5.8.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Co týden dal a Hampl napsal: 600 let lidového odporu proti elitám

Sdílejte článek:

PETR HAMPL

hamplPondělí 29. července

Výročí první pražské defenestrace připomíná, že i když se “lepší lidé” cítí nepostižitelní (není pro ně problém třeba bagatelizovat shazování dětí pod koleje vlaku), dříve či později na ně dojde. Mohou se navzájem ujišťovat, že ti dole jsou jen “lůza” a “chátra” a “spodina” a “lenoši”, ale to je tak všechno. K první pražské defenestraci se spojila pražská chudina s profesionálními vojáky, ale ono podobné spojenectví dříve či později vznikne velmi často.
A že násilná revoluce pokaždé zhorší situaci? Ne nutně. V některých historických obdobích je chování elit tak příšerné, že z pohledu nižších tříd nepředstavuje revoluční běsnění žádné zhoršení.
Svým způsobem lze každou revoluci popsat jako formu sebevraždy vládnoucí elity. Věděli, k čemu se schyluje, ale neudělali nic pro to, aby tlak zmírnili. Neudělali nic pro to, aby pro nižší vrstvy bylo výhodnější podpořit stávající řád než ho rozbít.


Úterý 30. července

Člověk by čekal, že když dojde na činy, jako je shazování malých dětí pod vlak, že to zasáhne každého. A že i třeba příznivci volné imigrace si povzdechnou “tohle jsme přece nechtěli” nebo, že začnou přemýšlet, zda se by dalo příště takovým věcem zabránit.
Ani náhodou! Absolvoval jsem během posledních dnů řadu diskuzí (nejen ujetí studenti, ale i třeba redaktor Lidových novin Roman Šitner) a ten cynismus je až zarážející. Těch lidí se to absolutně nedotklo. Nemají ani nejmenší problém s pokračováním podobných vražd. Zajímá je pouze pokračování politického programu volné islámské imigrace. Ani stopa po jakékoliv lidské emoci.
Jsme zvyklí na to, že ti lidé nejsou schopni vlastního myšlení. Jenže oni podle všeho nejsou schopni ani vlastního cítění! Rozhořčení na povel, smutek na povel, hrdost na povel, radost na povel. Tentokrát povel nepřišel, takže shození chlapečka pod vlak city nezasáhne. Co znamená jeden malý německý smrad proti vznešenosti multikulturalismu a islámu, že.
Jeden velký světový ženský časopis před časem čtenářkám doporučil, aby se nevdávaly za příznivce Donalda Trumpa. Je to ohleduplné oboustranně. Jak může vypadat život s někým, jehož city jsou řízeny z PR agentur?

Středa 31. července

Moje příští kniha “Kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy” se začne prodávat 10. října. Nebude to ale druhý díl Prolomení hradeb – ten chystám až na rok 2020 a bude se věnovat hlavně generačnímu konfliktu.

Čtvrtek 1. srpna

Jednou ze silných stránek islámu je schopnost nesmírně tvrdošíjně lpět na svých historických zásadách, zvycích a tradicích. Bez výjimky a za každou cenu. Evropané na ně hledí s určitou závistí (která je pochopitelná) a doufají, že kdybychom dokázali lpět na našich tradicích stejně tvrdošíjně, obstáli bychom.
Omyl! Dějiny nás učí, že Evropané měli navrch pouze (!) v těch obdobích, kdy rychle modernizovali. V tom není islám schopen soutěžit. Jakmile se přešlo do režimu střetnutí dvou stojatých stabilních gigantů, Evropané vyklízeli pole, ztráceli jeden region za druhým a nedokázali bránit odvlékání svých lidí do otroctví.
Návrat k vlastnímu kulturnímu dědictví určitě ano, ale tím je i otevřenost rychlým změnám. A aby nedošlo k nedorozumění: změnou ani modernizací není myšlen pokus kompletně zničit vlastní civilizaci, jaký teď předvádějí neomarxisté.

Pátek 2. srpna

Postřeh ze staré americké debaty, jestli rušit nebo nerušit otroctví. Obě strany se shodly, že pokud člověku nezbývá, než se stát zaměstnancem jiného člověka, je to stejné, jakoby byl otrokem. Nikoliv podobné, ale stejné! To bylo i stanovisko Abrahama Lincolna.
Američané tehdy pohrdali evropským kapitalismem jako odpornou nesvobodnou společností. Ve slušném státě má mít každý člověk možnost uživit se vlastním podnikáním. Ne ti nejschopnější a nejpracovitější, ale každý!
Že by někdo mohl chtít rušit ochranu zaměstnanců, a dokonce to označoval za “svobodu” nebo “pravicový postoj”, to bylo absolutně nepředstavitelné.
Jak nesmírně se od té doby změnily poměry! Skutečná svoboda nejenže zmizela, ale bylo zapomenuto, že vůbec kdy existovala.

Sobota 3. srpna

Christopher Lasch:
Dnešní levici i pravici spojuje dogmatimus, který oběma stranám brání přijmout jakoukoliv novou myšlenku.

Neděle 4. srpna

Pár lidí demonstruje v Moskvě a místní blbečci už mají pocit, že veškeré ruské zásoby ropy už patří Američanům a že už se rozdělují odměny za uctivou poníženost. Budou zklamáni.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...