31.3.2026
Kategorie: Ekonomika1948 přečtení

Chocholouška, volejte Chocholouška!

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Francouzská Guyana, severní růžek Jižní Ameriky, který říká pane koloniální Francii, v roce 2017 hlásí do Paříže, že objevila na pobřeží miliardové naleziště ropy. Z Paříže přišel v odpovědi zákon o uhlovodících, který jakýkoliv další průzkum zakázal. Pokud by zákon neprošel, ropa z Francouzské Guyany by teď mohla být velmi pohodlným polštářem energetické krize.

Společnost ExxonMobil ve vodách sousedních zemí Guyany a Surinamu objevila obrovská ložiska ropy, což z Guyany udělalo jednoho z nejrychleji rostoucích producentů ropy na světě. Logicky se tedy předpokládalo, že stejné geologické struktury pokračují i pod hladinou vod, patřících Francii díky kolonii s názvem Francouzská Guyana. Průzkumné vrty skutečně naznačovaly, že potenciál pro těžbu je obrovský a mohl by se počítat v miliardách barelů.

Zlom přišel v roce 2017, kdy francouzský parlament pod vedením prezidenta Emmanuela Macrona schválil doslova přelomový zákon o uhlovodících. Proč přelomový? Francie se tím stala první zemí na světě, která zákonem zakázala vydávání nových licencí na průzkum a těžbu ropy a zemního plynu a zároveň rozhodla, že veškerá stávající těžba musí skončit nejpozději do roku 2040. Tento zákon se nevztahuje jen na evropskou část Francie, ale na všechna její zámořská území včetně Francouzské Guyany.

Pokud by se chování francouzské, potažmo tedy i evropské politiky mohlo (a také mělo) dostat do učebnic psychiatrie, dalo by se nalézt někde mezi pojmy chorobné sebepoškozování a zbytnělý narcismus.

Podle Mezinárodní energetické agentury vedlo omezení dopravy přes Hormuz k výpadku až několika milionů barelů ropy denně na globálním trhu. Pro Evropu by měly zdroje z Francouzské Guyany velmi zklidňující efekt. Evropa by měla svůj polštář, který by zklidnil hysterickou reakci na každou krizi, která se na nás ze světa nasype. My jsme si ji, rukou Francie, zakázali. Ale ropu potřebuje.

To samé můžeme sledovat u frakování. Evropa je vlastně energeticky zcela soběstačná jak v plynu, tak i v ropě. Jen by jí nesměl vládnout podobný, ne-li tentýž herberk, jaký ve Francii přijal zákon o uhlovodících, nebo spíš proti nim. My jsme si frakování zregulováním trhu prakticky zakázali (ač formálně plošně zakázané není, krom několika málo zemí EU), USA jsou díky frakování vývozci energií (které my jako smyslů zbavení nakupujeme, takže jsme pevnou součástí ničení přírody, jen jako bonus přidáváme, že se k nám vyfrakované musí vozit přes půl planety na tankerech, a o to víc té přírodě škodíme).

Když dovážíme americký břidlicový plyn (LNG), jeho uhlíková stopa je kvůli zkapalňování a lodní dopravě přes Atlantik o 30–50 % vyšší, než kdybychom ho těžili doma v Polsku nebo Francii. Tenhle zelený import je ve skutečnosti jen špinavý outsourcing našeho svědomí.

Věděli jsme o naší závislosti na nestabilních regionech, přesto jsme se na ně beze zbytku spoléhali a spoléháme a vlastní soběstačnost jsme si kvůli zelené ideologii zakázali.

Abych odběhl i do našich českých končin, tak my jsme si zakázali těžbu uhlí. Nejlépe to je vidět na vyúčtování pro domácnosti. V roce 2015 stál metrák uhlí tři stovky, teď stojí téměř sedm stovek. A to na ně mají padnout povolenky až příští rok. My, uhelná velmoc, jsme si k letošku zakázali těžbu uhlí, ač ho máme pod zemí dva biliony tun. Uhlí navíc nenávratně zničíme tím, že doly zatopíme vodou. To šílenství nejde, skutečně nejde lépe ilustrovat.

V roce 2015 jsme za metrák dali necelé čtyři stovky a státu to stačilo. Dnes, v březnu 2026, platíme patnáct stovek, z čehož obrovskou část tvoří emisní povolenky, tedy virtuální odpustek za to, že si dovolujeme v zimě neplnit nemocnice se zápaly plic, protože si zatopíme. A pozor, když už jsme u toho srovnání let 2015 a 2026. V roce 2015 stála povolenka kolem 8 eur, v roce 2026 už stojí 70 eur. Kde bude cena uhlí, až se na něj přicucne desátek emisní povolenky? Chocholouška na unii, Chocholouška na ČR, Chocholouška na Francii, nic jiného.

Připomeňme si další zelené šílenství (které naštěstí nedopadlo). Tehdejší premiér Holandska Mark Rutte chtěl politicky dotlačit holandské farmáře k uzavření chovů krav. Kvůli produkci metanu a oxidu uhličitého. Rok 2022/2023 nebyl poznamenaný jen válčením na Ukrajině, ale i v Holandsku, kde propukly nebývalé protesty zemědělců, které se přetavily v založení politické strany. Ta se po regionálních i parlamentních volbách stala součástí přehození výhybky. Z antikravské politiky se tedy začalo velmi rychle couvat. Rutte chtěl zlikvidovat sektor, který z Holandska dělá druhého největšího exportéra potravin na světě. Člověk, který chtěl v době potravinové nejistoty dobrovolně vyhlásit hladomor vlastním farmářům, teď velí obraně celé Evropy. Doufejme, že jeho strategie pro NATO nepočítá s tím, že se nepříteli ubráníme tím, že mu zakážeme emise z dělostřelectva.

To je naše politika. Sice politici nechávají rozesílat krizové brožurky o tom, co všechno máme mít doma za zásoby pro případ krize, ale sami dokážou škodit až do stavu, kdy litr benzinu nebo nafty stojí 50 korun a hysterie začíná řídit trhy i svět. Možná by si měli zadat vytvoření brožurky i sami pro sebe. Jak zachovat stabilitu země i kontinentu. To by byl pěkný název.

Redakce

Sdílejte článek:
1948 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)