19.12.2023
Kategorie: Společnost

Chudáci Ukrajinci 2 aneb Válka na české mediální frontě

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Komentář Chudáci Ukrajinci, vydaný ve čtvrtek, vyvolal velkou vlnu jak reakcí, tak i nevole. Dojezd proválečného ryčení v ČR bude ještě chvíli trvat. Pak možná uvidíme a pocítíme dopady. Na komentář přišla reakce. Pak začaly pršet další. Tady se s nimi pokusím vypořádat.

Začnu dotazem, který mi přistál v e-mailové schránce:

Narazil jsem hned ve dvou Vašich komentářích z poslední doby na tvrzení, že Ukrajina měla možnost uzavřít s Ruskem příměří, údajně za pro ni výhodných podmínek. Mělo se tak stát v dubnu 2022, pak ale na Ukrajinu dorazil Boris Johnson a přesvědčil své ukrajinské partnery, aby za vydatné britské podpory ve válce pokračovali.

Můžete mě laskavě nasměrovat na zdroj, kde bych se o tomto příměří dozvěděl podrobnosti? Sleduji zprávy v českých médiích, našel jsem si teď dokonce časovou osu války den po dni, a nic podobného jsem tam nenašel.

A mimochodem, co by Putin a spol. příměřím, uzavřeným necelé dva měsíce po zahájení války, získali? Jaký rozumný důvod by podle Vás k tomu měli mít? A opravdu si myslíte, že by příměří přirozeně přešlo do mírového stavu? Jak dlouho by podle Vás takový mír trval?

Tady je má odpověď:

Informaci o Johsonově tlaku na Zelenského, aby příměří nepodepisoval, přebírám ze všeobecně uznávaného webu Foreign Affairs.

Cílem smlouvy o příměří bylo donucení Ukrajiny k neutrálnímu statusu. Netvrdím, že je to v pořádku. Ani v článku jsem to netvrdil. Článek byl primárně o tom, že na Ukrajinu už ze Západu neproudí dost podpory a Ukrajinu to postupně vede k prohře a budoucímu stanovení podmínek Ruskem, které budou, předpokládejme, daleko, daleko horší, než které by Ukrajina přijala loni v dubnu. Proto i titulek článku – Chudáci Ukrajinci. Teď už Putin nemá potřebu hrát si na diplomata, podmínky pro Ukrajinu budou devastující. Karty byly rozdány. Pochybuju, že se to ještě zvrátí. Leda s použitím jaderných zbraní, a to už pak nemusíme mít nervy s tím, jestli jsme zaplatili poslední splátku hypotéky, protože už to bude jedno.

Je samozřejmě možné, že se Západ ještě vzedme a začne posílat Ukrajině dost munice a zbraní. Nevěštil jsem v článku budoucnost, jen jsem vycházel z dosavadního stavu věci a z dostupných faktů. A z těch plyne, že jsme to nezvládli.

A že by příměří přešlo v mír? Kdybychom měli politiky, kteří dávají přednost diplomacii před bezhlavým vražděním, tak ano. My takové politiky nemáme. Zoufale nám chybí. A proto máme válku. Pro přebytek blbců ve vedení. A ne jen u nás v ČR, ale po celé zeměkouli.

Udivuje mě, že se tady snad povinně musí říkat, že Ukrajina drtivě vyhrává, když to zcela očividně není pravda. Pokud nebudeme říkat pravdu, Ukrajina padne definitivně a my si také poneseme následky. Ale v ČR žijeme v době jakéhosi podivného dogmatismu, kdy se za pravdu střílí (zatím mediálně). Ale už to, naštěstí, polevuje, na iDnes vyšel článek o katastrofálním stavu na frontě, kdy se Ukrajinci už jen zoufale brání a vedení Ukrajiny se hádá.

I tak budeme říkat, že Ukrajina vyhrává. Ještě pár týdnů nám to vydrží.

