Čí projekt je Green Deal?

Faktem je, že Green Deal znamená totální ekonomické ožebračení i politické zneschopnění celé EU, která ho zavádí. Znamená i zneschopnění vojenské. Přesto jsou však kritici tohoto projektu označováni za „proruské“.

Ruská stopa

Český EUroposlanec Zdechovský informoval (k dohledání v archivu Neviditelného Psa) o tom, že mnozí ekologičtí lobbisté, působící v centru EU, jsou prokazatelně navázáni na Rusko (stav před napadením Ukrajiny). Rusko také opakovaně odměňovalo politiky, vedoucí hospodářství některých evropských zemí od deseti k pěti, lukrativními posty ve svých státních a polostátních podnicích.

Ruskou stopu můžeme vidět i v tom, že funkčnost energetiky při jejím „ekologizování“ či „dekarbonizování“ zajišťoval zemní plyn z Ruska, což se fatálně projevilo po útoku Ruska na Ukrajinu, kdy se ukázalo, že odříznutí EU od ruského plynu bude obtížné a bolestivé (a nepodařilo se ho provést ani po třech letech války). Zvláště zlí jazykové tvrdí na různých „desinformačních“ webech, že část (a asi ne nevýznamná) kapalného plynu, dováženého podle výkaznictví z Perského zálivu, případně z USA, je z Ruska a pouze dojde někde na moři k jeho přečerpání z tankeru do tankeru. Či dokonce jen k prohození papírů.

Svědčí pro to i ta okolnost, že se nemusejí přelaďovat spotřebiče na jiný druh zemního plynu, což se jinak při přechodu na plyn z jiného zdroje dělá dost běžně.

K tomu plynu si dovolím ještě přípodotek, že islámistické režimy okolo Perského zálivu jsou neméně hnusné než režim v útočnou válku vedoucím Rusku. Navíc USA ekologizované za vládnutí presidenta Bidena omezily zdroje, které byly zprovozněny za Trumpa, ten je patrně zase zprovozní. Takže nákupem plynu z Perského zálivu a podobných destinací podporujeme režimy přinejmenším srovnatelné s tím Ruskem a orientace na US kapalný plyn může znamenat závislost na tom, kdo bude momentálně v USA u moci.

Ruský zájem

Dovoluji si tvrdit, že není zájmem Ruska, aby byla EU prosperujícím soustátím, obydleným blahobytnými a spokojenými občany. Rusko objektivně potřebuje obnovit nějakou formu závislosti států v pásu kolem jeho hranic na sobě, aby se obnovilo jakési nárazníkové pásmo, které tu bylo před pádem socialismu a rozpadem SSSR.

Z tohoto důvodu Rusko potřebuje EU hospodářsky živořící. Protože taková bude snadným cílem k zapojení do nějakého projektu „Velkého Ruska“, či velkého ruského předmostí.

Nespokojení a v bídě živořící obyvatelé EU pak budou mít sympatie k režimu, jehož stát prosperuje a neblbne na kvadrát s klimatem a jinými nesmysly, zejména v oblasti ekologie, nadpráv vybraných menšin apod. Ostatně, již i mnoho pro EU zaměřených komentátorů a politiků upozorňuje na riziko Green Dealu v tom smyslu, že by totiž mohl vést k rozpadu EU. Což je ovšem děj, který by mohl být v ruském zájmu. A, řekněme si to upřímně, v současné době EU zdegradovala natolik, že to přinejmenším začíná být i v zájmu nás všech, protože než EU s Green Dealem (a dalšími nesmysly), to raději žádnou EU.

Pokud by se státy na východě EU naopak zbavily zeleného jha a zrestituovaly své ekonomiky a vojenský potenciál, bylo by to pro Rusko zcela jednoznačně nepříjemné. Ještě horší pro Rusko by bylo to, pokud by se +- státům bývalého východního bloku podařilo odtrhnout od EU a dát dohromady nějaký „trucpodnik“ (myšleno vůči ní), fungující opravdu na onom volném pohybu osob, zboží a služeb, očištěný od neomarxistických zhůvěřilostí (včetně „vědecké“ ekologie), které v současné době činí členství v EU v podstatě kontraproduktivním. Proto se budou proruské síly snažit udržovat moc bruselského centra co nejdéle, aby všechny státy, včetně států bývalého východního bloku, byly jeho aktivitami totálně (a pokud možno nevratně) zmrzačeny.

