17.4.2020
Kategorie: Politika

Demokratické primárky za časů pandemie

Sdílejte článek:

TRW

Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že kvůli koronavirové pandemii se prakticky zastavil svět a kromě boje s nákazou se nic jiného neděje, ve Spojených státech viru navzdory probíhají prezidentské primárky a především u Demokratů se situace v nedávné době vyvinula zajímavým způsobem.

 
Nejzásadnější událostí posledních týdnů je nepochybně odstoupení Bernieho Sanderse. Vermontský senátor, reprezentující vyhraněně levicový proud, byl již od počátku primárek jedním z hlavních favoritů na nominaci a až do volebního “superúterý” na začátku března si toto postavení relativně úspěšně držel. Zlom-a pro Sanderse to byl zlom fatální-však nastal s odstoupením Petea Buttigiege, Amy Klobucharové, Andrewa Yanga a Mikea Bloomberga, kteří všichni po oznámení odstoupení z boje o nominaci podpořili Joe Bidena, Sandersova hlavního protivníka. Mobilizace zmíněných kandidátů za Bidenem ve spojení s odstoupením Elizabeth Warrenové, která se však vyjádření podpory Sandersovi, k němuž má ideově velmi blízko, zdržela, znamenala pro Sanderse konec jeho prezidentským nadějím.  Bylo tak jasné, že ani v letošních volbách se Bernie Sanders své vytoužené revoluce nedočká, po nevyhnutelné drtivé porážce ve volebním “superúterý” již nebylo jeho odstoupení otázkou “zda”, nýbrž “kdy”. 
 
S odpadnutím nejvýraznějšího soka se tak pro Joe Bidena stala ze zisku nominace pouhá formalita. Primárky a následný Demokratický konvent, z něhož nominant strany v červenci vzejde, však nejsou pouze o počtu delegátů. Bernie Sanders za sebou dokázal shromáždit početné a hlasité hnutí, opírající se především o mladší voliče a postavené na-ať si o ní můžeme myslet cokoli-nepochybně rezonující vizi univerzálního státem garantovaného zdravotního pojištění (Medicare For All), “bezplatného” školství a odpuštění studentských dluhů, “zeleného” Nového údělu (Green New Deal) a vyššího zdanění korporací a bohatších vrstev, které i přes Sandersovo odstoupení představuje stále podstatnou část elektorátu. Sanders toto samozřejmě ví, z čehož plyne i jeho politicky logické rozhodnutí zůstat na volebních lístcích a i přes matematickou nemožnost celkové výhry získat co nejvíce delegátů, čímž zároveň získá pro svou platformu silnější hlas na červencovém nominačním konventu a dokáže tak více ovlivnit směřování strany jak do listopadových “velkých” voleb, tak i do vzdálenější budoucnosti.
 
Bidenova volba
 
Bývalý viceprezident Biden si sice nyní pojistil nominaci, nyní je ale před ním úkol vybudovat si co nejsilnější voličskou základnu před listopadovými volbami, v nichž vyzve Donalda Trumpa. Stojí tak před volbou, jakým směrem zacílit. Jeho cesta může jít dvěma alternativními směry, které se však vzájemně vylučují. První je prezentovat se jako umírněný a středový kandidát, za jakého doposud alspoň nominálně platil, a směřovat svůj apel více směrem “doprava” na nezávislé voliče a také Republikány, kteří po nástupu Donalda Trumpa viditelné politické transformaci strany GOP buď přímo opustili, či minimálně usilují o zbavení Republikánské strany “trumpismu”, a to i za cenu jednorázové podpory Demokratického kandidáta. Druhou je cílit právě na krajní levici, sdruženou za Berniem Sandersem a posunout se otevřeně k progresivnější části spektra. Obojí mít Biden nemůže. Pro mnohé nezávislé a netrumpovské republikány by výraznější Sandersova participace na Bidenově kampani a Bidenův posun více doleva byla nezkousnutelná překážka, stejně jako by pro valnou většinu Sandersovy voličské základny byla Bidenova pobídka středovějším a “pravicovějším” kruhům.
 