—-

Jdeme na další reakci:

Kdyby pan Cháb bydlel na Ukrajině, vtrhli mu do bytu opilí ozbrojení Rusové, znásilnili mu manželku a dceru, zdevastovali byt atd., zkrátka vše jak to Rusové umí, tak pochybuji, že by přemýšlel o nějakém Johnsonovi a jeho nabádání k pokračování války. Nechápu, jak někdo může krmit takovými hloupostmi dospělé lidi. Snad jen takové mimoně, kteří nemají čest v těle a jsou jen celoživotními “parlamentáři”. Vyjednávat a ustupovat za každou cenu. A co Krymští Tataři na Krymu a jejich právo na svobodu. A vůbec.

Na Ukrajině proběhly svobodné volby a to možná Rusům nejvíc vadilo. A to možná “kremelským” nejvíce vadilo, protože to by se mohlo lehce stát nakažlivým příkladem pro Putinovo Rusko. Pane Cháb, to vámi publikované přizdisrá*ovství je vrchol drzosti vůči snaze o nezávislost Ukrajinců na Rusku. A jak říkal jeden americký prezident, tuším, že Truman. Je něco horšího než válka, mír za každou cenu. Svět by měl spíš přemýšlet, jak definitivně zablokovat imperiální snahy Ruska, a ne dávat šanci zemím, jako je Rusko, si umožňovat svá přání a obtěžovat svět takovým blouzněním, jako je třeba dosažení břehů Atlantiku.

Má reakce:

Kdyby mi Rusové vtrhli do domu… Ano, být Ukrajinec, cloumá mnou daleko víc emocí. Ale i jako Ukrajinec bych se ptal, proč můj prezident, tedy prezident Zelenskyj, prodloužil to znásilňování o rok a půl (zatím). Protože vyjednávání není jen ustupování. Je to milé, ale ta mylná představa, že Rusko nechá Ukrajinu vstoupit do vojenských struktur úhlavního nepřítele, je směšná. Stejně jako by USA nenechaly vstoupit do vojenských struktur například Mexiko. Nebo vyzbrojit raketami Kubu, jak jsme zažili při kubánské krizi. A i v té době, aby nedošlo k válce, musely obě mocnosti vyjednávat. A ustupovat. Obě. Dohoda. Diplomacie. Kdysi běžná součást politiky. Dnes už nikoliv. Rád připomenu i Finsko, kterému hrozilo, že se stane sovětským satelitem. Po válečném vyvražďování během druhé světové války, kdy Finové a Sověti stáli proti sobě, zapracovala diplomacie. Finsko slíbilo neutralitu a mohlo si žít svůj demokratický život v prosperitě ač žilo vedle dost nenechavé velmoci a muselo zohledňovat svou zahraniční politiku vedle stojícímu Sovětskému svazu. A mohlo rozkvétat a rozkvétalo. Proč Ukrajina nemohla? Zeptejme se Johnsona.

A na okraj, představte si, že Jindřich Rajchl se svou stranou PRO udělá na Václavském náměstí revoluci. Začne se tam střílet. Jeho ozbrojené komando vtrhne do Parlamentu, vyžene prezidenta z Hradu. Jak by se to dalo nazvat? Pučem? Naštěstí je Rajchl dost při smyslech, aby to neudělal. Na Ukrajině to v roce 2014 udělali. A jak legitimně zvolený prezident Janukovyč pelášil. Oprávněně? Byl proruský? Ale nebyl nahrazen ve volbách svým nástupcem, uprchl do Ruska, plný strachu o vlastní život, protože oknem se mu do prezidentské budovy cpali revolucionáři majdanu. To nevypadá jako řádná demokracie.

—-

Další:

Rusko zneužilo politické krize na Ukrajině a ukradlo Krym. Aby odvedlo pozornost, rozpoutalo válku na Donbasu. A loni přepadlo Ukrajinu, protože si Putin myslel, že se Ukrajina rozpadne. Dostal na budku a teď zkouší cokoliv, aby vyhrál. A ubožáci mu to žerou.