Dovoluji si v souvislosti s výše napsaným „zakonspirovat“, zda účelem celé ruské akce na Ukrajině není (nebo není mimo jiné, tj. že i tento aspekt dopadu byl brán při jejím plánování v potaz) i snaha posílit moc bruselského centra, devastujícího členské státy EU.

Válka

Green Deal vedl k totálnímu ochromení válečné výroby v EU, což je zvlášť problematické v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy prakticky celá EU vyprázdnila či téměř vyprázdnila své sklady zbraní a munice a nyní již není s to tyto komodity vyrábět ani takovým tempem, jakým jsou na Ukrajině „spotřebovávány“. Rusko vyrobí za den přibližně tolik výzbroje a výstroje, jako EU za měsíc.

Je charakteristické, že ti, kteří konstatují současné vyprázdnění skladů vojenského materiálu a nemožnost z těch prázdných skladů Ukrajině cokoli dodat, jsou označováni aktivistickými publicisty a „proevropskými“ politiky za „Putinovy agenty“.

Sankce proti Rusku Ukrajině, ale ani nám, moc nepomohly. Naopak, přinutily Rusko, aby co nejvíce výroby, včetně válečné, soustředilo na své území, takže je nelze trestat znepřístupněním nějaké klíčové komponenty k jeho zbrojní výrobě. Dokonce existují signály, že onen částečný přechod na válečnou ekonomiku do jisté míry zvyšuje životní úroveň obyvatelstva (k témuž jevu ostatně došlo i na začátku války v Německu).

Navíc se ukázalo, že „světový jih“ sympatizuje daleko více s Ruskem než s Ukrajinou a státy, které ji podporují. Ty státy z této skupiny, které na to ekonomicky mají, pomáhají Rusku stávající sankce obcházet.

Dovoluji si vyslovit předpoklad, že Rusko zahájilo útok proti Ukrajině právě až poté, co mělo jasné signály, že už je EU dostatečně poničená zeleným šílenstvím, a že v čele klíčových států i samotné EU jsou lidé s intelektuální kapacitou znemožňující rychlý obrat, tj. „obětování“ ekologie za účinnou pomoc Ukrajině a zejména odvrácení možnosti dalšího postupu Ruska po jejím zhltnutí. Případně ruští agenti.

Přitom vše, co centrum EU za souhlasného bučení vlád většiny členských států dělá, napomáhá Rusku a patrně je v souladu s Putinovými záměry a předpoklady. A protože zloděj nejvíc křičí „Chyťte zloděje!“, jsou ti, kteří s touto politikou sebevraždy EU nesouhlasí, označováni za „proruské“. Současně s uvedeným byrokracie EU nedokázala ani po více než tisíci dnech války zrušit ESG a další Green Dealové nesmysly, aby bylo možné zmodernizovat a rozběhnout zbrojovky. Což je pro potenciální konflikt s Ruskem, které už v podstatě přešlo na válečnou ekonomiku, naprosto šílený handicap.

Má Green Deal nějakou pozitivní stránku?

Na uvedenou otázku existuje naprosto jednoznačná odpověď: Nemá.

Určitá „ekologizace“ ekonomik probíhala i před Green Dealem. U nás jsme spoustu věcí souvisejících s ekologií zavedli dokonce ještě před naším začleněním do EU. Je jasné, že by tento proces spontánně pokračoval i nadále, ovšem rozumným tempem a s vyvažováním vzniklých problémů skutečnými přínosy, mj. i oné ekologizace, což se nyní neděje. Navíc, odhadem kolem 99 %, to, co EU prosazuje, životnímu prostředí obecně a klimatu zvláště spíš škodí. Green Deal tedy na poli postupné ekologizace ekonomik a dalších lidských aktivit nepřinesl absolutně nic pozitivního.

Green Deal naopak oproti té spontánní a rozumně řízené ekologizaci, navíc včas reagující na rýsující se problémy, vede k překotnému zavádění věcí, které se měly zavádět desítky let, aby to mělo nějaký smysl a aby byla zorganizována kompenzační opatření (např. náhrada uhlí jádrem). Green Deal navíc vede k nucenému financování naprostých nesmyslů, jako jsou např. Občasné Zdroje Energie, představující jen a jen černou díru na finance a materiální prostředky (ale i pracovní kapacity a suroviny). Do nesmyslné fotovoltaiky, která je s to dodávat elektřinu v době, kdy je jí zapotřebí, a v postačujícím množství, jen v průběhu velmi vzácných okamžiků, bylo už jen u nás nacpáno tolik prostředků, že by to postačilo k postavení několika jaderných bloků.

