20.1.2026
Redakce
8
Kategorie: Společnost1403 přečtení

Co mají společného tabák, uzenina a televizní noviny?

Sdílejte článek:

IVAN HOFFMAN

Co mají společného, tabák, mobil, uzenina, výherní automat a televizní noviny? Ano, správná odpověď je závislost. O závislosti hovoříme tehdy, když máme problém zříct se něčeho, co nepotřebujeme k životu, co nám neprospívá anebo rovnou škodí. Na některé závislosti se umírá, jiné přivedou závislého na mizinu, některá závislost je pro ostudu a další ohlupuje. Stát se závislým je přitom nesrovnatelně snazší než závislost porazit.

Před bojem se závislostí se hojně upřednostňuje její popírání. Závislost je proto dobré definovat. Je zřejmé, že u dýchání se nejedná o závislost na kyslíku – kyslík je k životu pouze nezbytný. Zajímavé to je se závislostí na jídle. Homo sapiens kdysi jedl třikrát týdně, dnes jí třikrát denně. Je to nezbytné?

Pak jsou zde závislosti na něčem, co je příjemné, byť nezdravé, třeba na cigaretě, anebo smartphonu. Odbourá-li člověk tyto závislosti kde se octne? V pozemském nebi? Anebo v pekle na zemi? Nezávislost je zjevně luxus, kterého si dopřávají nemnozí. Většina lidí si libuje v závislostech, které nepociťují jako handicap, vnímají je jako životní styl. Za shopping se nikdo nestydí.

Předmětem této úvahy je specifická závislost na médiích, konkrétně na televizních zprávách. Před časem jsem měl příležitost tuto závislost pozorovat na vlastní oči v nemocnici. Pacienti, sledující napínavý fotbalový zápas, najednou přeladili na kanál, kde začínaly televizní události. Viseli pak na rtech mluvícím hlavám, jako by jim to mělo změnit život. Aby o tento rituál nepřišli, vhazovali pacienti mince do speciální krabičky napojené na televizor. Toto je zajímavý detail: Zprávy byly nepovinné, závislost byla zpoplatněna.

Co se prezentuje jako potřeba být informován, být „v obraze“, má paradoxně zcela opačný efekt, tedy neinformovanost a indoktrinaci. Mediální realita totiž dnes překvapivě nemá se skutečností mnoho společného. Předkládaný produkt, na kterém jsou lidé závislí, je snůškou tendenčních polopravd, bulvárních povrchností, subjektivně vybraných sloužícím editorem z rešerší politicky korektně přežvýkaných tiskovými agenturami. U televizních novin nejde jen o to, co se vysílá, ale také o to, co v nich chybí, co se zamlčí.

Proč se přesto televizním zprávám věří? Bude tomu téměř čtyřicet let, kdy do restaurátorských ateliérů, kde jsem byl fotografem, nastoupil jako konzervátor sympatický mladý muž s podmanivým hlubokým hlasem. Když přišla řeč na jeho předchozí zaměstnání, zmínil, že byl televizním hlasatelem. „Musel jsem odejít. Chtělo se po mně, abych na obrazovce působil dojmem, že věřím tomu, co čtu… Nešlo to.“ Nevím, jak vypadal v televizi, stejně jako dnes jsem se na televizi nedíval, ale živě si pamatuji, jak byl šťastný v nové práci.

Člověk závislý na každodenní dávce televizního zpravodajství ztrácí schopnost nezávislého úsudku. Ať už se s obsahem identifikuje, anebo je vůči němu kritický, mimoděk akceptuje agendu, kterou mu vnucuje editor, respektive redakční kolektiv, licitující v zákulisí, co se odvysílá. Na zpravodajství má zásadní vliv politická orientace editorů, respektive redakce. Do vysílání se promítají sympatie či antipatie moderátorů vůči lidem, o kterých referují. Zprávy proto ze všeho nejvíce vypovídají o těch, kdo je produkují.

Zpravodajství, na kterém jsou jeho konzumenti závislí, si hraje na nezávislého arbitra bránícího demokracii. Novináři jsou teatrálně alergičtí na politické tlaky, které chápou jako útoky na svobodu slova. Současně se ovšem sami tím, co vysílají, politicky angažují, aniž by akceptovali demokratickou kontrolu. V tomto kompetenčním chaosu, kde se za svobodu vydává obyčejná svévole, informace ztrácejí váhu, důvěryhodnost a smysl.

Jako z každé drogy jde i z televize strach. Příkladem budiž nový ministr kultury s jeho vyjádřením k vysílání České televize, že „všechno dělá dobře“. Samozřejmě nedělá. Dodnes hájí covidovou lež, zločinný vakcinační byznys farmaceutických společností. Setrvává na klimatické konspiraci, která je zástěrkou pro dotovaný zelený byznys s alternativními energiemi. Přehlíží a kamufluje nekompetentní migrační politiku Evropské unie. Je platformou politických lhářů, podvodníků a fanatiků. Nic nedělá dobře, nemá-li ovšem nový ministr na mysli, že jde o drogu, která dělá dobře závislákům.