Reakce:

Obyvatelé na Krymu hlasovali v referendu o odtržení od Ukrajiny a připojení k Ruské federaci. Pro připojení k Rusku hlasovalo více než 96 procent zúčastněných voličů při volební účasti 83 procenta. Přičemž referendum se opíralo o Ústavu Krymu, která takové referendum umožňovala. Krym měl v rámci Ukrajiny výsadní postavení s vlastním parlamentem a jistou nezávislostí na Ukrajině. V tomto případě je zvláštní, že mnozí drželi palce Skotům při snaze odtrhnout se od Velké Británie. Nebo referendu v Katalánsku, kde hlasující zmlátily policejní jednotky, a katalánští politici, stojící za referendem, museli před španělskou pomstou buďto utéct za hranice, nebo je chytili a vsadili do vězení.

Donbas se, inspirován Krymem, chtěl také od Ukrajiny odtrhnout. Pochopitelně, protože na Donbasu žije většina obyvatelstva ruská, rusky mluvící a hlásící se k Rusku. A k moci se pučem na Majdanu dostali politici, kteří začali zakazovat ruštinu, ruskou kulturu, ruské cokoliv. Snaha Donbasu odtrhnout se vedla k nepokojům, které Ukrajina řešila vojensky. A v tom už Rusko jistě figurovalo tím, že separatisty na Donbasu zásobilo zbraněmi. Takže válka mezi Ruskem a Ukrajinou už je tu s námi od roku 2014.

Něco jako kdyby se od nás chtěli trhnout Moraváci. My bychom začali Moraváky ve velkém zabíjet za asistence armády, zakazovali používat nářečí, produkovat víno, oblékat si na oslavu kroje a pohrdat „cajzlama“ z Prahy. Zase – dialog, diplomacie, není, chybí. Stejně jako kdysi na Ukrajině. Vše to vzalo počátek na majdanovském puči v roce 2014, kde byla jakákoliv demokracie podupaná. A ano, ten puč se nám z naší perspektivy může zdát sympatický, prozápadní, protiruský. Ale stále je to puč, po kterém nemůže přijít rozumná politika. Obzvláště, když se pozdější politika zaměří proti části vlastních obyvatel. Což se na Ukrajině stalo.

—-

Další:

Typický příklad kolaborace. Válka je vůl. No, asi škoda, že se to nedomnívali vojáci, co bojovali proti Hitlerovi. Pan Hitler nabízel Velké Británii mír a oni, váleční štváči vedení nějakým otřesným militaristou Churchillem, si nechali rozmetat zemi na prvočinitele a pokračovali v nesmyslném boji. Nějaký jiný mírotvůrce, Chamberlain se tuším jmenoval, mával papírem a hlásal, že zajistil mír na desetiletí. A pan Cháb hrdě šlape ve stopách tohoto mírotvůrce.

Má reakce:

Tady, mám pocit, dochází k dokonalému nepochopení světa jako celku. Hitlerova doba byla naprosto rozdílná. Národní. Prim hrály jednotlivé státy a jejich zájmy. Nyní žijeme v naprosto jiném, globalizovaném světě. Rusko rozhodně neusiluje o zabrání kousku území Ukrajiny. Jediné, co válkou sleduje, je mocenské rozložení na celém glóbu. A pokud by nebylo aktivní (což bohužel znamená i vojensky aktivní), prohraje svůj od druhé světové války trvající souboj s USA. Reálně hrozilo, že USA do svého absolutního vlivu zahrne i Ukrajinu, tedy sousední stát Ruska. Žít v zajetí politických dogmat minulého století, navíc jeho první poloviny, je krátkozraké.