V některých případech se dokonce mají rušit technologie, za něž žádná náhrada není s tím, „že zcela jistě bude náhrada vbrzku vynalezena“. Tedy situace obdobná, jako kdybychom v 16. století dali povinně koně do salámů s tím, že „náhrada bude vynalezena“. A je docela možné, že prvních parních a benzínových povozů bychom se za těch cca 300 let stejně nedočkali, protože by se mezi tím společnost totálně technologicky a ekonomicky sesypala.

Green Deal znamená také ničení evropských zemědělců silně restriktivními opatřeními proti užívání hnojiv, pesticidů apod. Přitom jeho protagonistům vůbec nevadí dovoz potravin ze států, které podobných látek (včetně v EU totálně zakázaných) cpou jak do rostlin tak do hospodářských zvířat daleko více, takže jejich rezidua se v potravinách z těchto surovin vyrobených běžně nacházejí. Opět by za normální situace, nikoli pod antidemokraqtickým diktátem zelených šílenců, k takovýmto jevům nedocházelo.

Green Deal v podstatě celou ekologii v očích občanů členských států EU totálně zdiskreditoval a reálně hrozí, že s jeho pádem, který je jistý, nejisté je pouze datum a jakým způsobem k tomu dojde a jaké hospodářské škody ještě stačí nadělat, budou zrušena i ta (nečetná) ekologická opatření, která neškodí a mají spíše pozitivní význam.

Zastánci Green Dealu blekotají o tom, jak „ekologizace“ vytvoří obrovskou spoustu pracovních míst, ale nikdy nedokázali své blekty nějak konkretizovat. Naopak, Green Deal znamená rušení podniků, dokonce i takových, které měly několik set let starou tradici (např. u nás některé sklárny). A v dohledu, zřejmě vlivem Green Dealu, skončí kompletně výroba aut a desetitisíce dělníků se ocitnou na dlažbě. A oni, i jejich rodiny a další na nich závislé osoby skončí v bídě a živoření.

Navíc v Green Dealem zpustošené ekonomice ani nebude možné taková jeho zastánci vyfantazírovaná pracovní místa pokrýt financemi. Nějaký čas se budou tisknout nekryté peníze, pak se ekonomika zhroutí po příkladu Německa za Velké hospodářské krize (či Venezuely, Perónovské Argentiny, račte si vybrat). A bude následovat asi něco podobného, co se stalo v tom Německu. Tj. masy občanů nadšeně podpoří kohokoli, kdo Green Deal zruší a jeho protagonisty potrestá. Případně se budou alespoň některé členské státy EU bít o možnost připojení se k prosperujícímu Rusku.

Korekce na realitu

Zcela jistě důležité je i to, že nedávno skončila dvacetiletá mise CERES, která prováděla družicová měření Země i Slunce a jasně dospěla k závěru, že současné oteplování je dílem vyvoláno vyšší sluneční aktivitou a dílem snížením albeda (odrazivosti) Země, a to jak co do množství světlo odrážejících oblaků, tak i tmavnutím zemského povrchu. Celý Green Deal je tedy postaven na naprosto nesprávné premise (oteplování vlivem růstu koncentrace CO2 v atmosféře, navíc antropogenního) a prakticky veškerá opatření v jeho rámci se míjejí se skutečnými příčinami oteplování, pokud oteplování rovnou nepodporují.

Je jasné, že Green Deal jede i jakýmsi „samospádem“, protože byly vygenerovány sociální vrstvy, kterým zajišťuje bezpracné příjmy, jako jsou provozovatelé dotovaných OZE, spekulanti s emisními povolenkami a zástupy různých „ekologických nevládkářů“. Ti všichni by po korekci příčin oteplování na ty správné přišli o lukrativní příjmy a někteří z nich by dokonce museli i začít pracovat. Ti budou nejvíc řvát o „ruských vlivech“, byť oni sami objektivně pracují pro Rusko a patrně mnohým z nich i přistávají rubly na kontech.

Je tedy nutno jasně a stále dokola opakovat, že Green Deal je v zájmu Ruska, nikoli v zájmu obyvatel EU. Green Deal vede k hospodářské pauperizaci a politickému i vojenskému zneschopnění takového rozsahu, že se EU stane naprosto bezcennou a svými obyvateli z valné většiny nenáviděnou, což opět vytvoří příležitost pro Rusko, aby si za vyvedení alespoň sousedních zemí z tohoto marasmu vymínilo jejich účast na nárazníkovém pásmu okolo svých hranic. Nic jiného než ruské zájmy, buď přímé nebo zprostředkované, za Green Dealem nehledejme, bylo by to zcela marné počínání.