#NeverBiden…?
 
Joe Biden zvolil evidentně cestu druhou. Na sociálních sítích po sérii komplimentů směrem k Sandersovi samotnému požádal Sandersovy voliče o podporu, kterou označil za “nejen vítanou, ale potřebnou”, v rámci jednoty pak zveřejnil video stream rozhovoru se Sandersem, v němž akcentoval potřebu spolupráce a sjednocení a vysloužil si tak Sandersovu podporu. Jak moc moudrou Bidenova volba doopravdy je, ukáží nadcházející měsíce. Již nyní se ovšem po sociálních sítích mezi Sandersovými podporovateli po jeho oficiální podpoře Bidena rozprostřela značná deziluze a explicitní odmítání připojit se po vzoru Bernie Sanderse samotného k  Bidenovu táboru, vyjádřené twitterovým hashtagem #NeverBiden-“Biden nikdy”. Největší potíží Sandersova hnutí je totiž neochota přistoupit na kompromis. Bernieho “boj” pro ně není pouhou kampaní za konkrétní politiku, představuje pro ně boj za v jejich očích základní lidská práva, která ve Spojených státech nejsou garantována, a o těch není možné smlouvat. Biden je poté v jejich očích vzorovým představitelem demokratického “establishmentu”, který již jednou před čtyřmi roky připravil Sanderse o nominaci, a reprezentuje stejné, ne-li dokonce větší zlo, než Donald Trump a GOP. Příkladem může být komentátor a moderátor Kyle Kulinski, spolupracující se zřejmě nejvlivnější a nejpopulárnější online sítí mezi progresivní levicí The Young Turks, který svůj postoj k Bidenovi shrnul na Twitteru v jedné větě“Nevolím válečné zločince a násilníky s demencí”, narážejíc na jednoznačně neprokázané ani nevyvrácené obvinění ze znásilnění, vznesené proti Bidenovi bývalou pracovnicí jeho senátní kanceláře Tarou Reade (nyní podporovatelkou Bernieho Sanderse) a pochyby o Bidenově tělěsném a duševním zdraví, které kolují v důsledku jeho několika zmatených vystoupení a vyjádření.
 
Tradiční strategií kandidátů je před “General Election” v listopadu přechod z taktiky ideologické vyhraněnosti v primárkách na taktiku “catch-all” s pochopitelným záměrem učinit se přijatelnějším pro dostatečné množství centrističtějších a nezávislých voličů zejména v rozhodujících “swing states” jako jsou Wisconsin nebo Florida. Ani Joe Biden se této nutnosti nevyhne, pokud bude chtít dostát své prezentované image sjednocujícího kandidáta, vedoucího širokou anti-trumpovskou koalici, která má jeden společný cíl-dostat Donalda Trumpa z Bílého domu. Pokud bude Bernie Sanders hrát v Bidenově kampani signifikantnější úlohu, je na místě se ptát, jaké míře věrohodnosti se taková Bidenova image bude v očích nerozhodnutých voličů těšit.
 
Historická zkušenost
 
V historii existují podobné precedenty, kdy se za nominanta odmítla postavit část vlastní strany, nesmířená s prohrou jí preferovaného kandidáta v primárkách-strana “Bull Moose Party”, založená Theodorem Rooseveltem po vítězství Williama Tafta v primárkách roku 1912, případně v ne tak vzdálené minulosti hnutí PUMA (People United Means Action), zformované na protest proti nominaci Baracka Obamy na úkor Hillary Clintonové. V prvním případě toto vedlo k darovanému vítězství opozičního kandidáta Woodrow Wilsona, ve druhém hnutí volby reálně neovlivnilo a postupem času se vytratilo.
 
Joe Biden se podle všeho rozhodl neriskovat první případ a pokusit se přilákat tolik Sandersových podporovatelů, kolik jen půjde. Otázkou nicméně zůstávají dvě věci: 1) zda to bude stačit a 2) zda se to vyplatí v poměru ke ztraceným umírněnějším voličům.
 
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...