Dobře to jde vidět právě na globální šachovnici. Kde je Rusko aktivní? Kde jsou aktivní USA a EU? Na kterou stranu se misky vah převažují? Je to souboj jen o Ukrajinu, nebo o dominanci nad světem? Teď záleží na tom, na kterou stranu se přikloní arabské země. Protože tam je ten jazýček vah. Ale protože naší mezinárodní politikou posledních třiceti let byly zavážky jednotlivých arabských zemí válečnou demokracií kryjící zabrání nerostných zdrojů, hledí na nás arabské země s velkou nedůvěrou a obrací se k Rusku a Číně. V takové hře skutečně nejde o získání nějakého Donbasu. To je jen malá epizoda. A taková ta představa, že Rusko po dobytí celé Ukrajiny vyrazí do Pobaltí, do Polska, k nám? Není doba nacionalismu, ale globalismu. Takové obavy považuju za krajně nesmyslné.

—-

Dodatek:

Reakcí se sešlo několik stovek, ale to podstatné, doufám, je řečeno výše. A ještě doplním níže.

,,Věříme, že každá země si sama může zvolit způsob, jak zajistit svoji vlastní bezpečnost, avšak nové radikální rozšíření NATO může vést k vážným vojenským a politickým změnám, které se nevyhnutelně dotknou ruských bezpečnostních zájmů,“ řekl v roce 2009 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci, o níž referoval web Mid.ru. A tam je ta podstata.

Ukrajina už se nejméně dvě desítky let snaží střídavě buďto přimknout k Rusku, nebo se reformami dostat do západních struktur. A v tom je Rusko Ukrajině skutečným drábem. Zasahovalo mu do volebních klání i do běžné politiky. Probíhaly mezi nimi půtky, Rusko ovlivňovalo ukrajinskou politiku zcela běžně. Jak finančně, tak i zákulisně, třeba prostřednictvím plynu a umělého zvyšování jeho ceny. Ukrajině se už odjakživa dějí z ruské strany děsivá příkoří (mluvíme-li například o uměle vyvolaném hladomoru v třicátých letech), nebo příkoří každodenní, kdy Rusko prostě odmítlo Ukrajinu pustit a snažilo si v ní vychovat další loajální a vazalský stát, jakým je pro Rusko Bělorusko. Neúspěšně. Protože Ukrajina se neustále brání, vzpouzí se, nechce, odmítá. Jednou si zvolí proruskou vládu nebo prezidenta, podruhé prozápadní. Přetahovaná, nekonečná.

A tak mě tak napadá, že to není nijak ojedinělá praxe. Evropská unie skrze Evropský parlament právě začala vyhrožovat Slovensku, kde si zvolili pro unii nevhodnou vládu. Máme tu už i ukázku ve formě Maďarska, které bylo donuceno za covidu ručit za společnou unijní půjčku (stejně jako my a ostatní členské státy), ale z Fondu na obnovu po covidu nedostalo Maďarsko ani čuchnout. Protože Evropská komise si myslí, že v Maďarsku by se měla vyměnit vláda. Měla by tam být lepší, hezky podle gusta unie. Nějaká taková, jako máme my. Bez chuti, bez omastku, poslušná a nevybočující z řady na skok ze skály. A tak Maďarsko unie permanentně terorizuje. Podobné jsme mohli vidět i u politické šikany Polska ze strany unie. Tam šikana teď utichne, protože Poláci sedli na lep a hodnou a poslušnou vládu si zvolili. Kde a v čem se to z politického hlediska oproti ruským metodám na Ukrajině liší? Není to běžná šikana menšího tím větším? Jako někde na dvorečku za školou. Nedáš? Tak tu máš po tlamě.

Nelíbí se mi to. Samozřejmě, že ne. Kdybychom byli sousedy Ruska my, zažíváme totéž. A nenáviděl bych Rusko do roztrhání těla (a s ním i Západ). Ukrajina očividně nechce jít ruskou cestou, pak zase chce jít ruskou cestou, pak zase nechce… A ruský tlak udržet si Ukrajinu na uzdě je také jedním z důvodů, proč se Ukrajina utápí v neustálé korupci, nedokáže si vybudovat pevnou demokracii a vyrazit na cestu prosperity. Přitom Ukrajina je, co se zdrojů týká, jednou z nejbohatších zemí Evropy. A i vinou Ruska je zemí nejchudší a nejchaotičtější. No, pouze vinou Ruska?