Televizní noviny jsou vždy na straně mocných. Na straně velkých peněz. Jsou na straně největších zločinů proti lidskosti, jsou vždy na straně války, nikoli míru. Televizní noviny jsou z principu, jedno zda diskrétně, skrytě, anebo demonstrativně, nepokrytě na straně zla. Společenským problémem ovšem nejsou primárně toxické televizní noviny. Problémem je závislost na této droze. Lidé, závislí na televizních novinách, potřebují detox, televizní prohibici. To ale neznamená, že detox chtějí. U televizních novin platí totéž, co u heroinu. Dealeři mohou člověka poškodit jenom tím, čemu jde sám naproti.

 

Ivan Hoffman

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1403 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

8 komentářů
  1. Pejsek 11:14:29 Odpovědět

    Něco na tom bude, kamarád musel za každou cenu stihnout televizní noviny, tak ač věděl, že cesta je rozbitá samý makadam, musel letět jako blázen a rozbil si řádně hubu, TN sice nestihl, ale ve špitále na to potom měl tři týdny času.

  2. pul miliardy staci 11:34:15 Odpovědět

    pane Hoffmane, mate stestiii, ze jsste mezi ty nezdrave veci nenapsal i alkohol. Ten je v malych davkach dokkonce zdravy. treba pivo na traveni a cervene vino na krvinky. I to uzene v jakekoliv forme je dobre, kdyz se to s nim neprehani. Delam vyborne sunkefleky a kazdy si je u nas rad da. Udelam jich velikansky hrnec, kdyz mame navstevu z Ceska. Chytry telefon mam na komunikaci s mymi detmi, ktere bydli daleko od nas. Nenosim ho sbou nikde venku, nechci byt stale odposlouchavan, lokalisovan a muj pohybovy profil nikohe nema co zajimat. Platin v hotovosti a duchod ihned vyberu, jakmile ja na konte. A davat si penize a sperky do banky je take risiko, jak bylo videt v Nemecku.

  3. HleDutch 12:03:10 Odpovědět

    Televize na peníze? Takový anachronismus jsem naposledy zažil ve zlínské krajské márni- Tedy pardon, nemocnici. Nehoráznost. Naštěstí jsem měl s sebou laptop plný filmů a muziky 😁

  4. nykado 12:07:56 Odpovědět

    super napsané, souhlas

  5. L.Vylíčil 14:01:56 Odpovědět

    Já třeba zprávy ČT 1 sleduji pravidelně.

    I když mi to škodí na zdraví a vylévá mi to adrenalin.
    Protože dobrý válečník se má zajímat, jak smýšlí nepřítel. Co ho těší, čím se trápí, o co mu jde, co plánuje a co by rád. A hlavně – kam se právě zaměřuje jeho pozornost.
    No a to všechno dostávám v ČT 1 v krystalicky čisté podobě. Vrchovatou měrou, až to bolí.

  6. Frigo jeden z mnoha-originálf 18:57:16 Odpovědět

    ČT vlastně ani nemá důvod měnit svoji pozici páté kolony zemských škůdců,
    Ke své existenci ji od časů “ spacákové revoluce ji přece stačí držet se moudra svého Guru – Reichs Propaganen ministra
    Dra Josepha Goebelese:
    “ Devadesát devětkrát opakovaná sebeblbější lež se po sté stane důvěryhodnou pravdou! “

    Není proto divu když jeji´divácká voveclíná a často už neschopná vlastního uvažování jejich viditelné a stupidní lži,pomluvy a urážky komentář a “ publicických pořadů bere za věrohodnou informaci.

  7. Frigo jeden z mnoha-originál 19:09:04 Odpovědět

    Nejlepší obranou je prý útok .pane L.Vylíčil,

    Jak ale útočit proti něčemu,kryjícímu se za hradbou víry a důvěry stáda liných nebo snad už i nechopných použít vlastní uvahy a myšlenky.?
    Stada,které si často a z gustem přežvykujie jemu medii neobratně naservítovavý pelyněk a ocet j svých pomluv,urážek lží a polopravd,

  8. Tomáš 07:55:17 Odpovědět

    Co člověk, to názor. Samozřejmě i na to co je a co není závislost, na čem, na kom ano a na čem a na kom ne.
    Televizor i radiopřijímač má čudlík ZAPNI – VYPNI.
    Takže je jasné, ale ne asi všem, jak buď v tom být nebo z toho ven.
    Konces. poplatky i od těch, kteří nemají fyzicky tu televizní bednu ani byť jen malé rádiečko, a přesto musí platit zrušit a financovat tyto molochy ze státní kasy – z financí od všech daňových poplatníků. Vlastně o co jde?
    Vždyť totéž, i když mnohé vůbec nezajímají, třeba ani volit nechodí, jsou finanční náklady na politiky? Ze státní kasy – tj. z peněz všech daňových poplatníků.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)