlo.“

Jeden můj přítel, kněz, mě kdysi varoval, abych nikdy nevěřil vlastní příznivé publicitě. Lichocení je maskou přetvářky. Vážit bychom si měli kritiků, protože často vyjadřují postřehy, které sdílí mnoho jiných lidí, jen mlčí. Kritici jsou našimi dobrodinci, zatímco lichotníci, ačkoli živí naše ego, bývají často zdrojem klamu. Věřit jim můžeme jen ke své vlastní škodě.

Je to dobré ponaučení a Fauci by z něj býval mohl těžit. V příštích týdnech a měsících se bude o detailech těchto deníků hodně mluvit. Časová osa i vývoj událostí jsou mimořádně zajímavé pro každého, kdo si stále klade otázku, proč se to všechno odehrálo právě takto, zejména pokud jde o to, co Fauci věděl a kdy to věděl.

Můj celkový dojem je tento: kolo štěstí se otočilo. Muž, který byl během nejtraumatičtějšího období našich životů přehnaně oslavován jako hrdina, nyní čelí opačnému osudu. Stane se obětním beránkem způsobem, který zřejmě nebude zcela odpovídat skutečným faktům. Nikdy nebyl nejvyšším velitelem ani zosobněním „vědy“. Byl především mluvčím s pečlivě vypěstovanou a autoritativní personou v lékařské a vědecké komunitě. Při senátním slyšení mu pravděpodobně dobře poslouží náhlý nástup akutní ztráty paměti.

–ete–