Znovu se podívejme na Finsko, které se po druhé světové válce díky neutralitě Rusku nikdy nevzpříčilo a nevede s ním nekonečnou přetahovanou. A ta prosperita a demokracie a západní hodnoty a bůh ví co dalšího ve Finsku jsou. Proč, ptám se s důrazem, tohle nemohla být cesta Ukrajiny? Přísná neutralita. Vždyť i Švýcarsko ze své neutrality těží nekonečný politický, společenský i ekonomický kapitál. Kdyby byl Zelenskyj více politik a diplomat, než komediant a hysterik, Ukrajina už rok a půl buduje svůj status východoevropského Švýcarska, případně Finska. Neumí to, hysterie, emoce, váááálka. Nic jiného neumí. To je vražda Ukrajiny jako takové. Doslova.

Cynismem doby je i to, že půtky mezi Ruskem a Ukrajinou bohatě doplňovaly zásahy ze Západu. Když například na Ukrajině probíhalo prezidentské klání mezi Juščenkem a Janukovyčem, prvního kandidáta podporoval politicky i finančně Západ, Janukovyče pak Rusko. Na první dobrou vyhrál Janukovyč, ale pak došlo k odhalení, že při volbách se masivně podvádělo, následnou revizí byl dosazen za vítěze voleb Juščenko. Pak následoval zákulisní teror Ukrajiny ze strany Ruska. Běžná realita, kdy si velmoc hlídá svou předzahrádku.

Je naivní domnívat se, že Putin získal Hitlerovy choutky ovládnout vojensky svět. Politicky, prosím, tam jsou jeho snahy očividné, ale to se jedná o globální přetahovanou velmocí, ekonomickou a diplomatickou politiku. Naší neuváženou diplomacií jsme nechali Západem podporované půtky mezi Ruskem a Ukrajinou dojít až k horkému válečnému konfliktu, kde jdou počty obětí do desítek, ne-li stovek tisíc. (Jen si vzpomeňme na ty naše malé velké z ČR, kteří jezdili provolávat zdravici na Majdan, než se tam začalo vraždit. Mezi prvními tam křepčil Karel Schwarzenberg, dej mu Pánbu klidné spočinutí.) Zároveň, což nás bude bolet daleko víc, jsme tím vehnali do společné náruče Rusko s Čínou a s arabskými zeměmi. Přičemž africké země se k této globální muchlované chystají připojit také. Nemluvě o jihoamerických zemích. Pak budeme velmi osamělý a rozhodně slabší kousek planety. Už ne ten všemocný a u nás tolik vzývaný Západ.

Prohrou Ukrajiny sami sobě zasadíme poslední pohlavek. O tom byl článek, o tom je i tento článek. Ta válka neměla proběhnout a je velkou a nenapravitelnou chybou naší diplomacie, že neskončila loni v dubnu. A ano, baví mě poloha, kdy se ocitám na hraně jak v našem systému, ale kdybych něco takového vyprodukoval v Rusku, jsem vlastně na hraně také. Ne-li úplně za hranou.

O tom je, abych nezahálel s chválou Krajských listů.cz, politika KL. Hledat pravdu, mít pravdu, za pravdu hořet. A jít na hranu, vyvolávat diskusi, nelpět na propagandistické slepotě a neukájet se nad dogmaty, které vždycky vedou k mlčení. Proto jsme přece zvonili klíči. Abychom se tu mohli při diskusích vzájemně fackovat jako na Ladově obrázku. Ne abychom po krátkém spánku zase problouzeli Bretschneidery té naší Rakušanovy reality vynuceného ticha.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,91 out of 5)
Loading...
23 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)