19.12.2024
Kategorie: Ekonomika

Co jiného je česká politika, než ubohá pomsta

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

V roce 2013 zrušila Sobotkova vláda „důchodovou reformu“ Miroslava Kalouska. Byla příliš pravicová. Nebo příliš pitomá. Čert to vem. Babišovo hnutí ANO už teď slibuje, že pokud se dostane do vlády, zruší Fialovu „důchodovou reformu“. V roce 2021 se Fialova vláda mezi prvními svými kroky blýskla tím, že kompletně zrušila Babišovu elektronickou evidenci tržeb, na které dřel jako mourovatý. V roce 2024 kmotři ODS pomohli neprosadit digitalizaci stavebního řízení. Ministru Bartošovi z Pirátů házeli pod nohy klacky, které ve výsledku nebyl schopný překročit. A ano, věřím, že prostě velkým klukům z ODS šlapal na kuří oka. Jen pár příkladů z nedávné minulosti.

Už v roce 1990 měla zasednout jakási rada moudrých a při diskusi stanovit cíle naší republiky. Završit je v počáteční euforii devadesátých let referendem, kde by lidé o jednotlivých cílech rozhodli. A cíle poté ukotvit do Ústavy. Ne, není na tom nic nezvyklého. Gruzie si chtěla prosadit do Ústavy směrování země do Evropské unie. Ústava je tu od toho, aby stanovovala charakter země. Nemá se točit jen kolem toho, jaké pravomoce má prezident a jaké předseda vlády. Nemá stanovovat jen základní pravidla a práva, ale může obsahovat i cíle, ke kterým chceme dojít.

Jenže my jsme si takové pevné cíle nestanovili. Proto jsme vlečení pomstychtivou bažinou střídajících se vlád, které si navzájem dělají naschvály, nenávidí se, ruší to, co zavedla ta předchozí a tak nějak počítá s tím, že to, co zavede nyní, bude po volbách zrušené. Všichni asi tušíme, že s důchodovým systémem je třeba pohnout. Všichni tušíme, že život na dluh se nevyplácí. Všichni snad tušíme, že ochrana domácího trhu je alfou a omegou prosperity. Stejně tak ochrana zemědělství, přírody, zdrojů. A mnoho dalšího.

Kdybychom si v devadesátých zasadili do Ústavy, že deficit je protiústavní, ale naopak, že musí být rozpočet přebytkový, kde bychom teď byli? Rozhodně ne u hranice tří bilionů veřejného dluhu, který je jako škrtící smyčka kolem budoucnosti země. Pokud bychom se teď chtěli rozeběhnout do trochu rozumnější formy budoucnosti, dluhová smyčka nás rychle a velmi účinně poučí o tom, že tudy cesta nevede. Jsme vazalové vlastního dluhu, vazalové věřitelů, vazalové té politicky-společenské břečky, ve které je nám dáno žít. V devadesátých letech jsme nebyli.

A i kdyby se nám povedlo někdy zvolit vládu, která nebude chaoticky mstivá a velmi soustředěně neschopná, jak je u nás zvykem, tak je velmi pravděpodobné, že další vláda její kroky pošle do stoupy, a začne na tom pracovat hned, jak se uzavřou volební místnosti.

I teď je vhodná doba velmi opožděně stanovit své cíle. Už očesané o tu možnost vyrazit do budoucnosti jako hladový tygr, který si jde za tím utíkajícím gazelím obědem. Teď už můžeme chytat v naší pozici maximálně zchromlého lenochoda. Ale i tak bychom měli usilovat o zlepšení jídelníčku, než sledovat nekonečné a nekonečně tupé podkopávání nohou jedné vlády tou druhou. Protože s takovou se nikdy nepohneme nikam jinam, než kam nám ukážou protektoři z Evropské unie.

V tomto ohledu se nemohu nabažit pohledem na argentinského prezidenta Javiera Mileiho a jeho radikální ozdravnou kúru pro zemi. On jde směrem, kdy bude moci jeho země vyrazit za daleko lepším obědem, než je naše teď už tradiční lenochodí menu. Proboha, nejsme svázaní natolik, abychom museli zemi držet na takové dietě. Musíme se posunout dopředu. A k tomu nestačí mít u kormidla až děsivě zmateného „vizionáře“, který nám bez opory v realitě zvěstuje za čtyři roky německé platy, a těšit se na dalšího podobného „vizionáře“. Ať už si tam příště sedne kdokoliv.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)